image.pngFoto: ilustrační Shutterstock

Jak vypadají Vánoce v dětském domově? 
Vánoce v dětském domově mají atmosféru radosti a těšení se na Ježíška jako všude jinde, kde jsou děti. Dopisy Ježíškovi za oknem, dlouhé přemýšlení, co by nám měl přinést za dárky a jestli to všechno zvládne, prostě jako doma. A do té slavnostní atmosféry se ještě prolínají emoce dospělých, kteří pro děti Vánoce připravují.

Všichni se snažíme dětem připravit ten náš Štědrý den, co nejhezčí. Každý rok máme společnou „štědrovečerní“ večeři, s kaprem, bramborovým salátem, cukrovím a rozdáváním dárků. Starší děti se na přípravě podle svých možností podílejí, menší se pletou pod nohami a těší se na Ježíška. Jen slavíme trochu předem, protože některé děti si berou rodiče na Vánoce domů, tak abychom mohli tu atmosféru zažít všichni pohromadě. A také abychom dětem ukázali, jak by to ve svém budoucím životě mohly připravit svým dětem.

A 24. prosince? To bude klasický Štědrý den pro ty děti, které ho budou s tetami trávit na domově, aby nebyly o nic ošizeny, takže se určitě i ještě nějaké dárečky najdou.

cop1.jpg
Foto: Dětský domov Vizovice

Učíte děti nějakým tradicím? Mají o ně zájem? 
Tradice k Vánocům prostě patří. Je to veselé zpestření předvánočního času, zejména teď, kdy máme neustále nějaké děti v karanténě. Chceme, aby myslely jen na hezké věci. Zazpíváme si koledu, zkusíme, kdo půjde z domu, rozkrojíme jablíčko a někdy i lijeme olovo. A děvčata samozřejmě čekají, jestli jim na Štědrý den vykvetou ve váze „barborky“.

Věří tu menší děti na Ježíška, nebo je těžké udržet jejich víru mezi tolika dalšími dětmi, které už znají pravdu? 
Snažíme se udržet malé děti v tom, že Ježíšek existuje. Vždyť mu píší každoročně dopis a on jim plní jejich přání. Některé starší děti však chtějí dát najevo, že ony vědí, jak to je, a tak to není vůbec jednoduché. Snad se nám to povede udržet v tajnosti.

Kdo dětem nosí dárky, když tedy nepočítáme Ježíška? 
Ve vánočním čase se zúčastňujeme řady charitativních projektů, jako Stromy splněných přání, Dopis Ježíškovi, oslovují nás přátelé domova a máme také řadu pravidelných podporovatelů. Samozřejmě, že pořizujeme dárky i z finančního rozpočtu organizace.

O co si děti Ježíškovi nejčastěji píšou? Je nějaké přání, které vás letos překvapilo, potěšilo? 
Jsme domov plný sportovců, a tak se mezi přáními objevovaly hodně sportovní věci, jako kopačky, koloběžky, skateboardy apod. Menší děti si přály hlavně hračky, elektrická autíčka, holčičky panenky, pískoviště, chodící a zvukové hračky. Co mě překvapilo? Očekávala jsem více mobilů. Tedy ne, že by tato přání nebyla, ale nebylo jich tolik. Za to si děti přály další playstation nebo Xbox. Prý, když jsou kvůli covidu stále doma v karanténě. No nevím, to jim asi Ježíšek nesplní.

Jaká je při oslavách Vánoc atmosféra? Je veselo, nebo se dětem o to víc stýská po vlastních rodinách? 
Když slavíme a jsme všichni spolu, tak je atmosféra taková, no prostě slavnostní. Myslím si, že v tu chvíli nikdo z dětí nevnímá to, co jim osud postavil do cesty. Jsou šťastné, protože mají oslavu a dárečky. Horší je to po oslavě, když některé děti odjedou domů a některé zůstávají. To se do té radosti přimíchá i trochu smutku, že se nepodívají domů, za svými rodiči nebo sourozenci.

copa2.jpg
Foto: Dětský domov Vizovice

Jsou Vánoce obdobím, kdy za dětmi dochází ve větší míře jejich vlastní rodiče? 
Vůbec ne. Je to tak, že ti, kteří navštěvují a berou si děti domů během roku, ti si je vezmou domů i o Vánocích. A ti druzí? Těm buď nevadí, že jsou Vánoce, nebo žijí v takových podmínkách, že si děti nemohou vzít k sobě ani o Vánocích. A pak je skupina rodičů, kteří nemají ani na jízdné, nebo jsou třeba ve výkonu trestu. Je to smutné. My se však snažíme udělat vše pro to, aby tuto situaci děti vnímaly co nejméně.

Co byste přála všem dětem z dětských domovů?         
Přála bych jim funkční vlastní rodinu, aby mohly vyrůstat s milující mámou a s tátou, kteří s nimi budou vždy, když je budou potřebovat. Aby měly šťastné dětství a až budou dospělí, aby svůj vlastní život zvládly, aby z nich byli pracovití a pracující lidé a svým vlastním dětem dokázali vytvořit zázemí a domov.  

Zdroj informací: Eva Čapková

Čtěte také: