Většina dnes tolik obdivovaných královských i šlechtických sídel v údolí Loiry vznikaly postupně, většinou přebudováním starých středověkých obranných objektů na luxusní a pohodlné rezidence. Je zde ale jeden, který je zbrusu nový. Ten nejrozlehlejší, nejvelkolepější, nejvýstřednější a nejmajestátnější ze všech – uskutečněný sen krále Františka I. – zámek Chambord.
Chambord – když se to králi vymkne z ruky
Monumentální zámek Chambord je bezpochyby nejúchvatnějším stavebním počinem krále Františka I. Základem tohoto gigantického objektu zasazeného do centrálního rovinatého parku obrovské královské jelení obory v zátoce řeky Cosson, levého přítoku Loiry, byl původně malý lovecký zámeček. Ten však byl roku 1519 zcela srovnán ze zemí, aby tím umožnil vznik něčeho nečekaného, megalomanského, úchvatného… Asi se to však Františkovi poněkud vymklo z ruky, neboť svými rozměry tento zámek překonal vše, co dosud v té oblasti králové budovali.

Obora La domain nationale de Chambord je dodnes plná divočáků i srnčí zvěře. Na příjezdových cestách ze všech stran je ihned při vjezdu upozornění na možný střet se zvěří, zákaz zastavování a táboření a povolená rychlost pouze 60 km/hod. Svou rozlohou cca 5500 ha je největším uzavřeným lesním parkem v Evropě. Je obehnán dvaatřicet kilometrů dlouhou zdí. Možná právě skutečnost, že zde bylo více zvěře než stromů, rozhodla o umístění tohoto zámku.

Kdo byl stavitelem zámku, s jistotou není prokázáno. Jedním z mnoha renesančních umělců, kteří v té době působili ve Francii, byl i Domenico da Cortona. Mnoho detailů ukazuje i na autorství Leonarda da Vinci, který v té době žil na nedalekém zámečku Clos-Lucé u Amboise. Důkazy ovšem chybí. Ať už byl tím architektem kdokoliv, práci odváděli francouzští zedníci, kameníci štukatéři, takže výsledná stavba se stylem spíše řadí k francouzskému středověku. Masivní válcové věže s kuželovitými střechami a množství různě zdobených až přezdobených komínů a věžiček jsou odkazem pozdní francouzské gotiky. Ovšem detaily dopracované do nejjemnější podoby renesance tomu dodávají italskou příchuť.
Jisté však je, že tato někdy až disharmonická směsice protichůdných stylů vyráží dech návštěvníkům dodnes, zejména pokud ji spatří poprvé. Má své obdivovatele, ale i odpůrce. Dokonce existují názory, že je Chambord nejohyzdnější budovou v této oblasti hned za jadernou elektrárnou St. Laurent-des-Eaux, která stojí nedaleko odtud…
Bezpochyby nejzajímavějším architektonickým prvkem zámku je dvojité spirálovité schodiště uprostřed centrálního donjonu, obytné věže. Zvláštností tohoto výtvoru brilantního inženýrského ducha je, že se dva lidé jdoucí nahoru a zase dolů nepotkají, přitom se stále vidí. Právě genialita tohoto řešení ukazuje na Leonardův rukopis.
Schodiště je nad posledním patrem ukončeno věží s vysokými okny. Vyjděte na střešní terasu, odkud můžete obdivovat nejen okolní lesy, ale zblízka si vychutnat pohled na přezdobené věžičky a komíny. Stěží najdete dvě stejné…

Tento majestátní a výstřední projekt Františka I. ale dokončili až jeho následovníci. Sám František zde strávil snad jen asi měsíc. Do francouzské historie se zámek také zvlášť významně nezapsal. Později se stal jen letní rezidencí dalších králů a byl obýván jen příležitostně. Stavba z dálky působící jako fata morgana, má čtyři sta čtyřicet místností, osmdesát schodišť, tři sta šedesát pět krbů a nespočet chodeb. Se salamandrem, erbovním zvířetem Františka I. se tu prý potkáte až sedmsetkrát!
Podívejte se i na fotografie na následující straně…
Chambord

Majestátní Chambord s labyrintem komínů a věží, s jedinečným renesančním točitým schodištěm…

František I. chtěl kvůli stavbě zámku původně odklonit koryto Loiry, nakonec se spokojil s přítomností jejího menšího přítoku, řeky Cosson
Z terasy můžete obdivovat nejen okolí, ale um a zručnost stavitelů zámku pěkně zblízka

Pohled z terasy do nádvoří

K centrálnímu schodišti ústí čtyři chodby od komnat v každém podlaží. Stropy chodeb jsou bohatě zdobené – iniciála F stavitele zámku a jeho erbovní zvíře, salamandr

Slavnostní salon sloužil pro Ludvíka XIV. jako ložnice, později zde spávali Stanisław Leszczyński, tchán Ludvíka XV., i maršál Saxe

Toto měl být původně pokoj Františka I., ten si ho však neužil. Stal se tak ložnicí královny Marie-Terezie Španělské, manželky Ludvíka XIV., později zde spávala i jeho druhá manželka madame de Maintenon. Již za života královny byla jeho milenkou
Nemůže chybět galerie slavných – Stanisław Leszczyński, Marie Leszczyńska, král Ludvík XV. a Ludvík, následník trůnu.

Celých osm let svého exilu strávil bývalý polský král Stanisław Leszczyński na zámku Chambord i se svou manželkou Kateřinou Opalinskou jako host svého zetě Ludvíka XV.
…..a už se jen kochejte….




Sledujte náš seriál: |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Dagee — #6prázdné to bude patrně od revoluce 1789, tehdy se paláce šmahem vyklízely a rabovaly.
Článek opět na jedničku. Je to opravdu monumentální historicky cenná stavba. Jen nechápu tu rozměrnost, 400 místností - vždyť je to jak malé sídliště Asi tam bylo dost rušno - žádný klid ani soukromí
Já tam byla asi před 10 lety. Nádherný,obrovský. Uvnitř ale chladný.
Chambord jsem měla možnost osobně navštívit asi před 15 lety. Zvenku je nádherný, opravdu monumentální. Ale vevnitř je zařízeno dobovým nábytkem jen pár místností a ostatní jsou prázdné a velmi chladné. Člověk je od nás zvyklý prostě na něco jiného, útulnějšího. Ale zase je fakt, že někdy je moc místností už nuda. Tenhle budete mít projitý hned
Nádhera
Pošesté
Opět za 1*! Přemýšlím, kolik filmů tam bylo natočeno...
To se musí vidět na vlastní oči, to musí být skvělé.
Přiznám se, že na mě budova nepůsobí příjemně. Je šíleně přeplácaná, zdá se mi nevkusná. Stavitel měl holt na rozhazování a asi to chtěl dát znát okolí. Ale to schodiště mě zaujalo, to bych viděla ráda. Jinak...br, neútulná kýčovitá hrůza.