Jarka měla s matkou odjakživa těžké pořízení. Její matka byla velmi autoritativní a Jarka se s ní nechtěla hádat. Nemělo to smysl. Matka stejně musela mít vždycky pravdu, její názor byl vždy ten správný, málokdy chtěla připustit diskusi a už vůbec ne to, že by přiznala, že se mýlila. To přinášelo Jarce ve střetu s matkou velké názorové problémy.

Tak se s matkou často hádala. Trpěla tím, že ji matka nechce chápat, že v ní vidí furt tu malou holku, co potřebuje rady. To se přeneslo i do dospělosti. Vídaly se, matka hlídala Jarce děti, ale málokdy to bylo v klidu. Jednou se bohužel pohádaly, důvodem bylo vánoční cukroví, které Jarce matka napekla, jenže Jarka ho nechtěla. Dopředu jí říkala, ať to nedělá, že má ráda jiné. Také jí koupila půlku kapra, jenže ignorovala, že ho u nich doma nikdo nejí. Tak se matka urazila, cukroví i kapra hodila dole v domě do popelnice a dva roky byly mezi nimi vztahy na bodu mrazu. Jen si občas vyměnily smsky jako potvrzení, že obě žijí.

Letos na podzim, jak se blížily Vánoce si Jarka říkala, že se musí s matkou udobřit. Že když matka je paličatá a uražená, musí to být ona, kde zvedne telefon a řekne jí, že už toho, že spolu nemluví, bylo dost a že na ní často myslí. Taky že jí chybí. I když se často hádají. Říkala si to, ale telefon nezvedla a nevytočila její číslo. Vždycky se zarazila, touhu zavolat jí přemohl strach a pohodlnost, že to přece nemusí dělat teď hned. Že to ještě počká. Odkládala to, naprosto vědomě, jenže pak už měla pocity viny, že je slaboch a nedokáže to. Při tom věděla, že to chce udělat.

Pochlapila se jednou ráno na konci listopadu. Nechtěla to nechat vyhnít, až bude těsně před svátky. Zavolala mámě a krátce s ní mluvila o všem, co jí chtěla říct. Že ji má ráda, a že se s ní chce vidět. Matka byla zaskočená, ale Jarka ji odzbrojila svou otevřeností. Tak se sešly a bylo to fajn.

657c38bf22326obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Plánovaly, jak prožijí svátky, historce s cukrovím se zasmály a chystaly dárky. Jen těsně před Vánoci se máma svěřila Jarce, že přišla z preventivní prohlídky a že nemá dobré výsledky z krve. Že bude muset na další vyšetření a lékařka má obavy z onkologické nemoci. Jasmína byla z té zprávy zděšená. Ale matka ji chlácholila, jako když byla malá. Že to zvládne, a pokud se to potvrdí, bude dělat vše, aby se uzdravila. Že je silná, protože má ji, dceru, která ji má ráda.

Jarka byla moc šťastná, že se s mámou udobřily, a pokud by byla maminka opravdu nemocná, bude jí oporou. Navíc si uvědomila, že kdyby k sobě nenašly cestu zpět, o její nemoci by se nedozvěděla. A to by ji mrzelo a si nejvíc.