I když se za socialismu dětem už trochu muselo plést, zdali nosí dárky děda Mráz nebo Ježíšek, ruský vliv se ve Vánočních zvycích nijak neprojevoval. Všeho bylo málo, ale čeho naopak oproti jiným měsícům v roce bylo trochu více, byly pomeranče. Nebylo jich moc, měly tvrdou slupku a nešlo je loupat, ale i tak se na ně stály fronty. „Podpultový“ prodej skrýval i banány a mandarinky, které o Vánocích zdobily v míse interiér.


Vánoční ozdoby pocházely například z Jablonecka a jejich výrobou se zde zabývaly desítky rodin. Postup na perličkové ozdoby dokonce na tolik zaujal Japonce, že se rozhodli ho zkopírovat. Cesta skleněné perly na ozdobu je poměrně dlouhá a v průměru na jednu sáhne až dvanáct rukou. Díky rodinné firmě Rautis z malé podkrkonošské vesnice Poniklá žije více než stoletá tradice dodnes. K mání byly i světelné řetězy. Problém byl v tom, že když praskla jedna žárovka, zhasl celý řetěz.


Co se jídla týče, na stole nesměl chybět bramborový salát a kapr. Těch bylo na rozdíl od citrusů dost. Podle průzkumů se štědrovečerní tabule od dob socialismu příliš nezměnila a na kapra jsme stále nezanevřeli.


V 70. letech vznikalo spoustu pohádek, jež lidé s oblibou sledovali na svých barevných televizích Orava, které však byly také nedostatkovým zbožím. Spousta domácností koukala stále ještě na černobílé televizory a k Vánocům si lidé přáli přenosné barevné televize z Číny.

Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama