Technologie jsou fajn a život bez nich už je jen těžko představitelný, ale jednu za čas není od věci strčit vypnutý mobil hluboko do kabelky a trochu si „orazit“. Schválně se zamyslete. Víte, jakou věc berete po probuzení do ruky jako první a začínáte s ní den? Odpověď většiny z vás bude pravděpodobně stejná – mobilní telefon. Minimálně proto, abyste vypnula zvonící budík. Ale obvykle nezůstane jen u toho.

Téměř sedm hodin denně na síti

Když už ho máte v ruce, zkontrolujete, co se přes noc stalo na sociálních sítích, kolik dalších e-mailů zaplnilo vaši schránku nebo jaké dnes bude počasí, abyste mu přizpůsobila svůj outfit. A v podobném duchu to pokračuje celý den. Hlavně nezapomenout „postnout snídani na instáč“. To, že vám vajíčka při výběru nejlepšího filtru vychladla a uvařené kávy si před cestou do práce stíháte už jen loknout, je holt daň za snahu být co nejvíc sociální. 

Na nebezpečí sociálních sítí poukazuje MUDr. Adriana Chytilová, praktická a psychosomatická lékařka: „Čas, který trávíme na sociálních sítích požírá čas, který bychom mohli trávit sami se sebou, s rodinou či přáteli. Lidem, kteří neumí navazovat reálné kontakty mohou dodávat iluzi, že mají přátele, a více se pak vyhýbají těm reálným lidem,“ upozorňuje lékařka.   

Podle výzkumu Digital 2019 jsme online čtvrtinu života. Průměrný člověk stráví na sítí 6 hodin a 42 minut denně a polovinu tohoto času se dívá do mobilního telefonu. 

Moje offline sobota

A tak jsem se pokusila alespoň na jeden den toto číslo snížit. Protože internet potřebuji ke své práci, padla volba na realizaci tohoto malého experimentu na sobotu. Mobilní telefon jsem si u sebe nicméně nechala kvůli domlouvání návštěvy s příbuznými, ale vypnula jsem přístup k internetu. Řešit naše budoucí setkání prostřednictvím pošty, sešli bychom se pravděpodobně až v příštím měsíci.

Sociální sítě a zprávy bývají tím prvním, co po probuzení zkontroluji a přiznám se, že byl trochu nezvyk z tohoto rituálu vybočit. A tak jsem den začala ranním během, který vyvrcholil návštěvou trafiky a koupí tištěných novin. A připadala jsem si v tu chvíli, bez urážky, tak trochu jako fosilie.

Zbytek dne jsem strávila převážně venku, částečně v rušných pražských ulicích, částečně v přírodě a částečně v obchodním centru. Byla trochu změna číst si, kdy jede tramvaj v jízdním řádu místo na telefonu. A když jsme se s přítelem dohadovali, kolik let je jednomu českému herci, nemohla jsem náš spor vmžiku rozsoudit. Musela jsem počkat až na následující ráno a dost mě to užíralo. Zvlášť když jsem poté zjistila, že pravda byla na mé straně. 

Večer najednou nebylo co dělat. Od televize a počítače jsem si chtěla také odpočinout, sjíždění Instagramu nepřicházelo v úvahu, s přítelem už jsme si všechno řekli, a tak přišla na řadu knížka, kterou už mám delší dobu rozečtenou.  Jediný problém je, že mě večerní četba uspává. A nepomáhalo ani to, že jsem zrovna narazila na pasáž, v níž objevili další mrtvolu. Můj den skončil o něco dříve než obvykle.

Přežila jsem!

Následující ráno jsem zjistila, že jsem neutrpěla žádnou psychickou újmu z toho, že jsem za celý den neviděla ani jednu instagramovou snídani, kterou bych mohla nad okoralým rohlíkem od včera jejímu majiteli závidět, a že 24 hodin offline se dalo vcelku bezproblémově zvládnout. A proto víc offline dnů pro všechny! A já jdu řešit e-maily, co se mi nahromadily od lidí, kteří si digitální detox nedopřáli. 

Přečtěte si také:

A jak jste na tom vy s používáním digitálních technologií? Dáváte si někdy oddych?

Reklama