Foto: Shutterstock
Nejčastějšími důvody jsou absence blízkých vztahů nebo vzdálenost domova. Psycholožka Klára Lampová z neziskové organizace Nevypusť duši upozorňuje, že pocity samoty o Vánocích nejsou projevem slabosti, ale běžnou lidskou reakcí, které bychom se neměli stydět čelit.
Vánoční období bývá v české společnosti vnímáno jako čas, kdy by měl být člověk obklopen rodinou, světly, dárky a úsměvy. Jenže právě tato představa může být pro mnoho lidí zdrojem tlaku a tiché bolesti. Podle průzkumu, který si nechala udělat dm drogerie má sice polovina Čechů k Vánocům pozitivní vztah a dalších 30 % je vnímá spíše pozitivně, avšak zhruba čtvrtina respondentů připouští, že o svátcích pociťuje osamělost.
„Je důležité rozlišovat mezi tím být sám a být osamělý,“ vysvětluje psycholožka Klára Lampová. „Samota sama o sobě nemusí být negativní, někdy může být dokonce léčivá. Každý z nás potřebuje chvíli klidu, kdy je sám se sebou. Problém nastává ve chvíli, kdy se samota promění v pocit izolace, v dojem, že nikomu nechybím nebo že na mě nikdo nemyslí. Tehdy se z osamění stává bolestivý stav, který může zasáhnout naši psychiku i fyzické zdraví.“
Z výzkumu vyplývá, že 43 % lidí trpících samotou o Vánocích ji spojuje s nedostatkem blízkých vztahů, zatímco pětina respondentů uvedla, že jejich osamění pramení ze vzdálenosti od domova či rodiny. Navzdory tomu, že 64 % Čechů považuje trávení svátků s blízkými za velmi důležité, ne všem se to podaří.
Téma samoty zůstává navíc ve společnosti do značné míry tabuizované. Až sedm z deseti lidí v průzkumu uvedlo, že se o něm v Česku mluví málo. Lampová to potvrzuje: „Když se lidé svěří, že se cítí sami, často mají pocit, že selhali, že je s nimi něco v nepořádku. Ale samota není selhání. Je to přirozená lidská emoce. Stejně jako smutek nebo radost, i ona nám něco signalizuje, že v našem životě možná chybí vztah, kontakt nebo smysluplné propojení s druhými. O těchto pocitech bychom měli mluvit otevřeně, protože právě sdílení je pomáhá zmírnit.“
V dnešní době se může zdát, že díky sociálním sítím nejsme nikdy skutečně sami. 78 % Čechů je podle průzkumu během Vánoc aktivních na sociálních sítích, nejčastěji na Facebooku a Instagramu. Jenže tyto platformy samotu většinou neřeší. Až 60 % respondentů přiznalo, že jim sociální sítě nepomáhají cítit se méně osaměle, a většina (57 %) má za to, že jejich vliv na psychickou pohodu je nulový. „Online svět je sice skvělý pro udržování kontaktu, ale nenahradí skutečné lidské vztahy,“ upozorňuje Lampová. „Virtuální komunikace nás může spojovat, ale často jen povrchně. To, co lidé potřebují, je skutečná blízkost – sdílený zážitek, dotek, pohled, společné ticho. I jeden opravdový vztah dokáže změnit, jak se člověk cítí.“
Psycholožka připomíná, že kvalitní vztahy jsou podle dlouhodobých psychologických studií jedním z nejdůležitějších faktorů lidského štěstí. „Nejde o počet lidí kolem nás, ale o hloubku vztahu. Mít někoho, s kým si rozumím, komu věřím a kdo mě bere takovou, jaká jsem, má pro psychické zdraví větší význam než jakýkoli dárek pod stromečkem.“
Z průzkumu také vyplynulo, že jen 62 % lidí má ve svém okolí někoho, na koho se může o Vánocích spolehnout. To znamená, že téměř čtyři z deseti Čechů takového člověka nemají. „Je to alarmující číslo,“ říká Lampová. „Ukazuje, jak moc jsou mezilidské vztahy křehké. Ale i s tím se dá pracovat. Někdy stačí drobné gesto – napsat zprávu, pozdravit souseda, nabídnout pomoc. Tím malým kontaktem totiž nejen pomáháme druhému, ale i sami sobě.“
Pocit osamělosti podle odbornice nelze vyřešit jedním krokem, ale dá se s ním naučit žít zdravěji. „Důležité je mít realistická očekávání. Neexistuje stav, kdy bychom se cítili šťastní a naplnění neustále. I nepříjemné emoce k životu patří. Místo abychom se je snažili potlačit, měli bychom je přijmout a přemýšlet, co nám říkají,“ dodává Lampová.
Pomoci může i přístup k sobě samým. „Sebelaskavost je možná nejtěžší, ale nejdůležitější dovednost. Doporučuji představit si, že mluvíte se svým mladším já – s pětiletým dítětem, které potřebuje pochopení a bezpečí. Když dokážeme být laskaví k sobě, lépe zvládáme i samotu.“ Podle Lampové by se o tématu osamělosti mělo mluvit otevřeněji i v širším kontextu. A stejný názor sdílí i veřejnost, 70 % respondentů průzkumu se domnívá, že by instituce, města i firmy měly více podporovat lidi, kteří se o Vánocích cítí sami.
„Vánoce nemusí být dokonalé. Nemusí být hlučné, přezdobené ani drahé. Důležité je, aby byly opravdové,“ uzavírá Klára Lampová. „Možná právě tehdy, když si dovolíme být upřímní, k sobě i k ostatním, dokážeme tenhle čas prožít s větším klidem a smyslem.“
Zdroj: Autorský článek na základě debaty s psycholožkou Klárou Lampovou, výzkum společnosti dm
Nový komentář
Komentáře
Já mám takový dojem, že ta psychóza kolem vánoc je - nevím proč - vytvářena už jen tím, že v obchodech jsou "vánoce" už od konce prázdnin. Tisk, rozhlas, televize, různé články na internetu, tam všude se neustále o vánocích rozjímá a lidé jsou nabádáni, aby nebyli sami, aby někomu něco darovali, prostě je to "makačka na bednu". Já osobně vánoce nemám ráda. Protože vždycky o vánocích se rodiče hádali a matka plakala. O jedněch vánocích, kdy byl naposledy živ můj muž, tak plakal on - já už se dalších vánoc nedožiju, a další nářky - děti z toho byly zmatené. V ČR je nejvíce ateistů v poměru k počtu obyvatel tohoto státu. V Brně začali vánoce slavit už tento týden - ruské kolo, stánky, mandlovice, vínovice, perníčky, marcipánové koule, brambůrky, sýry, vařečky..... 'To je oslava Božího narození? Ne! To je "kasamač"!
Někteří lidé Vánoce nesnášejí. Ani nemusejí ani žít sami. Protože se od nich čeká, že se během těch málo dnů uvidí s půlkou příbuzenstva. Protože je příprava svátků, nákupy, vaření, pečení, výzdoba, balení dárků tak vyčerpává, že se těší na ty všední dny, kdy vypadnou děti do školy a oni do práce. Čím víc lidí doma, tím větší zápřah. Navíc je zavřeno. Na to nejsme zvyklí. Nesmí se nic zapomenout koupit. Zkrátka, když člověk odchová děti a přijde o partnera, má konečně čas se zastavit. V klidu se podívat na pohádky, upéct si jen to, na co mají chuť, jít se projít, případně setkat se s kamarádkou, spolužačkou, která je na tom podobně. Vánoce jsou sice svátky, ale taky normální dny o 24 hodinách. Každý by si měl zkusit jednou být sám. Mám to za sebou, zvládla jsem to úplně na jedničku. Známá říká, jak ráda by byla doma u televize a čaje. Mívala hektické svátky rok co rok, děti, muž , prarodiče. Rok co rok sedla ke stromečku a chtělo se jí jenom spát. Jenomže děti ji víceméně nařídí být s nimi. Že nesmí být sama. Že by jí bylo hrozně. Než vymete všechny domácnosti, je uondaná, a pak z toho první svátek proleží.. Nechce k nim přijít s prázdnou. Je už ve věku. Jednou měla chřipku a to na ní ani jedni mladí nemohli. A komentovala to takto ...byly to moje nejhezčí svátky. Takže...hlavně to brát normálně a nepřeceňovat problém. Žádný není.
Možná by se dost lidí necítilo osaměle, kdyby se jim pořád necpalo, že se tak cítit mají, ne-li přímo musí, a to zejména o vánocích. Tyhle články jsou takový každoroční folklór, bez toho by snad ani vánoce nebyly.