Dobrý den všem,
 
dlouho jsem se rozmýšlela, jestli vám napsat svůj zážitek. Není to žádně krásné povídání, ale s dobrým koncem.

Poprvé jsem byla těhotná před 5 roky. Prožívala jsem krásné chvíle..úžasné období..vše probíhalo podle plánu a já se chystala na den D. Na den, kdy přivedu na svět naši holčičku. Ten den přišel, ale jak to tak bývá, holčičce se nechtělo ven, prý se šlechtí, říkali doktoři. Nakonec si mě pro jistotu nechali v nemocnici na rizikovce.

Personál na tomto oddělení byl úžasný. Po pár dnech nicnedělání a čekání se rozhodli, poslat mě k porodu, klasická příprava, nic extra... Pak mi "pan doktor" propíchl plodovku a čekalo se, čekalo a čekalo, poslouchaly se ozvy. Vše prý v pořádku. A pak najednou šrumec a rachot.

"Pan doktor" se snažil  najít její ozvy pomocí nějakých přístrojů, které zavedl přímo k hlavičce a zkoušel a zkoušel... a zkoušel... Než mu došlo, že by měl zkusit ultrazvuk, přišel jiný doktor a po předlouhé chvíli zkonstatoval: "Je mi líto, ale ozvy srdíčka, které jste slyšeli, nejsou dítěte, ale vaše". V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Zdravá holčička přišla na svět klasickou cestou, ale bohužel a "díky" nedbalosti a špatnému odhadu lékaře, pozdě. Hodně pozdě... Personál asi taky moc nevychválím. Jíst na porodním sále a chodit se tam mrknout  jednou za čas.

Ale dost smutku... Prošla jsem si šestinedělí a vzápětí znovu otěhotněla. Toto těhotenství bylo taky v pořádku, ale od začátku pečlivě hlídané. Rodil mě primář a nenechal nic náhodě... Dnes máme skoro čtyřletého ďáblíka, který mě nenechává přemýšlet nad minulostí. Ale jsou chvíle, kdy si vzpomenu a pobrečím si. Moc děkuju manželovi, který byl u obou porodů, a byl a je mi neskutečnou oporou. 

--------------------------------------------------------------------------------
Milá ženo-in,
na to se hledají slova těžko.Ale jsem ráda, že i přes tragédii, kterou jste si prožila, jste nyní šťastná se svým "dáblíkem".
Děkuji, že jste se nám svěřila s nelehkou vzpomínkou a držím vám moc palce do budoucího života.

Reklama