Poslední maturantkou je dnes čtenářka s roztomilým nickem Kůzle. V tu středu ráno ji celá rodina poplivala - a teď se holka snaž. Snažila se. Moc hezky nám popsala svůj den D, který určitě stojí za přečtení.

Maturita

Pamatuju si to moc dobře, ač ten osudný den D nastal před lety 25.5.1993 na gymnáziu Zikmunda Wintera v Rakovníku. Byla to středa dopoledne.

Svaťák jsem trávila u babi na Kladně, abych doma neměla moc rozpylujících faktorů v podobě televize, ségry, rodičů a tak. Otázky jsem měla vcelku zpracované a popůjčované od starších spolužáků. Obzvlášť ty z matematiky, byly naprosto dokonale napsané, samozřejmě ne mnou.

 Jo co se matematiky týká musím jen podotknout, že na základce jsem s ní bojovala jak jen to nejvíc šlo, mamina se mnou v první třídě počítala lentilky ... 2+3 jsem uměla, ale běda jak jsem měla spočítat 3+2, to už byl problém.

Během svaťáku se nic moc zvláštního nestalo, pokud nepočítám zánět středního ucha, kdy jsem každé ráno musela naklusat na místní ORL, tam mi ucho vyčistili, prokapali a mohla jsem se jít zase učit.

V tu středu ráno mě celá rodina poplivala a teď se holka snaž.

Začínalo se tuším češtinou. Jak už to tak bývá, nejvíc mi šly otázky, které jsme dělali ve čtvrťáku a vůbec spisovatelé jako takoví. Ale co čert nechtěl, vytáhla jsem si č.1 ZAČÁTKY LITERATURY VŮBEC. Dějepis nikdy nebyl mou silnou stránkou, pokud nešlo o Egypt, který jediný mi stál za to si něco zjistit. A já teď měla vyprávět o Kosmově a Dalimilově kronice, Homérovi, Ilias a Odysea a už ani nevím co další. V otázce z obecné češtiny jsem se profesora dokonce snažila přesvědčit, že v Jugoslávii přece mluví jugoslávsky. No neprošlo mi to. Naštěstí maturitní písemku jsem napsala na pěknou 2 s pochvalou, takže když to zprůměrovali, 3 to jistila.

Následovala angličtina ... jsem člověk ukecaný a pokud to jde, spoustu témat jsem se chystala tzv. okecat, znáte to. No jo, ale teď jsem si vytáhla slavného Shakespeara, kde jediné co jsem mohla okecat bylo Romeo a Julie a přiznejme si, ten pán toho napsal podstatně víc a já nic z toho neviděla, ani nečetla. Takže z okecávání sešlo a další 3 to jistila.

Do třetice pokračovala biologie a fotosyntéza. Na základce jsem v období rostlinek drobet bojovala s učitelkou na přírodovědu, protože to byla i tělocvikářka a já nebyla schopná uběhnout 1500 metrů v požadovaném čase a tak mě neměla prostě ráda.  Mamina se se mnou drtila tenkrát fotosyntézu tak, že jsem se celý odstavec z té tehdejší učebnice naučila zpaměti a dneska kdybyste mě vzbudili třeba o půlnoci a vybafli na mě fotosyntéza, bez problémů ho odcituju. A tím jsem začala i u maturity, odzbrojila zkoušející a tentokrát to bylo za 1.

Jako poslední šla matematika. Jak už jsem psala na začátku, na základce mi nešla, ale na gymplu jsme měli úžasného učitele, takže z matiky maturovala dobře polovina třídy. Říkalo se, že jakou známku máte v pololetí na vysvědčení, taková váas čeká i u maturity. No a ja měla 1. Vytáhla jsem si variace, permutace a už ani nevím jaké – ace a k tomu byla taková zvláštní logistická matematika, kdy jsme dělali ve škole  jen jeden příklad a já si jen pamatovala, že to vyšlo 2500. Na výslednou 1 to stačilo. Později na VŠ jsme tu zvláštní matiku ve statistice měli taky a já konečně pochopila o čem vůbec byla.

Takže když to vše zprůměruju, výsledek maturity byl za 2, což není tak zlé. Učitelé byli mým výsledkem pobaveni, že prý je to netradiční takové rozdíly v jednotlivých předmětech, ale co. Po pravdě tyhle výsledky po mně chtěli jen u přijímaček na VŠ a potom už nikdy.

Doufám, že až budou maturovat mé děti, že to zvládnou alespoň tak jako já. Určitě po nich nebudu vyžadovat bůh ví jaké výsledky. Však jsem si tím taky prošla.

Hezký den.

Kůzle

pozn.redakce: text neprošel redakční úpravou

________

Jestli vaše děti budou po Vás, tak to zvládnou určitě !!! Děkuji za milý maturitní příspěvek, když jsem ho četla, jako bych tam byla s vámi )))

Hezký - sluníčkový - den

Saša

Téma dnešního dne 11. května - maturity

Maturity jsou v plném proudu. Od dob „Cesty do hlubin študákovy duše“ prošly různými změnami. Ať už k lepšímu nebo k horšímu. Co však zůstává neměnné, jsou samotní studenti. Zkoušky je neminou v jakékoliv době.

Tématem dnešního vydání jsou maturity. Schválně uvádím množné číslo, poněvadž si budeme povídat nejen o maturitách našich, ale i o maturitách našich dětí (pokud tedy už doma maturanty máte)... a je také možné, že se nám ozve i nějaká letošní maturantka.

Někdo zvládá maturitu levou zadní, jiný se stresuje a je přesvědčen, že ji „neudělá“. Další k ní není ani připuštěn. Směrnice maturit se pořád mění, neměli jsme to jednoduché my, naše děti to snad mají ještě složitější. Udělat ji ale chceme všichni.

Pište nám milé čtenářky, jak jste tuto „zkoušku dospělosti“ zvládly vy.

  • Jaké máte vzpomínky na učení - mučení
  • Jaké máte vzpomínky na profesory, zda vám pomáhali, nebo si na vás (či na vaše děti) naopak zasedli
  • Zda jste se maturity bály, nebo jste se těšily
  • Zda jste ji udělaly napoprvé, nebo až napodruhé
  • Jestli jste pocítily, že jste najednou dospělé :)
  • Jestli a jak vám pomáhali rodiče (třeba jako ve zmíněmém filmu pro pamětníky)
  • A také jak jste ji oslavily!!!

A pokud máte doma maturanty, držíme jim palce !!!

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvěk odměníme knihou - Cesty, které voní jídlem, díky které můžete cestovat, vařit i poznávat :)

kniha