Se sympatickým členem souboru Dejvického divadla jsme si povídali na novinářské projekci filmu Národní třída, ve kterém se téma sametové revoluce rovněž objevuje.   
 
Co se vám vybaví, když se řekne listopad 1989?
Mně bylo deset let a bydlel jsem s rodiči na vesnici v Radčicích u Plzně. Samozřejmě jsem z toho neměl jako dítě rozum. Na druhou stranu je každý odmala ovlivněn rodinou, ve které vyrůstá - přejímá její názory. A naši prožívali revoluci euforicky. Vím, že jsem hrdě nosil placku Havla a OF jako Občanského fóra, aniž bych moc tušil, o co jde. Ty cesty do školy s plackami -  to je vlastně jediná moje vizuální vzpomínka na tu dobu. Ale nějak intuitivně jsem tušil, že se děje něco zásadního. To, že končí usurpátorský režim, jsem samozřejmě nevěděl - naši mi to vysvětlili jen adekvátně mému věku.

Václav Neužil ve filmu Hodinářův učeň
 
Když se ohlédnete dnes, co pro vás ty události znamenají z pohledu dospělého člověka?
To je složitější otázka. Nerad se totiž dívám dozadu, jsem melancholický člověk, takže se tomu snažím vyvarovat. Always looking forward je moje heslo, kterým se snažím řídit. Oslavování výročí revoluce bude, věřím, euforické. Pro mě je ale důležitější připomínat než oslavovat. Osobně si teď myslím, že se získanou svobodou moc naložit neumíme. Nemám dobrý pocit z toho, kdo svobodu u nás chytl za pačesy. Vlastně se kvůli těmto lidem může stát, že se bude z různých sfér nenápadně vytrácet.
 
Co by podle vás každý z nás mohl udělat, aby nám ta šance na svobodný život zase neutekla?
Nepěstovat nenávist, být tolerantní. Snažit se pochopit lidi s jiným nebo dokonce i s opačným názorem. A mít tím pádem nadhled.

Václav Neužil v Dejvickém divadle
 
Tu nenávist bohužel bezostyšně podporují lidé, kteří vypouštějí po internetu různé fake news, manipulují s lidmi, kteří kolikrát nedokážou rozlišit pravdu a lež. Poradil byste jim, jak se v tom orientovat? A co udělat pro to, aby člověk nenaletěl?
Na to asi není rada. S internetem každý zachází po svém. Je těžké někoho přesvědčovat, že ten a ten zdroj není věrohodný, on Vám může vpálit do očí totéž. Proto to tak skvěle funguje. Žijeme ve světě trollů, kteří si vodí lidi tam, kam potřebují. Je dost možné, že jsem i já někdy naletěl. Lze si ovšem informace ověřovat, poznávat blíže a lépe dané autory, vědět, kdo které servery či noviny vlastní. Existuje spoustu možností, jak se orientovat a pochopit alespoň zhruba, jak daný server funguje. Také je dobré nečíst jen názorově spřízněné autory a pohybovat se na stránkách, kde jsem „doma“ a kde mi nic nehrozí, kde je můj názor „hloupým podkuřováním čtenáři“ upevňován. Takhle též vzniká nenávist vůči „těm druhým“. Já jsem přesvědčený o tom, že snaha o vykreslení pravdy v žurnalistice, v politice, v umění, ve vědě nebo i ve sportu je základním smyslem naší existence.

Děkuji za rozhovor.

Přečtěte si také:

Reklama