Ve dnech vánočního šílenství se rád procházím starou Prahou.
Zatímco lidé doma poctivě zdobí stromeček, připravují vánočního kapra, toulám se uličkami a čekám, zda nepotkám malou dívku, co prodává sirky. Dosud jsem ji nepotkal, snad ještě sedí na schodech toho domu v Holandsku. Potkávám ale spoustu lidí. Támhle pán v ušance snad po rudoarmějcích se dohaduje nad váhou kapra, paní v kožichu s igelitkami s nápisem TESCO dobíhá tramvaj a já pomalu mířím k svému cíli.
 
Za chvíli utichne shon a ulice osiří.
Ticho je tak překvapivé, že i mé kroky zní jako nářek, nářek ulice nad tím, že je vyrušovaná z pokojného rozjímání. Ze starého města pomalu zmizeli turisté i jejich naháněči. Prodavači cetek pro turisty zavřeli své stánky a já se mohu kochat atmosférou domů, které za chvíli začnou promlouvat. Snad jenom křik domácí hádky přehluší místy jejich volání.
 
Už se nemohu dočkat, co mi řeknou. Ve svém bloumání jsem dorazil až na Josefov a zastavil se před Staro-Novou synagogou. Její obrazy jsou nejzajímavější. Snad je to tím, že jí v základech spí kameny z jeruzalémského chrámu přinesené anděly. Nebo tím, že je na její půdě ukryto spousta tajemství.

Přesto se vždy nezapomenu zastavit, abych si poslechl co povídá.
Teď mi ukazuje mladou chudou matku. Stojí na nádvoří chrámu v Jeruzalémě a čeká, až velekněz provede oběť za očištění. Není to velká oběť, jsou to dvě hrdličky, oběť těch nejprostších. Stojí tam a čeká, až bude její syn obřezán.
 
Rozjímá o jeho budoucnosti, co ho čeká, jak prospěje lidem. Jak tam stojí, a zatímco velekněz podřezává první hrdličce hrdlo, probírá ve své hlavě události posledních dnů.
Návštěvu pastýřů, to co jí řekla ta stará žena ve chrámu a slova toho starce. Co to vše znamená? Je přece jenom prostá žena a matka. Co bude její syn? Bude snad tesař jako jeho otec. Jak se jim asi bude dařit, jaké bude mít děti? Nebo bude … ne, to přece není možné ... ano, ona je z královského rodu, ale to už je tak dávno.
 
Přemýšlí a netuší, že za 33 let uvidí smrt svého syna. Neví, že za jeho učení budou lidé ochotni obětovat svůj život. Ani nevidí toho člověka, co spojuje čas, kdy se stala matkou, se svátkem nenáviděných Římanů.
Nedovede si ani představit, že ve jménu jejího prvorozeného bude téměř vyhlazen její lid a mnoho jiných národů. A nepochopila by to, že se tak šťastná a intimní věc stane dobrou komerční značkou.

Ne, jsou věci, na které by nepomyslela.
 
Z jejího rozjímání ji vytrhuje dětský pláč. To její prvorozený se stal právoplatným příslušníkem jejího lidu. A ona si uvědomila, že bude mít asi hlad.

 

Reklama