-*-*-*-*-*-*-*-*-

Jmenuju se Péťa a za chvíli mi budou tři roky. A dneska je to u nás divný. Všichni lítají, běhají, v poledne mi maminka vykládala něco o půstu a pak mi strčila jenom polívku. No, aspoň jsem nemusel papat, stejně to dělám nerad. A teď do mě cpali nějaké divné jídlo, úplně jiné, než máme obyčejně. Prý „kapra se salátem“ - vůbec mi to nechutnalo, ale měli to všichni. Ani upatlat jsem se nemohl. A teď táta chytil mámu kolem pasu a šeptá jí: „Víš, já se na tyhle Vánoce moc těším! Malýmu budou u stromečku krásně svítit oči, bude se mu to líbit … je přesně v tom správným věku…“ Oči svítí králíčkovi na baterky, ale mě? Snad mi je … no ne? Co to tady zvoní? A kde je táta? „Tatí!!! Jéééé to je krása!“ na tohle si raději sednu, sice už jsem veliký, ale něco takového - těch světýlek! Páni! Mamí, tati, vy jste úžasní!

-*-*-*-*-*-*-*-*-

A teď jsem o dost větší. Už chodím do školy - za chvíli mi bude osm let. Podle toho se taky chovám - pěkně důstojně. Paní učitelka nám vykládala o významu Vánoc, a pak jsem se byli podívat na náměstí. Mají tam živý Betlém. No krása. Jen to s tím Ježíškem jsem moc nepochopil - jak to to dítě dělá, že stihne všechny děti podělit dárečkama? V tom je nějaká finta. No nic, odpoledne to s klukama rozeberu. K obědu je jenom polívka, príma, budu brzy venku … cože? Zůstat doma? To snad ne? A slavnostní večeře? Nooo, Coca-colu ke kaprovi hned tak nedostanu, salátu taky můžu kolik chci a ten ovocný salát je taky dobrý - a kam to letí táta? Že jako ani nepočká, až dojíme? Hele, zvonek z pokoje! Honem tam! A hele! Já už zapomněl, jak takový stromeček vypadá … je pěkný, ale ty dárky pod ním jsou lepší. Hned jak si zazpíváme koledy, tak je rozbalím. Koledy … hmmm … copak si je pamatuju? Ahá, máma bude zpívat taky, tak to jo. „Narodil se Kristus Pán…“ A už můžu k těm dárkům. Jsou skvělé, ale … no, že by Ježíšek nakupoval v obchoďáku na náměstí? To asi nebude od něj - a tohle jo, to jsem v životě neviděl. Že oni část dárků dávají rodiče?

-*-*-*-*-*-*-*-*-

„Peťulko, pěkně se obleč, půjdeme ke stolu!“ no já se snad dorvu … Peťulko! Je mi třináct, třináct, rozumíte? Co si asi tak mám oblíct, probůh? Snad ne oblek? Na co? Jo že staroušci věřej na Ježicha, to je jejich problém, já tydle pověry nesnáším. Celej den žádný jídlo, jen polívka a teď tohle. Ožužlávat rybu! A ten legrační zvonek! No jo, tak se dáme překvapit. Stejně to nebude nic moc - já už staroušky znám. Jo, ještě povinné kvílení … a už konečně můžu k tomu, co mi patří. Ježíšmarjá, co mi to zase dali?! Proboha, copak v tomhle můžu mezi kluky? A ten magič? No trapárna, to vůbec není in … ach jo … cože? Vypnout telku? Jak, proč, za co?! Jo poděkovat a spát … ahá … ještěže už můžu zalézt k sobě.

-*-*-*-*-*-*-*-*-

Ježich! Takový výmysl … že to ty lidi ještě drží! Už mi bude osmnáct, to už jsem dospělý, ale pořád ještě bydlím doma … takže to budu muset nějak přežít. No jo, jo, to ano, dárky jsem jim taky dal, to zase jo. Voni jsou starouškové hodný, jen krapet staromódní … no prostě už jsou takoví. A jak se táta dětinsky raduje, že se mi líbí stromeček! Jasně, líbí - v tý tmě vypadá skvěle, ještě trošku polít koňakem a zapálit … a koledu? Znám vůbec nějakou? No, když si myslej, že na to maj nervy, tak tedy „…půjdem spolu do Betléma…“ a sakra, no, v té původní verzi toho asi o jointovi moc nebylo … no nic, raději to vynecháme. Dárky jsou dobrý - koneckonců jsem si je sám vybral. Tátovi se taky líběj, máma dobrý … to je fajn, staroušci se usmívaj. Ještě vylézt do mrazu, na půlnoční - no, aspoň se vyvětrám. A spát … zaplaťpánbůh, že je na rok pokoj.

-*-*-*-*-*-*-*-*-

První Vánoce sám … teda ne sám, ale s Jarkou a hlavně - ve svém. Však už je mi třiadvacet, už bylo na čase. Teda nic moc - jeden neví, kde mu hlava stojí. Jenže Jarka chytla službu, dojde až večer a to bych jí neudělal, nemít všechno nachystané … kuš! Skřípnout si prst do stojanu na stromeček je pěkná konina … bolí to. A jak tam proboha táta rve ty světýlka a ozdobičky? Ahá, takhle … svítí? Nesvítí … najít vadnou žárovku … a co to tady kouří? Brambory! A zamíchat polívku a najít tu žárovičku … svítí. A už jenom … hmmm …zamíchat polívku, nakrájet brambory, nachystat salát, ovocný salát a obalit kapra. Bože, strouhanku … hele - rohlíky! A ještě struhadlo … nějak mi to nejde! A telefon - kdo může co chtít? „Mami, to jsi ty? Ne, nepotřebuju nic, zvládám to skvěle i bez Jarky (no to víš, tobě to řeknu a přihrnete s tátou oba, to znám…) jasně, salát je hotový…ne, s tím kaprem mi to moc nejde, víš? Dělají se mi v tom takový žmolky a nejde to obalit ... jasně že mám strouhanku z tvrdejch rohlíků, nejsem blbej. ...no to mě mrzí, že nevíš, čím by to mohlo být, … ( ale já vím - kde teď vezmu tvrdej rohlík?!) ale nelam si hlavu…to bude dobrý. Ahoj, mami, a pozdravuj tátu…mami? MAMI? Jo, fajn, že jsi tam ještě - hele, šlo by to obalit v klíčkách? No v obilnejch…jo nezkoušela, tak já to zkusím, jo zavolám, jaký to bylo…jasně.“ A je to. No, prst mám pěkně modrej, kapr v klíčkách je nasládlej, ale máme všechno pohromadě. A Jarka se baví. Je to krása - prvně v životě zvoním na zvoneček a smějeme se jako děcka. A ještě na půlnoční - když už nic, aspoň říct mámě o tom kaprovi, jaký byl skvělý.

-*-*-*-*-*-*-*-*-

No a teď už byste mě nepoznali. Všechno mi jde od ruky. Taky už je mi dvacet osm. Nedělám to prvně, mám to zmáknutý - jak stromeček, tak kapra. I Jarka se činí - všude to voní a je tady krásně. Už zbývá jenom přípitek po večeři … malej Péťa má jenom malinovku, však mu ještě nejsou ani tři … přitáhnu si Jarku k sobě a zašeptám jí do ucha: „Víš, já se na tyhle Vánoce moc těším! Malýmu budou u stromečku krásně svítit oči, bude se mu to líbit … je přesně v tom správným věku…“

-*-*-*-*-*-*-*-*-

:-)))  

              
Reklama