Zdroj foto: Shutterstock
Možná vás doposud ani nenapadlo, že by tato nenávist vůči určitému zvuku byla poruchou. Misofonie však skutečně neurologickou poruchou je. Termín, který ji označuje, vymysleli neurovědci Pawel a Margaret Jastreboffovi v roce 2000. Vzhledem k tomu, že se jedná o neurologickou poruchu, není problém ve sluchovém ústrojí člověka, nýbrž v mozkové kůře, kde se při vnímání těchto zvukových vln spustí negativní pocity. Ty mohou být někomu pouze nepříjemné a nanejvýš vyvolávat frustraci, jiného však dokáží přivést téměř k šílenství. Škála pocitů, které misofonie vyvolává může zahrnovat úzkosti, znechucení, vztek, hněv, nenávist, paniku či strach.
Příčiny misofonie nejsou zcela jasné, ale první příznaky se většinou objevují v dětství. Jak už bylo řečeno, většinou se jedná o zvuky spojené s přijímáním potravy, jako mlaskání, srkání, polykání, chroupání, ale řadí se sem i zvuky spojené se stříháním nehtů, škrábáním nehtů po látce, čištěním zubů. Lidem s misofonie vadí ale i zívání, kýchání nebo chrápání.
Něco jiného jsou ale pak zvuky, které vadí velkému počtu lidí, jako například šustění polystyrenu nebo škrábání nehty po tabuli.
V březnu loňského roku byla pak v časopise PLOS ONE publikována studie, podle níž trpí touto neurologickou poruchou téměř 18 % dospělé populace. Výzkum byl prováděn na reprezentativním vzorku Britů.
Zdroj foto: neurosciencenews, ct24, webmd, journals.plos, wikipedia
Nový komentář
Komentáře
Asi bych přidala další nelibozvučné projevy lidí, ale sem se to nejspíš nehodí.
Ja tomu rikam netolerance k neslusnemu chovani.
Mlaskani, srkani, posmrkavani, to dela jen prase.
Ostatni zvuky vyjmenovane v clanku me netrapi, snad jen chrapani, ale to je zdravotni zalezitost, nikoli nevychovanost.
A kde je zbytek článku? Nebo to je celé?