Technologie jsou fajn a život bez nich už je jen těžko představitelný, ale jednu za čas není od věci strčit vypnutý mobil hluboko do kabelky a trochu si „orazit“. Schválně se zamyslete. Víte, jakou věc berete po probuzení do ruky jako první a začínáte s ní den? Odpověď většiny z vás bude pravděpodobně stejná – mobilní telefon. Minimálně proto, abyste vypnula zvonící budík. Ale obvykle nezůstane jen u toho.
5c9cb097b50dcobrazek.png

Téměř sedm hodin denně na síti

Když už ho máte v ruce, zkontrolujete, co se přes noc stalo na sociálních sítích, kolik dalších e-mailů zaplnilo vaši schránku nebo jaké dnes bude počasí, abyste mu přizpůsobila svůj outfit. A v podobném duchu to pokračuje celý den. Hlavně nezapomenout „postnout snídani na instáč“. To, že vám vajíčka při výběru nejlepšího filtru vychladla a uvařené kávy si před cestou do práce stíháte už jen loknout, je holt daň za snahu být co nejvíc sociální. 

Na nebezpečí sociálních sítí poukazuje MUDr. Adriana Chytilová, praktická a psychosomatická lékařka: „Čas, který trávíme na sociálních sítích požírá čas, který bychom mohli trávit sami se sebou, s rodinou či přáteli. Lidem, kteří neumí navazovat reálné kontakty mohou dodávat iluzi, že mají přátele, a více se pak vyhýbají těm reálným lidem,“ upozorňuje lékařka.   

Podle výzkumu Digital 2019 jsme online čtvrtinu života. Průměrný člověk stráví na sítí 6 hodin a 42 minut denně a polovinu tohoto času se dívá do mobilního telefonu. 

Moje offline sobota

5c9cb14b041a4obrazek.pngA tak jsem se pokusila alespoň na jeden den toto číslo snížit. Protože internet potřebuji ke své práci, padla volba na realizaci tohoto malého experimentu na sobotu. Mobilní telefon jsem si u sebe nicméně nechala kvůli domlouvání návštěvy s příbuznými, ale vypnula jsem přístup k internetu. Řešit naše budoucí setkání prostřednictvím pošty, sešli bychom se pravděpodobně až v příštím měsíci.

Sociální sítě a zprávy bývají tím prvním, co po probuzení zkontroluji a přiznám se, že byl trochu nezvyk z tohoto rituálu vybočit. A tak jsem den začala ranním během, který vyvrcholil návštěvou trafiky a koupí tištěných novin. A připadala jsem si v tu chvíli, bez urážky, tak trochu jako fosilie.

Zbytek dne jsem strávila převážně venku, částečně v rušných pražských ulicích, částečně v přírodě a částečně v obchodním centru. Byla trochu změna číst si, kdy jede tramvaj v jízdním řádu místo na telefonu. A když jsme se s přítelem dohadovali, kolik let je jednomu českému herci, nemohla jsem náš spor vmžiku rozsoudit. Musela jsem počkat až na následující ráno a dost mě to užíralo. Zvlášť když jsem poté zjistila, že pravda byla na mé straně. 

Večer najednou nebylo co dělat. Od televize a počítače jsem si chtěla také odpočinout, sjíždění Instagramu nepřicházelo v úvahu, s přítelem už jsme si všechno řekli, a tak přišla na řadu knížka, kterou už mám delší dobu rozečtenou.  Jediný problém je, že mě večerní četba uspává. A nepomáhalo ani to, že jsem zrovna narazila na pasáž, v níž objevili další mrtvolu. Můj den skončil o něco dříve než obvykle.

Přežila jsem!

Následující ráno jsem zjistila, že jsem neutrpěla žádnou psychickou újmu z toho, že jsem za celý den neviděla ani jednu instagramovou snídani, kterou bych mohla nad okoralým rohlíkem od včera jejímu majiteli závidět, a že 24 hodin offline se dalo vcelku bezproblémově zvládnout. A proto víc offline dnů pro všechny! A já jdu řešit e-maily, co se mi nahromadily od lidí, kteří si digitální detox nedopřáli. 

5c9cb0cbaf0d9obrazek.png

Přečtěte si také:

A jak jste na tom vy s používáním digitálních technologií? Dáváte si někdy oddych?

Reklama