Na úvod si s prominutím vypůjčím slova Gerdy, která minule napsala: Co by byly Vánoce bez vůní?“
Má pravdu. A co by byly vánoční vůně bez pečení?
Máte ho už plné zuby, nebo si ho užíváte?

Ať je to tak či onak, pojďte na chvíli vyndat ruce z těsta a položit je na klávesnici. Samozřejmě umyté, to dá rozum. Pojďte si udělat pauzu a napsat mi o vašem vánočním pečení, o vašich maminkách a babičkách, o starých rodinných receptech o vašich prvních pokusech i připálených nepodarcích.

Pro mě je vánoční pečení spojeno s dětstvím. Dodnes si vybavuji detailně vypracované plechové formičky ve tvaru motýlka, králíčka nebo děťátka s palcem v puse, do kterých maminka lila domácí čokoládu. Všechno cukroví ukládala v krabicích do spíže, kam jsme ho my děti chodily tajně ujídat. Nebo jsme jak mlsní psi posedávaly za stolem s bradou opřenou o tlapky a s nadějí v očích čekaly na špatně vyklopené, ulomené nebo jinak nepovedené kousky, které jsme tak rády ještě za tepla sprovodily ze světa.
Jo, to byly časy.

Sama jsem začala vánoční cukroví péct až se svými dětmi.  Musím se přiznat, že to bylo spíše pro tu atmosféru, vůni a hlavně jejich zábavu. Pro ně se těsto stalo formelou či sochařskou hlínou, z které  vykrajovaly domečky, stromečky a hvězdičky, nebo vymýšlely vlastní roztodivné tvary. Všude okolo binec, rozsypaná mouka a rozšlapané kousky těsta, ale za to roztomilé štěbetání a tvůrčí nadšení těch rozzářených mrňat to určitě stálo. Pečeme spolu dodnes.
A i když se to roztomilé štěbetání proměnilo v dohady, čí kousky jsou povedenější a kdo uklidí ten binec, stále to má něco do sebe.

A co vy, milé ženy-in?
Jak jste na tom s vánočním pečením?
Proč pečete? Pro radost, vůni, atmosféru?
Nebo z povinnosti, ze soutěživosti?
Kolik druhů?
Které máte nejraději, které nejdřív zmizí?
Chutná vám víc vaše nebo cizí cukroví?
Pečete i vánočku, závin, něco jiného?
Poslala jste recept do naší soutěže?
A pošlete nám fotku vašich výtvorů?

A já vám pošlu dárek.