Po příchodu do školky jsme byly samy překvapeny klidem, který zde převládal. Na koberci s dopravní tématikou seděla starší paní, která byla obklopena zvídavými dětmi. Všichni se soustředily na skládačku, dokonce tak moc, že si nás zatím ani nevšimly. Mlčky jsme pozorovaly, jak si paní Marie s dětmi hraje. Žádný afektovaný projev, jen všem klidně vysvětlovala, jak se nazývají tvary, které jí děti podávaly. „Všichni ji tady milují a moc si přejí její přítomnost,“ říká paní učitelka.

Když si nás paní Marie všimla, hned nám nabídla, že s ní na koberci můžeme počkat, než půjdou děti procvičovat předškolní aktivity. „Dnes spěchám ještě na schůzi babiček, kde například řešíme, jestli nemá některá z nás ve školce problém, všechny jsou ale více méně spokojené. Někdy samozřejmě probereme i chování dětí a zasmějeme se u příhod, které zažíváme,“ říká Marie, kterou bedlivě sleduje čtyřletá holčička, „koukám, že tady máme špióny, přesuneme se raději do šatny,“ směje se Marie, a tak se hned přesouváme do šatny plné barevných dětských bund.

Já jsem měla v životě obrovské štěstí, nikdy jsem moc nemarodila a rozhodně jsem se nikdy nenudila. Po revoluci jsem se naučila anglicky a začala jsem jezdit jako průvodkyně s cestovní kanceláří do Anglie, což dělám dodnes, akorát jezdím s dětmi. Mám také spoustu jiných aktivit, mezi které patří například cvičení jógy. Zajímá mě také móda a kosmetika, kterou probírám se svou vnučkou,“ usmívá se Marie. Když nám seniorka prozradí svůj věk, málem padáme do mdlob. 72 let by jí zřejmě nikdo netipoval.

Paní Marie i její manžel pracovali celý život ve věznici. To rozhodně není prostředí, které by člověka činilo šťastným, a tak k veselé nátuře velkým dílem přispívá právě společnost dětí a hravost, která seniorce rozhodně neschází. Receptem na mladistvý vzhled rozhodně tedy nejsou krémy proti vráskám, ale umění těšit se ze hry. Přijde nám, že koncept babiček a dědečků, kteří pomáhají ve školce, je ideální pro obě strany. Děti v seniorech probouzí chuť do života a senioři, kteří svou práci berou opravdu vážně, pomáhají dětem s jejich rozvojem. Nutno dodat, že děti ve školce poslouchaly jako hodinky, což je do jisté míry zásluhou právě zásluhou paní Marie. Začátek receptu na spořádaný dětský kolektiv tedy zní: Jednu babičku do každé třídy!

Projekt „Babičky a dědečkové v mateřských školkách,“ který vznikl díky statutárnímu městu Pardubice, zřejmě nemá svým rozsahem zatím nikde jinde v Česku obdobu. Slaví úspěšných pět let fungování a během uplynulé doby se do něj zapojilo už 35 seniorů v 17 pardubických mateřských školkách a základních školách. „Po babičkách a dědečcích je ze strany mateřských škol stále poptávka. Proto každý, kdo chce svůj volný čas obohatit o podobné zkušenosti a pomáhat při tom druhým, se může hlásit v našem centru. Dobrovolníkům poskytujeme k dané činnosti vždy veškerý servis a individuální péči a snažíme se zajistit, aby jim tato práce přinášela radost a naplnění,??“ říká Lucie Křivková, koordinátorka Dobrovolnického centra KONEP, které má realizaci projektu na starosti.                                                            

Čtěte také:

Reklama