V roce 1996 jsem studovala vysokou školu a domů jezdila jen občas na víkendy. Domácí dění mi tudíž z velké části unikalo. Samozřejmě jsem ale zaznamenala nemoc svojí babičky a její hospitalizaci začátkem prosince. Lékaři nás ujišťovali, že babičce nic moc nechybí a bude brzy fit, ale že si ji radši nechají ještě chvilku na pozorování. Babička hospitalizaci špatně snášela, a tak byla ráda, že lékaři povolili na Vánoce „propustku“.
Na Štědrý den jsme babičku dovezli domů. Byla ve výborné náladě a Štědrý den se opravdu podařil. Na první svátek vánoční se u nás netrhly dveře, jedna návštěva střídala druhou, a máme z toho dne plno fotek rozesmáté babičky, která se vesele baví se svými kamarády i rodinou. Všichni jsme měli radost, že se babičce daří dobře, a začínali jsme pomalu plánovat přestavbu bytu, která by umožnila babičce bydlet s námi, protože lékaři už jí samostatné bydlení nedoporučovali. Babička se měla už jen na chvilinku po Vánocích vrátit do nemocnice k dokončení vyšetření a my jsme chtěli začít hned s úpravami, aby se všechno do jejího návratu stihlo.
Na druhý svátek vánoční se babičce udělalo z ničeho nic špatně. Za pár minut u nás byla sanitka, ale babička i přes snahu lékařů ještě v sanitce zemřela. Mozková mrtvice. Jsou to Vánoce, na které nezapomenu.
Z veselých oslav zbyla hořká příchuť. Nezpůsobila naše snaha udělat babičce hezké Vánoce něco špatného ? Měli jsme ji raději nechat o Vánocích samotnou v nemocnici? Nebo to bylo vlastně krásné ... udělat si poslední společné Vánoce, protože smrt už nebylo možné odvrátit? Kdo na tyhle otázky dokáže najít odpověď? Tenhle zážitek každopádně navždycky změnil můj přístup k Vánocům a od té doby jsou pro mě spíš než veselou oslavou hojnosti dobou vzpomínání na lidi, kteří už s námi nejsou.
Prosinec, to je tradičně doba náledí a námraz. Není divu, že takový jeden zmrazek číhal i na moji maminku. Stačila malá nepozornost a už byla na zemi, pravou ruku pod sebou. Maminka má ze všech lidí, co znám, nejníž práh bolesti. Okamžitě se jí z bolesti udělalo hrozně špatně, takže nezbylo než zavolat sanitku a odvézt ji se zlomenou rukou do nemocnice. Mně bylo tak deset let a dodnes si pamatuju, jak jsem šla zamrzlým městem domů a brečela a brečela a nemohla to zastavit. To jsem ještě netušila, že to nejhorší teprve přijde. Maminka se za chvíli z nemocnice vrátila s parádní sádrou, utřela mi slzičky a za chvíli už byla z hororu veselá historka.
Jenže Vánoce se blížily a nic nebylo hotovo. Ze dne na den se ze mě stala dospělá ženská, která všechno umí a zvládá. Maminka seděla u kuchyňského stolu a já podle jejích pokynů pekla, vařila, smažila, uklízela ... prostě prováděla všechny předvánoční přípravy. Byla to fuška, ale věřte, že jsem na sebe byla náležitě hrdá a i ta vánoční večeře mi chutnala mnohem víc než jiné roky.
Ono není někdy na škodu být postaven před hotovou věc a padnout do života rovnýma nohama. Ruka se zahojila a moje kuchařské a pekařské umění se z nuly dostalo na slušnou úroveň. Pěkný vánoční dárek, ne ?
Nový komentář
Komentáře
smutný příběh,taky jsem přišla o babičku,našli jí rakovinu na vaječníku,dožila se krásných 87 let
Medvede mozkovou mrtvičku přece žádné veselí nezpůsobí. Stoprocentně by ta mrtvička přišla. Možná by přišla o den nebo dva později, ale zbránit tomu nešlo. Rozdíl by byl pouze v tom, že by vaše babička umírala sama opuštěná v nemocnici.
Jsem si jistá, že ona svou smrt tušila. A vy jste ji připravili ten nekrásnější odchod z tohoto světa, jaký mohla mít.
medvede, s tou babičkou... ono je to někdy těžké - ten člověk drží a drží kvůli něčemu a když to přejde, tak už nemá dalších sil... tatínek mého muže dostal mrtvici v den naší svatby a zemřel o šest týdnů později... ale bylo mu 84, měl cukrovku, skoro neviděl, nemohl chodit... prostě starý nemocný pán... když jsme svatbu oznámili, tka hrozně ožil, ještě žertoval s mojí mamkou a svojí ženou - najednou úplně jiný člověk - a v den svatby se to zlomilo. PRostě mám pocit, že vyburcoval poslední síly, aby se dožil toho, co považoval za důležítý... zrovna tak to mohlo být s vaší babičkou... chtěla být s rodinou, prožít svátky se svými blízkými, tak sebrala všechny síly a napnula je k tomu, aby tohle ještě zažila a viděla...
páťa: taky myslím, že s babičkou to udělali dobře, užila si to a byla veselá. Možná by v nemocnici žila o něco déle, ale byla by moc smutná a sama.
Je to moc pěkné a myslím si,že babička byla šťastná za poslední chvíle strávené se svojí milovanou rodinou.
moc pěkně napsáno, a dokonce i s háčkama a čárkama:-)))moc hezký fakt...
a myslím si, že jste určitě udělali dobře, že jste babi nenechali na Vánoce ve špitále.
medved: taky jsem se v tom vyznala, ale napjate jsem cekala na rozuzleni, zda je to od jedne osoby nebo ne :o))ú
a pekne :-)
vsem dekuju za hezke reakce...neni mi uplne jasne, proc ty dve veci, ktere jsem poslala redakce nacpala bez jakehokoliv prechodu dohromady...tak nejak jsem cekala, ze aspon jednu vec smazne nebo oddeli nebo tak neco...je to docela neprehledne...ale vidim, ze se v tom vetsina lidi vyznala :-)))
to je hezký
myslím, že to bylo to nejlepší, co jste pro babičku mohli udělat. Vy i babička jste strávili společně nejkrásnější období v roce. Babičce se odcházelo líp od svých nejbližších, než kdyby byla sama v neútulné a neosobní nemocnici.
Méďo,
vůbec neuvažuj o tom, že bylo něco špatně.
Věřím tomu, že vám babička nechtěla být na obtíž a skončila putování po světě dobrovolně.
Píšu ti to proto, že můj táta měl přečkat na LDN moji neodkladnou hospitalizaci a den předtím raději zemřel.Taky jsem si vyčítala, že za to můžu já, ale jsou věci, které neovlivníš ani ve "stoje na hlavě"
medvede, moc milý vzpomínání...:-)
horší by bylo kdyby umřela v nemocnici mezi cizími...
medvede, já věřím, že velké věci v životě jsou nám dané předem (třeba to, kdy umřeme), proto jste tím, že jste babču vzali domů, určitě nemohli její smrt způsobit :)
myslím, že byla šťastná, a to je NEDJŮLEŽITĚJŠÍ! :))
šťastná
Myslím, že babička byla určitě tastná a odcházelo se ji z tohoto světa klidně, kdyby byla v nemocnici na Vánoce, tak by určitě umřela žalem a sama.
Mě zemřela maminka doma, nechtěli jsme ji dát do nemocnoce, a bylo to myslím lepší, že byla až do konce s náma. :-(((((
medvídku cítím s tebou,mě umřel děda přímo na štědrý den :-((, domů z nemocnice už jít nemohl, ale rodina byla s ním, asi o tom už nevěděl :-(( ale stejně na něj vzpomínám ráda a vidím ho veselého a plného života, akorát na vánoce je mi vždycky stejně chvíli smutno, tenkrát jsem měla štěstí, že už jsem měla 5 měs. miminko a to mi dalo zapomenout a překonat ten největší smutek.
urcite jste udelali nejkrasnejsi vanoce vasi babicce.... no a jinak ja nevim ale ja uz pomahala doma rodicum od mala, vim ze jsem v pravaku na gymplu "musela" pomahat pri peceni cukrovi a skoncilo to malem kouli z biologie, protoze na jine akce nebyl cas tj. na uceni.
Tak takhle se z tebe stala velká holka, medvede? ;o) Říká se, že člověku se před smrtí hodně uleví a jeho zdravotní stav se zlepší... myslím si, že babičce se poslední vánoce líbily, protože mohla být se svou rodinou a svými kamarády. A věř, že na vánoce není třeba být smutný kvůli jejímu osudu... mrkni se na fotky a uvidíš sama :o).
Hezky, Medvidko! Ja myslim, ze babi s vami byla stastna a to bylo to nejdulezitejsi.... Urcite stastnejsi, nez sama ve spitale. Udelali jste pro ni moc.... Nic si nevycitej...