Občas nám život přinese situace, které nám připadají spíše jako sen. Třeba potkáme známé, které jsme neviděli řádku let. Možná jsme mnoho z nich potkali již dříve, ale „zub“ času na každém z nás zapracuje...

V dobách svých studií jsem byla na brigádě v Ostravě. Pracovali jsme v areálu, kde se stavěla Fakultní nemocnice. Upravovali jsme okolí, dělali zahradnické práce. Ubytování jsme měli zajištěno v unimobuňkách. Nechce se mi věřit, že jsem měla odvahu tam s holkama bydlet. Hned ve vedlejších domcích bydleli brigádníci ze všech koutů republiky. Přesto, nebo možná právě proto jsme se cítily bezpečně. Chlapi dbali na to, aby nás nikdo z venčí neobtěžoval nebo neohrožoval. Jednou jsme s kamarádkou onemocněly. S vysokou horečkou jsme ulehly. Naši spolubydlící nás zásobovali horkým čajem s medem a citrónem a chodili se ptát na naše zdraví.

Tenkrát jsme pracovaly na úpravách chodníků. V montérkách a starém tričku jsem si zrovna rozbalovala nanuk. Bylo horko, vlasy jsem měla vyčesány do drdůlku a na očích brýle. Najednou šel kolem nějaký mladík. Zastavil se a říká: „Tak co Popelko, kde máš holoubky?!“

„Padej, Bajajo,“ vyhrklo ze mě! Kluk se usmál, poklekl k záhonu a smazal mi z tváře prach. Pak hrdě odkráčel.

K večeru se sešla naše pracovní parta v restauraci Myslivna. Byl pátek a probíhala tam zábava. U výčepního pultu jsem zahlídla toho protivu, který mě nazval Popelkou. Asi bydlel někde poblíž. Tvářila jsem se, že jej nevidím, ale moc mi to nepomohlo. Najednou byl u mě a už žádal o taneček. Zprvu jsem se tvářila odtažitě, ale po chvíli jsem přišla na to, že je to celkem příjemný kluk a umííí! Tančil jako tancmistr! Pak si k nám přisedl. Jmenoval se Vojta.

Od toho večera jsme byli nerozlučná dvojka. Každé odpoledne na mě čekal a vyráželi jsme někam na výlet nebo procházku.

Po brigádě jsme si psali a jezdíval mně navštěvovat. Domnívala jsem se,  že to bude láska na celý život. Nebyla! Když přijel naposledy, řekl mi, že čeká dítě s jednou dívkou. Znal ji jen povrchně, byli spolu někde na tancovačce něco vypil a stalo se. Prý se bude ženit! Oplakala jsem to a dlouho nemohla zapomenout. Asi po 2 letech jsem se seznámila se svým současným manželem.

Vzali jsme se, narodil se nám syn Marek.

Jak už to chodí, léta ubíhala. Občas se probírám starými pohledy  a fotografiemi, které mi připomínají doby dávno minulé... Držela jsem v ruce foto z jednoho výletu s Vojtou. Vedle okaté a culíkaté holky se zubil rozesmátý Vojta. Kdoví, jak dnes vypadá a co s ním vůbec je? Jak jeho život probíhal...

Od naší letní známosti uběhlo 30 let. Už dávno nejsem  tak štíhlá a hbitá. Žiji celkem spokojený život  a nepřichází v něm k mnoha průlomovým změnám.

V ten den bylo zrovna Valentýna a jeli jsme nakupovat do supermarketu v Ostravě. Zcela náhodou jsem autem projížděli i místy, kde jsem jako mladá dívka pracovala. Vše vypadá úplně jinak. Areál nemocnice doznal mnoha změn. Jen ten chodník se záhonem tam zůstal...

U supermarketu stála skupinka nějakých pobudů. Ušmudlaní s láhvemi v ruce loudili na kolemjdoucích nějaké drobné. Když zavolal jeden z nich na druhého Vojto! - podívala jsem se na toho muže! Musel to být on! Život, který teď vedl, mu poznamenal tvář, ale oči zůstaly stejné. Přistoupil ke mně a říká: „Paninko, aspoň pětikačku nemáte?“ Sklonila jsem tvář, co kdyby mě i on poznal, a zaštráchala v peněžence. Do špinavé dlaně jsem mu podala  dvacetikorunu. Zavýskl radostí a hned „zabral“ ke skupince ostatních bezdomovců.

„Tos mu nemusela dávat,“ zamručel manžel, ale víc situaci neřešil. Celou dobu nákupu jsem byla nesvá. Manžel nezapomněl k nákupu přibrat krásnou kytici růží a já přemítala, jak by se asi naše životy ubíraly, kdybychom se s Vojtou vzali.

Osud nás rozdělil a na nás bylo, jak si svůj další život zařídíme. Popelka našla své štěstí a princ se stal „žebrákem“...

lalica

Čtenářce s nickem lalica posíláme za tento příběh jednu z pěti originálních osušek Algida. Chcete se i vy pochlubit svým zamilovaným příběhem, a získat tak některou ze zbývajících osušek? Napište nám! Více informací si můžete přečíst ZDE.

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY