
Zdroj foto: Shutterstock
Vždycky ctili tradice a Ježíšek k nim do rodiny chodil rok co rok. Poctivě schovávala nakoupené dárky, po nocích je tajně balila a po štědrovečerní večeři chodila s dětmi do jejich pokojíčku vyhlížet, jestli Ježíšek už náhodou neletí. Manžel, který si musel nutně odskočit, zatím v rychlosti nosil úhledné balíčky pod nazdobený stromeček. Když měl hotovo, jen zazvonil zvonečkem, schoval se zpět na toaletu a spláchl, aby nezavdal sebemenší důvod k pochybám. Jenže jak chlapci rostou, leccos jim vrtá hlavou.
„Nejvíc za jejich pochybnosti můžou spolužáci. Martínek chodí do první třídy, to ještě není tak strašné. Ale Davídek je už ve třetí třídě, a tak si o Ježíškovi prý vyprávějí. Někteří spolužáci na něj věří a dokonce si vymýšlejí, že ho údajně i jednou viděli u stromečku nebo letět kolem. Jiní se jim ale smějí a prohlašují, že dárky dávají výhradně rodiče. No a pak jsou tam ti nerozhodnutí, jako naši kluci. Je na nich vidět, že by ještě rádi v to kouzlo věřili, ale mají své pochybnosti. No a na pochybách jsem i já,“ krčí rameny maminka Markéta, která se vždy snaží odvést hovor jinam. Alespoň do té doby, než v sobě vyřeší dilema. Nechat chlapce v nevědomosti, jak jen to půjde? Nebo z nich nedělat před spolužáky hlupáky a povědět jim narovinu, jak se věci mají?
„Obojí má své výhody i nevýhody. Pravdou je připravím o to výjimečné kouzlo Vánoc, těšení se, psaní dopisu Ježíškovi, doufání… Zase mě ale nebudou mít za zrádce, až to někdy někde praskne. Záleží mi na tom, aby mi důvěřovali, stejně jako já chci vědět, že můžu důvěřovat jim. Je to zapeklitá věc, kterou se mi nedaří rozlousknout,“ váhá Markéta. Dobře totiž ví, že odcházet od tématu nebo ho zamlouvat nebude moci donekonečna.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Ještě jsem se nesetkala s příběhem, který by popisoval traumatizaci dítěte po zjištění, že mu rodiče lhali o existenci Ježíška. Prožívání napětí spolu s očekáváním i pochybami má za účel podpořit tajemné kouzlo nejkrásnějšího svátku v roce, který je milován především dětmi. Často se stává, že iluze vezme za své právě díky dětskému kolektivu, který přinese holou pravdu a reálné informace o tom, kde se berou dárky — obvykle díky pátrajícím spolužákům, kteří odhalí rodičovské skrýše.
Mnoho dětí je i po prozření ochotno v rámci uchování kouzla „hrát hru na Ježíška“ dál a realitu znají o dost dříve, aniž by s tím své rodiče konfrontovaly. Prožívání Vánoc a jejich individuální způsob je kulturním majetkem každé rodiny a vypovídá o vzájemných vztazích i schopnostech imaginace a kreativity. V komunikaci s dětmi platí, že pokud dítě položí otázku, je dostatečně zralé na odpověď — samozřejmě podanou formou adekvátní jeho věku.
Markéta může reagovat otázkou, co by si její syn přál víc, a pokud zvítězí Ježíšek, kterému občas vypomůžou rodiče, může se „naředěné“ kouzlo prodloužit. Dětem rozhodně neublíží informace, že každá rodina má svůj způsob, jak slaví Vánoce, a je jedno, zda dárky nosí Ježíšek, nebo třeba Santa.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.



Nový komentář
Komentáře
U nás Ježíšek chodí, já nikdy neřekla jak to je, nejstarší dcera si na to přišla sama ale i tak Ježíškovi dopis píše. Prostřední dcera má 10 a je na vážkách přesně jako kluci z článku. Syn věří a nejmenší to neřeší
nemá z toho kouska rozumu ještě. Ta nejstarší ovšem dodnes nepřišla na to, jak to že zvonek zvoní když jsme všichni spolu v jedné místnosti
a když ještě předloni věřit chtěla, sama si zdůvodňovala proč Ježíšek je. Že já bych neměla peníze na tolik dárků, že kam bych to schovala (jeden rok dostala např.nové kolo) atd. Děti věří dokud chtějí, i kdyby celá třída říkala opak.
Vánoce se blíží a já stále hledám ideální dárek pro svou dceru. Chci něco, co ji bude bavit a zároveň motivovat k pohybu. Po zvažování různých možností mě zaujaly hodinky ARMODD Silentwatch 8 Pro GPS. Hodinky sledují aktivitu, mají sportovní režimy a jsou vodotěsné. Myslím, že budou ideálním dárkem, který spojí zábavu, motivaci a praktické využití.
Buďme rádi, že dárky nenosí Děda Mráz
Nejdřív - míváme krásný Vánoce i teď, protože je takový chcem mít, takže jejich kouzlo "nemá v rukou jen Ježíšek". Děti mají chvějivě radostnej pocit, i když už ví, určitě zkušenost nás všech.
Asi bych si promluvila se starším dítětem, přiznala barvu a domluvila se s ním, že je tomu mladšímu ještě uděláme "věřivé". Důležitý je vytvořit pěknou atmosféru. Nervozitu děti vycítí.
Ohledně doručování dárků - my jsme to doma prodiskutovali a došli k názoru, že Ježíšek je nemluvně, takže on osobně vypadává ze hry, ale k čemu by byly ty armády nebeských andělů? Ti mají i dobře propracovanou hierarchii a strukturu podobně jako v armádě pozemské, od pěšáků po velící důstojníky. Takže bych neváhala jim tuhle práci zadat, aspoň se nebudou nudit a poflakovat zbůhdarma po obláčcích. Ostatně teoreticky má mít každý jedinec strážného anděla, ten si může během roku dělat poznámky, protože je doslova v centru dění, záznamy předá logistice, ta obstará ty dárky, a pak to další týmy během Štědrého dne, večera a noci roznesou, čas na to mají, protože někde se dárky rozbalují až ráno, a pak taky máme různá časová pásma. Kromě toho velkou část světa obsluhuje Santa Claus, ten na to má taky svoje týmy a nedělá to sám, a další dost velkou část má v kompetenci Děda Mráz a Sněhuročka, pak něco zvládá Papa Noël, vánoční skřítci, a tu a tam ještě i jiné vánoční postavy, takže ono když se to takhle rozdělí, tak je to zvládnutelné.

Můj syn by se ještě ve třetí třídě hádal, že Ježíšek je. Taky ho viděl v Praze v kostele. Jak si představoval, že nosí ty dárky nevím, prostě mu stačilo, že zazvonil zvonek a dárky byly pod stromkem, hlavně, aby tam byl Merkur nebo lego. Potom věřil, že něco Ježíšek - hračky, něco rodina - měkkýše. Malá na to šla přes něj - víš, že Ježíšek není? On jí řekl že je, že ho viděl v Praze v kostele. Je chytrá, druhá otázka byla - a víš, že nenosí dárky? On jako užvaněný chlap řekl - vím. A malá - a co budeš dělat? On - nic, prostě si vezmu, co bude pod stromkem. Malá řekla - tak já si to taky vezmu. Potom na trhu vybírala dárek se slovy - co kdyby ten Ježíšek zapomněl. Teď se tomu smějeme.
Nedávno jsem viděla super video. Kůň, který se s jezdcem zastavil před překážkou ve formě položeného břevna na zemi, výška asi 20 cm. Přešlapoval, řešil, rozmýšlel, a nakonec těch 20 cm přeskočil skokem z místa, který by stačil na 150 cm plot :). Jezdec měl co dělat, aby neletěl plavmo. Video se jmenovalo "Overthinking". A přesně to dělá tady Markéta. U nás to funguje teď stylem, že dětem říkám, že Ježíšek nosí dárky jen tam, kde na něho věří, že co by se namáhal lítat tam, kde nevěří. Tak těm dětem tam musí kupovat dárky rodiče. Nám je nosí Ježíšek. Děti v předškolním věku a na prvním stupni pořád ještě věří, u staršího pochyby jsou na základě informací ze školy :), ale ještě pořád žijeme v magickém světě Ježíška. A fakt se nebojím, že by měl někdo strach mi to říci, že už nevěří, znám své kluky, ale pravděpodobně tohle jsou poslední Vánoce s Ježíškem :D, starší už kouká zkoumaným oken a já jsem s tím v pohodě. Některé matky fakt řeší každý prd. Jestli to Markéta tak prožívá, že bude za lháře (cože???), tak ať to staršímu vysvětlí, ve třetí třídě už má za sebou pár let magična :).
To jsou problémy...dokud jsou dětičky malé, připravovala jsem ježíška. Samozřejmě povyrostly a začaly se pídit po pravdě a v tu dobu je načase citlivě kápnout božskou. Protože v opačném případě bude rodič teprve za lháře. Není nic špatného na tom, říct dítěti, že Ježíšek je hezká tradice a dělá Vánoce pro malé děti hezčí. A když už je tedy velké a zná pravdu, tak se dál budeme držet tradice a mluvit o Ježíškovi, i když už ví, jak to chodí.
Jinak osobně si vůbec nepamatuju, kdy a jak jsem zjistila, že Ježíšek není, takže to muselo být hodně brzo, asi tak v pěti letech. Sestra se to dozvěděla hned první vánoce ve školce, takže jí byly tři roky, tam se s tím učitelky nemazaly a dětem to řekly, a sestra to pak okamžitě doma hlásila, že paní učitelka říkala, že Ježíšek není a dárky dávají rodiče. Mí synci se to dozvěděli patrně taky ve školce, asi tak nějak samospádem, když se bavili s ostatními dětmi. Rozhodně jsem jim to nijak zvlášť neoznamovala. Myslím, že to ničemu nevadilo, beztak jsme hru na Ježíška provozovali pořád, ještě devatenáctiletému synovi jsem říkala "jen počkej, Ježíšek to všechno vidí a všechno si píše, nic k vánocům nedostaneš"
Což ostatně trvá dodnes, i dospělí mezi sebou se ptají, co jim má přinést Ježíšek a posléze za dárky "děkujeme, milý Ježíšku". To ničemu neškodí. 
Terapeutka se nesetkala, hm... Vím nejméně o jednom případu, kdy mělo dítě zkažené vánoce dva nebo tři roky za sebou, protože se bálo říct rodičům, že na Ježíška nevěří. Nechápalo, proč rodiče hrají, že dárky nosí Ježíšek, a myslelo si, že jsou dvě možnosti. Buď si rodiče myslí, že to dítě je moc hloupé na to, aby pochopilo, jak se věci mají, a proto mu to neřekli. Nebo je to proto, že je to něco, co "se neříká", jako se třeba nesmí říkat sprostá slova. A že když tedy rodičům řekne, že Ježíšek není, tak se budou zlobit a že tím pokazí vánoce. Tak neřeklo nic, dělalo, že tomu pořád věří, ale přitom z toho mělo to trauma, které terapeutka popírá.
Už jako předškolní dítě jsem nevěřila tomu, že Ježíšek k nám vletěl komínem a nadělil nám dárky. Když jsme v domě komín neměli. Bylo tam dálkové vytápění. To asi otec zapomněl, že mi vysvětloval, jak to dálkové vytápění funguje, především bez komínu. Taky mi nebylo jasné, jak by to udělal, nadělit tolika dětem najednou v jeden večer dárky. Starší syn měl rád Vánoce a dárky, ať už mu je naděluje kdokoliv a vědecké debaty na téma Ježíšek nevedl. Mladší syn, stejný realista jako já mi ve svých pěti letech řekl: Mami a není to blbost? Jak by to ten Ježíšek stihnul? Děti mají rády vánoce, tu atmosféru, vůni cukroví, stromeček, světýlka a hlavně ty balíčky pod stromečkem. To napětí, než ten balíček rozvážou, co tam asi je? Já bych dětem stroze neoznamovala, že Ježíšek neexistuje, že jsem to pod ten stromek položila já. Zbytečně nediskutovat a když to dítě vypátrá samo, ano, dobře. Proč bych pak měla být za zrádce?
Víru v Ježíška v dnešní době kazí hlavně pohádky o Santa Clausovi a nekonečné vánoční reklami, které běží v televizi pomalu už od Října. Můj syn mi už v 6ti letech oznámil, že není hloupý a ví, že dárky dostává od rodičů. Ten rok jsem mu řekla, že Ježíšek nosí dárky jen dětem, které jsou celý rok hodné a ani jednou nezlobili a že ostatním dětem dárky kupují rodiče, protože by jinak žádný dárek nedostali. Další rok se nás ptal co koupime na Vánoce a já synovi nadhodila Ježíška a syn mi odpověděl, že moc dobře ví, že žádný Ježíšek není a že je to dobře, protože občas zlobil a žádné dárky by ani nedostal. Ať už děti na Ježíška věří nebo ne, tak to nemění nic na tom, že se těší na Vánoce a hlavně na dárky. Navíc díky pohádkám hlavně ty bystřejší děti chápou, že Ježíšek prostě neexistuje. Takže i kdyby dětem řekla pravdu, tak to neznamená, že se tím pokazí Vánoce. Vánoční tradice můžou dodržovat stejně jako do posud a můžou pokračovat i ve hře na Ježíška a hlavně nebudou ostatním dětem pro smích. Můj syn i když je mu už 11 má rád Vánoce, dárky i hru na Ježíška. Je to prostě teď pro něj zábavná Vánoční tradice.