Dávno již tomu, kdy jsem jako holka lehce po dvacítce odjela pracovat do Anglie. Do domova důchodců, ne k dětem. Děvče nezkušené, prsa obrovská, sebevědomí nulové, finance minimální, protože se tam ke mně chovali jako otrokáři a kapesné 35 liber jsem musela utrácet za jídlo, protože oni mě přece nebudou živit. (Jo, tak blbá a ztracená jsem byla, že jsem si tohle nechala líbit, dneska bych se rozhodně nedala, ale to je jinej příběh).

A tak jsem si tenkrát vysnila, že ušetřím peníze, půjdu do obchodního domu, nechám si přesně změřit velikost a koupím si tehdy úžasnou novinku Wonderbra. Tak se po pár měsících také stalo. Libry jsem našetřila a slavnostně nakráčela do Debenhamsu. Paní mě ochotně vzala do kabinky a změřila. Pak šla ke stojanu s těmi zázraky, probírala, nenacházela, vrtěla hlavou… Pak řekla, že se tedy ještě podívá do katalogu… No a pak mi oznámila drtivou zprávu, že v této velikosti se Wonderbra bohužel nevyrábí. To zklamání! Poprosila jsem ji tedy, ať mi dá něco v mojí velikosti, přece jen jsem už chtěla mít nějaké pěkné prádlo po těch pototalitních škrábavých patvarech… Paní mi přinesla brnění pošité krajkami. No, tenkrát jsem je koupila, ale na sobě jsem TO snad nikdy neměla.

Na pěkné prádlo a pořádné sebevědomí jsem si pak ještě pár let počkala.
Rybulka

Milá Rybulko,
důležité je, že jste se dočkala.

Reklama