O problematice demolování celých souprav, bezohlednosti cestujících a vůbec problematice etikety přepravy v dopravních prostředcích bylo napsáno už tolik, že se jeden diví, že stále ještě není všechno v pořádku a lidé se k sobě a k dopravním prostředkům nechovají slušně.

Bohužel ani desítky, ba stovky textů nezměnily to, co vidíme všichni denně. Posprejované tramvaje, poškrábaná okna, výrostci sedící, když kolem sotva postává stádo důchodkyň. Pak zase důchodci a důchodkyně, kteří s hbitostí gazely vyběhnou po schůdcích, aby si sedli, a když vidí, že nikde není místo, okamžitě se zalomí do shrbeného postoje a zestárnou o další stovku let.

A nebo ti s průkazkami, kteří ji používají s jistotou, která by byla patřičná snad pouze drželi-li by útočný granát… Pak skupinka diskutérek, které blokují dveře do metra a nejsou schopné pochopit, že bez toho, aby se pohly, se prostě nic nestane… Pak cestovatelé s krosnami, kterými očesávají ozdoby z klobouků stařenek… A další a další příhody, historky a horory, které v MHD zažíváte denně.

 

Právě proti těmto nešvarům přišel Dopravní podnik Praha s šesti plakátky, které rozlepil po tramvajích a na nichž jsou i docela zajímavá čísla. Ty zásadní vidíte přiloženy ke článku.

Bylo by to skvělé a báječné, nápad je to dobrý bezesporu. Ale co to provedení? Kdo to psal? Kdo vymýšlel texty. Kdo je schopen napsat v kampani s tak širokou cílovou skupinou větu jako: Celkové náklady na opravy způsobené vandalským chováním byly za rok Kč 50 000 000,-

To přece není česky. Když odmyslíme, že tvůrce vůbec neuvedl, ve kterém roce že to bylo, spojení za rok Kč 50 000 000,- patří maximálně do účetních knih a ne na plakáty. Měl jsem podle vzhledu obrázků za to, že se DPP Praha snaží zapůsobit na mladší generaci. Té však podobně senilní a šedé vyjádření bude maximálně k smíchu.

 

Dopravní podnik hlavního města Prahy tedy pořídil spoustu plakátků, které mají celkem dobrý nápad, ale provedení nestojí za mnoho. Kdo mohl schválit to, že kampaň, která má být blízká lidem, se vyjadřuje striktně úředním jazykem (1100 ks poničených sedaček za rok!)?

Kdo by. Úřední šiml. Vsadím se, že tvůrce kampaně odevzdá vedení zprávu, ve které zazní formulace jako: Bylo vytištěno a vylepeno X ks plakátů proti vandalům za Kč XYZ,- Akce byla úspěšná. Ale tudy cesta rozhodně nevede. V kancelářích totiž moc vandalů nenajdete a tomuto jazyku se jinde než v nich nerozumí!

Reklama