„Sny se plní, a o Vánocích obzvlášť!“ Tak přesně tak dnes hovoří Mirka (27), šťastná maminka a milující manželka v jedné osobě, která své životní štěstí našla přesně před rokem. Loňské Vánoce totiž za velmi kuriózní situace potkala svou osudovou lásku a rozhodla se, že se nám se svým snovým příběhem svěří….

„Nikdy jsem nebyla typem člověka, co by adventní období nějak zvlášť prožíval, a proto, když se mi naskytla možnost odjet na zimní semestr do Argentiny s tím, že tam budu trávit i vánoční svátky, jsem neváhala a v září zvedla kotvy,“ začíná vypravovat Mirka, která je už několik měsíců šťastnou maminkou, ale i manželkou. „Někteří lidé se mě ptali, zda mi nebude vadit, že budu slavit Vánoce bez své rodiny, a já na to bez sebemenšího zaváhání odpovídala – rozhodně ne. Vždy jsem slavila svátky s rodinou, a tak jsem si říkala, že změna prostředí bude příjemná a pro jednou se to nezblázní,“ vypravuje nám, ale najednou posmutní. „Pravda ale je, že když nastal adventní čas, začala jsem být smutná, po rodičích a přátelích se mi zkrátka stýskalo, často jsem i brečela, jelikož jsem se cítila osaměle, ono to bohužel dolehne na každého a v adventním čase obzvlášť. Měla jsem sice na univerzitě pár přátel, ale Čech tam nebyl žádný a věřte, nebo ne, nejen moji blízcí, ale i Češi mi moc chyběli. Ačkoliv jsou Argentinci křesťané, bylo u nich v tuto dobu léto a hlavně vánoční oslavy u nich vrcholí až 6. ledna. Nějak jsem se nemohla smířit s tím, že jsem tak daleko od domova a v letních šatech nakupuji vánoční dárky, které jsem někdy na začátku prosince poslala rodině přes Atlantik a doufala, že do čtyřiadvacátého dorazí na místo určení.“

ccc

„Když nastal náš Štědrý den, který Argentinci zkrátka nikterak zvlášť neslaví, smutek na mě padnul v plném rozsahu, a tak jsem se sama vydala na procházku. V záplavě nazdobených bavlníků (říkala jsem tak zdejším vánočním stromkům, Argentinci totiž vánoční strom zdobí chomáčky bavlny, která se nachází v tuto dobu na stromech v lese. Bavlna má pak připomínat sníh), které jsem v centru Buenos Aires míjela, jsem si ale všimla mladého snědého muže, který mě, dá se říci, pronásledoval. Musím říci, že v tu dobu jsem dostala obrovský strach a snažila se před ním schovat, myslela jsem si, že se mi to povedlo, ale pak se přede mnou objevil znovu a z ničeho nic mě objal,“ směje se nahlas Mirka. Muž, který ji pronásledoval, je totiž její současný manžel. „Samozřejmě jsem se mu vytrhla a dala mu facku, nechápavě na mě zíral a zeptal se mě, co udělal špatně. Přišlo mi to jako setkání s mimozemšťanem a šla jsem tedy dál, neodpovídala jsem mu. Nechtěla jsem se s ním bavit,“ pokračuje ve svém příběhu pobaveně. „Když jsem ale procházela kolem výlohy, všimla jsem si, že mám něco na zádech – byl to obrovský nápis na bílém papíru, kde stálo „Follow me and hug me“ (následuj mě a obejmi), zpětně jsem se pak dozvěděla, že mi nápis na záda přilepil můj katalánský kamarád, který chtěl, abych dostala lepší náladu.“

ggg

„V tu chvíli jsem se začala ohromně smát a rozhlížela se, jestli není ten neznámý muž stále poblíž, a co myslíte?Byl! Šla jsem tedy k němu, objala ho a dlouze políbila. Štědrý den se tak stal symbolem naší velké lásky, ze které se nám narodila před dvěma měsíci holčička Ema, s níž se chystáme za pár dní do Argentiny, abychom si připomněli náš Štědrý den,“ uzavírá svůj příběh naše hlavní hrdinka a dodává: „Možná to bude znít jako klišé, ale Vánoce jsou skutečně časem lásky a zázraků, dnes už si tím jsem jistá! Proto sněte a vězte, že vaše přání se jednoho dne určitě splní! Krásné svátky vám všem…“

Čtete také:

TÉMATA:
ONA S NÍM