Noid

Zpěvák, hudebník, skladatel, ex-frontman kapel Dolores Clan a Noidcrew Václav Noid Bárta představí na oficiálně prvním koncertu 23. března 2011 v pražském Futuru svou novou kapelu, se kterou se definitivně vrací na rocková pódia.

Vrací se na ně bohatší o řadu úspěchů z roku 2010 v podobě superlativů od kritiky i nejširší divácké veřejnosti na své výkony v hlavní roli muzikálového hitu Ondřeje Soukupa Robin Hood, v rolích Jidáše i Piláta v kultovní rockové opeře Jesus Christ Superstar, v neposlední řadě si vysloužil chválu také za hudbu k thrilleru Kajínek.

Nyní přichází se skupinou Noid, složenou z nejvýraznějších muzikantských osobností mladé generace, které mají za sebou spolupráci s velkými jmény naší rockové scény. Vedle zpívajícího frontmana kapelu tvoří kytarista Jiří Urban ml. (AlešNoid Brichta Band, Dymytry), bubeník Miloš Meier (Kamil Střihavka & Leaders!, Michal Pavlíček Trio, Miloš "DODO" Doležal, Aneta Langerová, B.S.P. aj.) a baskytarista Jaryn Janek (Eleison, Benedikta, Krucipüsk, B.S.P., Kamil Střihavka & Leaders!, Iva Marešová & 999, České srdce aj.). Autentický rockový sound na koncertech zatraktivní ještě předtočené samply a smyčky.

Po pražské premiéře čekají skupinu Noid nejbližší koncerty v klubech v Benešově, Hradci Králové nebo např. Havlíčkově Brodě. Více informací na www.noid.cz

Jak bys představil novou kapelu Noid?
Je čtyřčlenná, kromě mě ji tvoří kytarista Jirka Urban mladší, baskytarista Jaryn Janek a bubeník Miloš Meier. Kdo se alespoň trochu vyzná na naší hudební scéně, ten ví, že kluci patří k absolutní špičce, a já jsem šťastný, že do toho se mnou šli tak zkušení muzikanti. Hrajeme současnou rockovou muziku s tím, že klademe důraz na melodičnost a na rytmiku. Kromě nástrojů, které jsem vyjmenoval, používáme samply, s nimiž si chceme hodně pohrát. Využijeme i syntézu moderních zvuků se živými prvky, jakými jsou třeba smyčce a tak podobně.

Jak jste se dali dohromady?
S Jirkou jsem chodil do školky. Jak to tak bývá, léta jsme se neviděli, až jsem ho jednou potkal na parkovišti u Národního divadla, ve kterém byl tehdy Jirka členem baletního souboru. Slovo dalo slovo, on říkal, že hraje na kytaru, já mu zas řekl, že zpívám, a protože jsme se shodli na muzice, jaká nás baví, rozhodli jsme se založit kapelu. Tak vznikla skupina Noidcrew. Po ní jsme se dali dohromady s Milošem a Jarynem, kteří toho mají společně dost za sebou, oťukali jsme se v projektu Red1one a teď je tu kapela s názvem Noid, abychom k ní už nemuseli přidávat žádná vysvětlení a každý hned věděl, co asi čekat.

Co vlastně znamená slovo Noid?
V žádném slovníku ho nehledejte. Nemá žádný význam. Tedy jednou jsem mu ho uměle dodal s tím, že se dá chápat jako No ID., čili bez identity, ale původně tak myšleno nebylo. To slovo vzniklo z oslovení Vénojde, jak mi říkali kamarádi. A abych se přiznal, dneska už vůbec nemám potřebu hledat nějaké jeho výklady.Noid

Jaké jsou vaše aktuální plány?
Na světě je první singl Zkouším vstát, který podle nás dostatečně vystihuje žánrově i zvukově cestu, po níž chceme kráčet. Teď k němu přibývají další písničky. Samozřejmě bychom rádi natočili v dohledné době celé album. Už teď máme jasno v tom, že to bude deska ucelená, nebudeme na ní přebíhat ze stylu do stylu. I o soundu máme dost konkrétní představu.

Na koncertní pódia se vracíš po dvou letech. Proč ta pauza?
NoidSešlo se mi několik projektů za sebou. Prvním byl muzikál Němcová!, k němuž jsem složil muziku, to byla velká porce. Taky jsem v něm hrál a současně s ním i v muzikálu Carmen. Pak mě čekala hudba k celovečernímu filmu Kajínek, opět pořádně velký kus skladatelské práce, a když šel film do kin, už jsem intenzivně zkoušel hlavní roli v Robinu Hoodovi souběžně s Jidášem a Pilátem v Jesus Christ Superstar. Takže když se za těma dvěma lety ohlédnu, vidím jen děsně rychlou šmouhu.

Koncerty ti nechyběly?
Nejvíc ta možnost dělat si na pódiu, co zrovna cítím a co mě napadne. Nejsem typ zpěváka, který celou tu hodinu a půl ukázněně „stojí na značce". Běhám, skáču podle nálady. Fyzicky je to docela záhul, ale když se chytnou lidi pod pódiem, euforie je pak veliká. Každý koncert je zkrátka originál, kdežto na divadelním jevišti samozřejmě musím ctít pokyny režiséra.

Neodvykl jsi životnímu stylu rockera na cestách od klubu ke klubu?
Že by se mi už nechtělo krmit se bagetami a dalšími lahůdkami z regálů benzínek? To nehrozí, mě koncertování baví. Navíc si v kapele skvěle rozumíme nejen muzikantsky, ale i lidsky, takže je v autě vždycky legrace. Určitě chceme jezdit, co to půjde.

Jakou roli přikládáš textům písní? Jaké na ně máš nároky?
Dřív jsem byl totálně zaslepený hudbou a texty jsem moc neřešil. Přišly mi druhořadé, čímž teď možná spoustu lidí naštvu. Dneska už k nim mám jiný přístup. Pro hudební laiky, kteří samotnou muziku nijak odborně neanalyzují, ale prostě se jí baví, jsou texty většinou stejně důležité jako hudba. Čili na textech na novou desku mi hodně záleží. Několik jich určitě napíše můj táta, on má s tímhle řemeslem obrovské zkušenosti. Nebaví mě zpívat o tom, že kluk potkal holku, chci, aby texty vycházely z mých pocitů, prožitků, z mých depek i radostí.

Noid

Reklama