Vánoce v mnohých probouzejí vzpomínky na doby minulé, které se kolikrát díky nostalgickému zkreslení zdají lepší než současnost. Ovšem Vánoce jsou především časem naděje, časem, jenž by se měl plně využít. Třeba tak, že tomu kouzlu tak trochu pomůžeme sami. Jako to udělala pětatřicetiletá Kristýna.

Minulé Vánoce trávila Kristýna poprvé sama. Bez partnera. Ze zkrachovalého manželství měla dvě děti, a tak se rozhodla, že aspoň jim udělá krásné vánoční svátky plné pohody, jak si je pamatovala ze svého dětství.

Christmas

Bohužel ale ani její původní rodina již nebyla pohromadě. Rodiče byli již řadu let rozvedeni, a tak si mladá žena vzpomněla, že by o „azyl“ mohla požádat babičku s dědou. Ti bydleli celý svůj život na vesnici v malebném podhůří, kde Kristýna trávila hodně času hlavně v pubertě, kdy se objevily první velké neshody mezi jejími rodiči. Tam byla ovšem vždy šťastná, tam na ni měli čas a dávali jí pocítit svou lásku.

  • To budou Vánoce jako z pohádky!

„Sbalila jsem děti a vyrazili jsme vlakem společně na cestu přes celou republiku,“ začíná své vyprávění Kristýna, jež dodává, že měla pocit, jako kdyby něco vedlo její kroky. „Nejdřív jsem to brala skutečně tak, že celou tuto akci dělám jen pro svoje děti. Chtěla jsem, aby poznaly Vánoce jako svátky klidu, a ne věčného dohadování a rodinných svárů.“

  • Jakmile však dorazili na místo, uvědomila si, že to udělala hodně také pro sebe.

Všechny její starosti a problémy zůstaly totiž někde daleko ve velkém městě. Byla zase šťastná. „Nešlo ovšem o žádnou nostalgii, nevzpomínala jsem, jaké to bylo, když jsem byla malá. Prožívala jsem skutečné štěstí tady a teď,“ vysvětluje své rozpoložení maminka dvou dětí.

A právě od tohoto pocitu se začaly odvíjet i další události. „Zcela spontánně jsem obešla nejbližší sousedy a s každým jsem se pozdravila a povyprávěla si. Byli to všechno povětšinou vrstevníci mých prarodičů, takže starší lidé, z kterých sálala krásná uklidňující energie,“ září ještě dnes žena, která díky těmto dnům našla znovu radost ze života.

„A pak se to stalo - jak z červené knihovny,“ směje se. „U jedněch sousedů jsem totiž potkala kluka, který si mi jako malé holce líbil. Neviděli jsme spoustu let. Nevěděli o sobě. A teď byl z něho pořádnej chlap a přijel na Vánoce také za babičkou a za dědou. A byl sám, děti zůstaly na svátky u bývalé ženy.“

Teď to ovšem bylo jiné. Když totiž Kristýna vloni po těchto neuvěřitelných vánočních prázdninách vezla svoje děti domů, věděla, že ten nový rok, který byl před ní, bude stejně úžasný jako Nový rok, jež strávila se svým „starým“ přítelem.

„Chvíli trvalo, než jsme zorganizovali praktické věci v našich životech, protože jsme chtěli, aby děti byly v pohodě, ale tyhle Vánoce už budeme spolu. A hádejte, kde to bude,“ uzavírá šťastně svůj příběh žena, která nyní každému říká, že Vánoce jsou časem splněných přání. Doslova. Jen to někdy prý chvíli může trvat…  

Přečtěte si také:

TÉMATA:
PŘÍBĚHY