Populární zpěvák a herec Václav Neckář si před nedávnem prošel další mozkovou příhodou. Přes to vydává nové album a aktivně koncertuje. Jak to všechno zvládá a zda to vůbec zvládá, nejen na to jsme se ho zeptali v našem rozhovoru.

Václav NeckářSe zpěvákem a hercem Václavem Neckářem jsem se setkal v budově Supraphonu a bylo to zvláštní setkání. Václav seděl u malého kulatého stolu, vedle něj jeho bratr Jan. Pohled slavného umělce byl vlídný, ale stále zaostřený jakoby do jiného světa.

„To je můj bratr,“ řekl pomalu, když mi podával ruku, „já jsem po mozkové příhodě...“
“Dělám Václavovi mluvčího, když je potřeba,“ vysvětlil mi Jan a Václav mi nabídl připravené chlebíčky.

Bylo mi z celé té situace trochu smutno, vidět člověka, kterého jsem jako kluk obdivoval v pohádce Šíleně smutná princezna, v takovém stavu. Nad každým slovem jakoby dvakrát přemýšlel a mluvil pomalu, pomaličku, jako když se voda líně loudá rybníkem k hrázi.

Náš rozhovor jsme začali povídám o Václavově novém vzpomínkovém trojalbu Život...

Co mohou posluchači od vašeho nového alba očekávat?
Václav: Doufám, že si to poslechnou. Je tam téměř šedesát písní. Je to rozdělené na tři díly, jedno cédéčko je popové, jedno rockové a jedno je plné balad.
Jan: Na téhle kompilaci je jedna zvláštnost. Je tam písnička Podivný příběh, které ještě nikdy nevyšla. Kdysi jsme ji natočili, ale nakonec jsme se rozhodli, že ji nevydáme. Schoval jsem si tu nahrávku a zapomněl na ni. Teď po mnoha letech jsem ji náhodou objevil.

Která část je vašemu srdci nejbližší?
Jan: Máte děti? Víte, kdybyste měl děti, tak také nejste schopný říct, které milujete nejvíc.

Chystáte také nějaké novinkové album?
Václav: To víte, to je těžké, po té mozkové příhodě. Natočil jsem jednu takovou desku v roce 2005 - Oči koní. Doufám, že se k tomu ještě dostanu, než umřu.

Václav NeckářVím, že stále koncertujete, kam se teď chystáte?
Václav: Teď jsem se vrátil s kapelou z východního Slovenska, což je daleká cesta. Publikum mě ještě zná. Jedeme ještě na Moravu: Olomouc, Přerov, Kroměříž. Zpívat se mnou bude Marta Kubišová. Pojedeme také do Plzně.

Je těžké koncertovat po mozkové příhodě?
Václav: Pro mě je lepší, když koncertuji každý den. Horší je, když mám koncert jednou za dva měsíce. V situaci, ve které jsem, se to potom musím znovu učit.
Jan: Jinak my už jsme si řekli asi před dvaceti lety, že už máme všechno hotové. Je řada na těch mladších, aby se zasnažili.

Vy jste oba dva z herecké rodiny. Václav kromě zpěvu dosáhl i značné úspěchy jako herec, vás to, Jane, nikdy nelákalo?
Jan: Teď jste mě trochu zaskočil. Když mi bylo, tuším, jedenáct, přijeli za mnou z Barrandova a měl jsem točit nějaký film - už ani nevím, kdo mě vybral. Jenže já měl zrovna v tu dobu těžký zápal plic, ležel jsem doma v horečkách a byl jsem nepoužitelný. Tak mě zaskočil můj bratranec, který je stejně starý jako já. Ani si nevzpomenu, jak se ten film jmenoval... nevzpomínáš si, bratře?
Václav: (Kroutí hlavou.)
Jan: Starý, český, černobílý... od té doby už jsem to nezkoušel. Myslím si, že brácha má daleko větší herecký talent, který zdědil po tátovi. Vždycky byl ve škole lepší v češtině, zatímco já byl na ty technické předměty. Takže bylo tak nějak předurčené, že Vašek bude hrát a zpívat, já ho budu doprovázet.

SOUTĚŽ: Vyhrajte nové vzpomínkové album Václava Neckáře: Život. Soutěžit o něj můžete na následujícím odkaze...

Co se vaší hudební stránky týče, už víme, že jste dosáhl toho, co jste chtěl, ale co vaše herecká stránka. Je nějaká role, Václave, kterou byste chtěl ztvárnit, a zatím se to nepoštěstilo?
Václav: Určitě by jich bylo hodně, ale ty roky, které jsem je mohl hrát, jsem už prošvihl. Už jsem prostě v jiném věku - je to na mladších.

Václav NeckářJsou ale krásné role, řekněme, vyzrálých mužů. Třeba Král Lear...
Václav: (Směje se) Zrovna jsem to chtěl říct, ale pro mě by byl dnes asi velký problém učit se takhle složitý text. I když vlastně Píseň pro jockeye vznikla až pro to poslední cédéčko Oči koní.

Václav trošku ztratil pozornost a v myšlenkách se nejspíš vrátil k otázkám, které jsem mu kladl předtím. Ale to už do hovoru opět vstoupil Jan.

Jan: Bylo to obráceně. Cédéčko oči koní vzniklo na základě balady Píseň pro jockeye. To se ti trochu pomotalo.
Václav: Aha - tak to se mi nějak popletlo (smích).

Řekl jste zajímavou věc, totiž, že se teď musíte písničky znovu učit. Už se vám stalo, že vám vypadl text v půlce písničky?
Václav: Syn mi pořídil čtecí zařízení, takže při těch dlouhých baladách mohu číst text přímo z něj. I když na posledním koncertě se stalo, že publikum zpívalo mně.

Co plánujete na léto - dáte si nějakou poklidnou dovolenou někde v přírodě?
Václav: Každý měsíc děláme nějaký koncert. Jinak jsem vázaný na manželku, která musí třikrát týdně na dialýzu, takže nikam moc vyrážet nemůžeme.

A jak tedy odpočíváte?
Václav: Doma.

Kam dál?

Reklama