Vánoce - svátky klidu a pohody!! Tak tomu se musím smát.
Každý rok jsem se snažila, aby se celý dům jen blýskal. Okna jako z reklamy, výzdoba dokonalá, bytem vonící cukroví v množství větším než obřím. Dokázala jsem lítat několik dní se smetákem a hadrem a drhnout a drhnout. Pohozené tričko nebo smítko na zemi mě dokázaly rozžhavit do běla.
Před dvěma lety šlo všechno šejdrem. Při mytí oken v obýváku se mi vylil kýbl s vodou a část koberce se promáčela. Koberec jsem vysušila v mezích možností, ale zůstala tam mapa. Pustila jsem se tedy do drhnutí koberců. Leč můj couvající nemalý zadek políbil stolek s květinami, které tolik citu nevydržely a poroučely se k zemi. Dobře zalité kytičky nadělaly pěknou paseku. To už se bytem nesly nepublikovatelné výrazy.

Když stály kytičky tam, kde původně, koberec byl jako nový, přišlo na řadu vymytí linky a kuchyň jako taková. Okno, police i sporák proběhly v pořádku.
Když jsem ale balancovala na židli a snažila se umýt vršek linky, židle mi podjela a já, jak chytala balanc, stáhla z linky úklidový papír i s talířema. Moje božíhodové i běžně používané talíře vzaly za své. To už jsem se vzteky rozbrečela. Stála jsem nad hromadou střepů a snažila se vybrat těch pár, co přežilo bez nebo jen s menšími šrámy. Při myšlence, že asi budeme jíst štědrovečerní večeři z plastového nádobí, jsem měla chuť mrsknout o zem i těmi, co zbyly. Už podruhé vedla moje cesta k popelnici a rádoby vtipný komentář souseda o tom, že střepy nosí štěstí, mi na náladě nepřidal.

S vytrvalostí sobě vlastní byla jsem rozhodnutá úklid dodělat stůj co stůj. Zbýval jen dětský pokojíček a chodba s verandou.
Pokojík proběhl jen s pár nepříjemnostmi jako rozšlápnutá hlavička bárbíny, do koberce vysypané ty nejmenší možné korálky a vylitý lak na nehty naší parádnice.Takové prkotiny mě vůbec nemohly rozhodit.
Na chodbě mě ohromil obří flek na stropě a asi vteřinu mi trvalo pochopit, že ta stařešina bydlící nad námi nás opět vytopila. Jen mi nešlo na rozum, jak? Vždyť na chodbě žádné umyvadlo ani stoupačka nejsou. Jak jsem se rozeběhla babu přizabít, boží prozřetelnost se mě zřejmě snažila brzdit v mém vzteku, protože jak jinak si vysvětlit, že mi na schodech podjely nohy a já v šíleném tempu vlastním tělem okopírovala všechny schody a přistála totálně domlácená na hnusné kovové rohožce přede dveřmi.
Zaregistrovala jsem nehezké křupnutí a po přistání i bolest. Jen mi nedocházelo, co mě bolí víc. Jestli zmrzačené údy nebo v boku a zadku zařízlá rohožka.

V tom se nade mnou objevila vyzáblá postava sousedky, kterou jsem právě běžela zlikvidovat, a s bezzubým úsměvem šišlala:
„Sopa to tady delás, Jalunko? Je sima, to nemuses sedet venku. Já ti plisla sict, ze mi tece hadice v chodbě, ale Venda to psíde oplavit.
Vís, mě nesel splachovat sáchod, tak sem si natáhla pses chodbu hadici a vona má dílu. Tak tu dlouho neseď, ať nejsi malod," a odšmajdala domů.

Bolelo mě celé tělo a neměla jsem ani sílu jí něco říct. Sousedka odnaproti zavolala sanitku, zamkla byt a zamávala mi na cestu do nemocnice. Mávala i baba.
Ve špitálu se kolektiv na pohotovosti dobře bavil. Mimo zlomené nohy a zápěstí jsem byla báječně dotlučená a vzorek z rohožky se nesmazatelně vryl do mého pozadí. Dokonce si to doktor vyfotil.
Když mě sanita přivezla zpět, baba mě vítala slovy: „Kampak si jela Jalunko?" „Kam asi, do tanečních!!" zařvala jsem, co mi hlasivky stačily.
„Tak to jóó. Já us myslela, ze se ti neco stalo..." No nezabily by jste ji?? Protože jsem na berlích visela jako mokré prádlo a sotva se doplazila na WC, nezmohla jsem se na nic.

Vánoce byly děsné. Jedli jsme z hlubokých talířů, protože jiné jsme neměli, úklid nebyl žádný, neboť rodina usoudila, že uklízení moc prožívám. Když jsem se chtěla doberlit do pokojíku a udělat kontrolu pořádku, sebrali mi berle. Dárky balil nebalil manžel a podle toho vypadaly. Děti se k obsahu nemohly přes vrstvu izolepy dostat. Synek protáhl hubu, když vybalil sadu sponek a gumiček, a dcera zase měla radost, když objevila parfém. Ten jí ovšem tatínek ihned sebral, neboť patřil mně. Krokodýlí slzy jí nepomohly.
Vánoce to byly děsné, ale nezapomenutelné.
kominice

Milá kominice,
kdybyste měla vyšůrovaný byt, jedli byste z parádního servisu, pobíhala byste jako čamrda a dostala pod stromek parfém, zařadila byste se do šedého vánočního davu. Takhle rozhodně vybočujte a máte co dát k lepšímu. Třeba mezi ženy-in.
A já vám za to posílám 700 bodů do VVS. 

11:00 - pozn.redakce - článek byl opravdu nedopatřením (čurbesem v redakční poště) vydán znovu. Všem se omlouváme a ač nám to rve srdce, Kominici odečítáme připsané bodíky :-).

Reklama