V údolí Loiry potřetí…

Uprostřed městečka Amboise se na břehu Loiry hrdě vypíná vskutku kouzelný zámek stejného jména. Je postaven na základech původně středověkého hradu. V době panování králů z dynastie Valois patřil mezi historicky nejvýznamnější královské rezidenční zámky.

Amboise – ukázka italské renesance

Zámek patřil vévodovi Louisi d'Amboise, který o něj přišel v důsledku konfiskace majetku poté, co byl usvědčen ze spiknutí proti králi.

První významnější stavební úpravy zámku pocházejí z doby krále Karla VII. Po jeho smrti se zde usadil jeho syn Ludvík XI. se svou manželkou Charlottou Savojskou, která mu tady porodila syna a dědice, budoucího Karla VIII., jenž snad Amboise později nejvíce proslavil.

Karel VIII. se stal již ve třinácti letech králem. Jako dvacetiletý odjel bojovat do Itálie a po návratu nechal zámek přestavět v renesančním slohu, který ho na jihu od Alp tolik uchvátil. Z válečného tažení roku 1495 přivezl nejen koberce a nábytek, ale i umělce, kteří měli za úkol pozměnit tvář jeho sídla. Nákladná přestavba sledovala jasný cíl. Učinit z původně strohého stavení velmi pohodlnou a krásnou královskou rezidenci vhodnou nejen k bydlení, ale i zábavě a různým kratochvílím. Aby se co nejvíce zavděčil své krásné manželce Anně Bretaňské, vybudoval zde mimo jiné velký renesanční park, první svého druhu ve Francii.

Manželskou idylu i dostavbu zámku ovšem překazila Karlova předčasná smrt. Když 7. dubna roku 1498 na Bílou sobotu šel král sledovat slavnostní turnaj a sestupoval chodbou dolů, ač nebyl nijak vysoký, praštil se hlavou o kamenný překlad vchodu. Turnaj sice sledoval dál, ale pak upadl do komatu a večer téhož dne skonal…

Karel VIII. nezanechal mužského dědice. Proto se králem po jeho smrti stal Ludvík XII., syn jeho bratrance vévody Karla Orleánského. Ten však měl větší vztah k zámku Blois, kde se narodil, a svůj dvůr tedy přesunul tam. Nicméně nezapomněl ani na Amboise. Daroval ho Luise Savojské, vdově po Karlovi z Valois, hraběti z Angoulême a jejím dětem Markétě a Františkovi (budoucí král František I.). Ludvík pokračoval v plánované přestavbě započaté Karlem VIII. Podle dřívějších dohod se oženil s vdovou svého předchůdce, Annou Bretaňskou. 

František i Markéta prožívali na zámku Amboise šťastné dětství. Mladý a bystrý František se králi brzy velice zalíbil. A tuše, že se dědice nedočká, ustavil Františka ještě před smrtí svým nástupcem a oženil ho se svou dcerou Klaudií.

I poté, co se v roce 1515 stal František I. králem, projevoval k Amboise velkou náklonnost. Dokončil křídlo, které započal Ludvík XII. Ale pro ukojení jeho stavitelských ambicí to bylo málo. Věnoval se stavbě zámku ve Fontainebleau a uskutečňoval svůj sen – stavbu monumentálního zámku Chambord. Ale o tom až jindy…

Po smrti Františka I. začal Amboise upadat. Příležitostně ho využíval Ludvík XIII., když v okolních lesích vyrážel na lov. Za Ludvíka XIV. se z něj stalo vězení. Nechal zde uvěznit například svého ministra financí Nicolase Fouqueta po oné osudové slavnostní párty na zámku Vaux-le-Vicomte, o níž jste si také zde mohli nedávno přečíst.   

Zámek se později ocitl v rukou různých majitelů. Dnešní podoba je bohužel jen zlomkem původního rozsáhlého komplexu. Nejvíce se na něm podepsala revoluce, velká část pak byla zbořena za napoleonských válek. Z rozsáhlých zahrad se též mnoho nedochovalo.

Clos-Lucé – poslední léta největšího génia renesance

Asi čtvrthodinová procházka dělí Amboise od malého zámečku Clos- Lucé, místa setkávání geniálního umělce a jeho věrného patrona a obdivovatele.

Původ tohoto rozkošného zámečku z červených cihel a bílých tufových kamenů sahá do poloviny 15. století, do doby Ludvíka XI. Později ho Karel VIII. přeměnil na letní rezidenci a vybudoval tu kapli. Sem se po mnoha potratech často uchylovala Anna Bretaňská ke svým modlitbám. Za Františka I. se v zahradách konaly turnaje, slavnosti a jiné kratochvíle.

František I. miloval renesanci. Podařilo se mu do Francie přivést několik významných umělců. Za největší „majstrštyk“ můžeme považovat získání takové veličiny, jako byl sám Leonardo da Vinci.  A proč se Leonardo, ne už zrovna nejmladší, vydal na tak náročnou cestu? Poté, co ztratil hlavního sponzora Lodovica Sforzu, uvězněného - jak víme - v nedalekém Loches, se potloukal v Itálii na různých dvorech na pokraji bídy. Po smrti svého posledního mecenáše Giulia de Medici už ho však v Itálii nic nedrželo, a tak mu Františkovo pozvání přišlo určitě vhod.

Když roku 1516 Leonardo do Amboise přijel, král ho ubytoval na bývalém panství Cloux, dnešním zámečku Clos-Lucé. Přivítání bylo více než srdečné. Králi se totiž doneslo, že Leonadro nepřijel s prázdnou. Do Francie s sebou přivezl hned několik svých prací, mezi nimi i Monu Lisu. Leonardo se zprvu zdráhal svou práci ukázat, ale zvídavosti krále se nedalo nevyhovět.

Král ustrnul! Krása ženy na obraze ho zcela zpacifikovala. Nabídl Leonardovi, že obraz koupí. Ten se však zdráhal. Obraz byl pro něho příliš osobní. A tak král, aby nezlomil svému příteli srdce, slíbil, že obraz bude zahrnut do královských sbírek až po mistrově smrti.

Tak se stalo, že se toto nejslavnější dílo italského génia ocitlo ve Francii. Do Itálie se už nikdy nevrátilo, Francouzi už obraz z ruky nepustili!

Král a umělec-vynálezce vycházeli spolu velice dobře. Oba byli tak trochu snílci. Král Leonardovi věnoval nejen zámek, ale i doživotní rentu, a to jen pro potěšení z rozhovorů s geniálním umělcem. Ten zde nejen organizoval slavnosti, maškarní plesy a umělecká setkání, ale také vynalézal své létající stroje, válečné tanky a podobně. Jeho návrhy a nápady předběhly dobu. Zámeček Clos-Lucé je dnes místem dokumentujícím genialitu tohoto všestranného a výjimečného renesančního člověka.

Leonardo da Vinci na svém zámku Clos-Lucé naposledy vydechl roku 1919. Traduje se, že se tak stalo v náruči jeho mecenáše, obdivovatele a také svým způsobem přítele, krále Františka I. Pohřben je v kapli sv. Huberta na blízkém zámku Amboise.

Podívejte se i na další fotografie na stranách 2 a 3 …

Fotogalerie Amboise

Královské budovy - gotické vikýře levého křídla prozrazují jeho stáří – pocházejí z doby Karla VIII. Křídlo napravo je prvním renesančním počinem Ludvíka XII. v údolí Loiry. Avšak konečnou podobu dostal až za Františka I., který přistavil poslední patro

Ze zahrad se sice moc nedochovalo, z hradeb je však úchvatný výhled….

…..na město i na líně se táhnoucí Loiru

Slavnostní audience a oslavy se stávají v době renesance nezbytnou součástí dvorního života. Radní sál v Amboise je jedním z prvních svého druhu sloužících k těmto radovánkám

Pokoj Jindřicha II., lože má impozantní rozměry – 2,18 x 1,85m

Kabinet Ludvíka Filipa a jeho portrét – byl králem Francie z mladší větve Bourbonů v počátku 19. století

Na terasovitých zahradách stojí osamoceně kaple sv. Huberta, patrona lovců. Tato perla gotické architektury z 15. století byla kdysi obklopena budovami. Střeží hrobku velikého Leonarda da Vinci

Kaple sv. Huberata je výtečnou ukázkou stylu flamboyantní (plaménkové) gotiky, která byla oblíbena zejména ve Vlámsku – patrně odtud mistři štukatéři pocházeli

Socha Leonarda da Vinci stojí na místě, kde kdysi stával kolegiátní kostel sv. Floriána, kde byl mistr podle své poslední vůle v roce 1919 pohřben. Kostel z 11. století byl na počátku19.století zbourán a jeho ostatky uloženy v kapli sv. Huberta 

Fotogalerie Clos Lucé

Původní panství Cloux, dnes Clos-Lucé je živou památkou na svého posledního obyvatele – Leonarda da Vinci

Salon – místo setkávání nejen Leonarda a jeho mecenáše, ale i s dalších umělců, kteří Clos Lucé hojně navštěvovali

Mistrova ložnice… a místo jeho posledního vydechnutí

Busty dvou skutečných přátel – krále a mistra

V suterénu je expozice modelů Leonardových vynálezů…

Rozsáhlý park kolem zámečku je galerií Leonardových vynálezů, strojů, ale i kreseb pod širým nebem...

…..