bath

„Dáme vanu?“ „Jasně.“ Napustíme horkou vodou, přidáme pěnu, zapálíme svíčky a nelijeme si sklenku. Sedneme si proti sobě, popíjíme a je nám fajn. Koupel ve dvou je ideální milostná předehra. Má to jeden malý háček. Tedy spíš špuntík. Kde je špunt, tam je i kohoutek a výpusť. Špunt v zadnici, kohoutek za uchem a výpusť v zádech. Značně nepohodlné místo.  Ale jeden z nás tam sedět musí. A já to nejsem. Je to gentleman. Až bude trvat na tom, abychom si vyměnili místa, vyměním ho také.

Vana je pro mě symbolem pohody, sladké zahálky, romantiky a volného času. Když je ve dvou. Samotnou by mě nenapadlo se v ní povalovat. To se najednou moje hlava změní v kalkulačku, vzpomenu si na vyúčtování plynu a spotřeby vody a dám si raději sprchu. Je rychlá, hygienická a ekonomická.

A praktická. Ale nemá to kouzlo. No představte si tu otázku: „Dáme sprchu?“ No uznejte, že to není ono. Už to slovo sprcha evokuje úprk, spěch. A sprcha při svíčkách? Snad. Ale se sklenkou? Nemyslitelné.

Nikola – když vana, tak kombinovaná

Zvláštní systém má moje dcera. Kombinuje obojí. Napustí si vanu do třetiny a pak se sprchuje. Když jsem se jí ptala na důvod, dostalo se mi odpovědi: „Přece nepolezu do studené vany.“ Taky názor.

Jaký máte vy, moji kolegové?

Jakub Kočí – když vana, tak ne sedací

bath

Miluju koupání v horké plné vaně – tam vydržím klidně hodiny… jenže doma nic takového nemáme. Respektive vanu máme, ale sedací. V té se příjemné koupání zrovna provozovat nedá. Skrčená poloha tak dovolí občasné ponoření. Kdo to zná, ví, o čem mluvím.

Sedací vanu máme od mého narození a důvod je zcela jednoduchý – máme malou koupelnu, do které se normální vana nevejde. Několikrát jsem se zasazoval za sprchový kout, ale nakonec k přestavbě nikdy nedošlo. Někteří členové domácnosti jsou na sedací vanu zvyklí a měnit nechtějí. Nevzdávám se však snu, že si jednou pořídíme domek s krásnou obrovskou vanou nebo bazénem!

Simona Škodáková – když vana, tak bublinková

Vana je úžasná, zvlášť když jsou její relaxační účinky umocněny bublinkovou masáží. Koupu se tak jednou za měsíc, to si vezmu do vany knížku a vyhradím si dobrou hodinku času. Nejlepší je, když jsem doma sama a nikdo mě v ní neruší. Navíc si připouštím teplou vodu a tu nádheru zakápnu voňavou pěnou.

Tenhle přepych si ale nedopřávám běžně, protože na něj nemám čas. Večer se vždy odbývám sprchou a za patnáct minut je hygiena i s čištěním zubů hotová. Rychlá doba zkrátka hýčkání moc nepřeje.

bath

Eva Soukupová – když vana, tak vířivá

U mě vítězí jednoznačně vana. Už jen proto, že doma máme velkou vířivku, do které se s přehledem vejdou dva lidi. To je pak něco na dlouhé zimní večery (smích). Když na mě padne nějaký splín, dám si horkou koupel bez ohledu na denní či noční dobu. Nevýhoda je, že voda taky něco stojí, takže na každodenní koupání to není. A možná by mě to ani nebavilo.

Větší část týdne si tedy musím vystačit se sprchou. Sprcha opatřená masážními tryskami je ale stejně tak příjemná, takže toho nelituju. Podtrženo sečteno – mít doma jen sprchový kout, asi bych dost nadávala. Mít doma jen vanu bez sprchy, nadávala bych též.

Jak jste na tom vy, milé čtenářky? Upřednostňujete také vanu, nebo vám to přijde jako marnotratné plýtvání a vystačíte si se sprchou?