V Rumunsku zaměnili novorozence, holčička měla bambulínka

Léthé: já zase v sedmatřiceti objevila slovo "kokíno" Vůbec jsem netušila, že existuje. A když mi stejně stará kamarádka řekla, že by si dala nějaký kokíno, tak mi málem zaskočilo

Jelikož je syn od narození moje kopie (tedy spíš mýho táty) - včetně toho zmiňovanýho "bambulína" (po manželovi ho nemá, tak asi po dědovi) - tak by mi ho opravdu vyměnit nemohli - to je prostě kopírák a vůbec se nemění. Po manželovi má černé dlouhé řasy a to je tak asi vše.

Co je to ten bambulínek?

Nicméně při odchodu domů byl mi tenkrát potomek odebrán za účelem zjištění statistických dat, vykoupání a převlečení z erárního do vlastního oblečení. Kdyby mi přinesli zpět jiné dítko, které by bylo rovněž zbarvené do žluta působením novorozenecké žloutenky, nemusela bych si všimnout. Ovšem jestli se dobře pamatuji, nikdo další ten den propuštěn nebyl, takže mám asi to svoje. Po 23 letech už je stejně na reklamaci pozdě.

Rikina: nás bylo na pokoji šest a byla tam děsná prdel Já šla domů jak z tábora

Rikina: my jsme byli na pokoji 3 , tak to šlo

Marbulka: jo, taky jsem dostala druhého syna před 23 lety do péče druhý den po porodu. A vadilo mi to hodně, protože nás bylo v pokoji 8, slovy osm matek a stejný počet novorozeňat, člověk neměl co kam položit, žádné soukromí, setrvalý řev, protože aspoň jedno dítě brečelo vždy, a zhusta všechny, spát se nedalo, a sestra nám přišla tak akorát vynadat, že zase něco chceme. Třeba čistý plínky pro děti. Naprosto jsem nechápala, proč tam sakra mám být za takových podmínek, když jsem se už musela o dítě postarat, tak jsem to mohla udělat doma líp. Navíc mě nikdo nevaroval předem, že právě tato porodnice praktikuje tuto úžasnou metodu vrazit matce dítě a dělej, co umíš, to bych tam bývala nelezla.

Radka27: já před dvěma lety druhý den po císaři po prvním pokusu o zvednutí se a osprchování dostala dítko do své péče a nazdar bazar .
Ale nijak mi to nevadilo, jen jsem chodila furt v předklonu, jak bechtěrevik

A dceru bych si poznala, bo to bylo jako bych si porodila svýho manžela jen ve zmenšenině 2,73 kila

Bambulín i bambulínek se mi v tomto použití líbí. Mně to přijde vtipné A pokud to uráží něčí jemnocit, pak mě to překvapuje, ale co už.
Pak mě ještě překvapuje, že matka nepoznala při odchodu jiné mimino, protože sama jsem ho po pár dnech rozeznala i podle brečení, natož podle obličeje.

Radka27: no jo, jsou jiné poměry. Tenkrát se o děti staraly sestry a matkám to nadělení nosily jen na chvíli. Celkem dobře se pamatuji, jak jsem byla vyděšená z toho, že si to stvoření mám odnést domů a starat se o něj následujících 20 let nejmíň. Ale uteklo to jako voda...

Rikina: Dneska je to v porodnicích "drsárna" - jsem se před třemi lety od druhého dne o kluka starala sama komplet bez rozmazlování. Při odchodu domů mi ho teda nikdo nepřebalil, neoblekl a nepodal. Vše sama. Po císařském řezu. Fakt děsné poměry.

Tak to já vím určitě, že bych vlastní dítě při odchodu z porodnice nepoznala, ledaže by mi podstrčili holku místo kluka. Ale na to bych přišla taky až doma při přebalování. Staršího syna mi dali oblečeného, zabaleného v zavinovačce, koukal sotva nos. Mladšího bych poznala jedině proto, že byl žlutý víc než Číňan. Nicméně kdyby měli jiné žluté mimino, a prohodili je, taky nevím nic.

...ale je možné, že při tom útěku z nemocnice bych se mohla taky splést

evelyn: už je to dávno, ale troufám si říct, že poznala, byly podobné tatínkovi , vzpomínám si na dceru, kdy jsem se na ní stále dívala a nemohla uvěřit, že to není panenka, dokonce jsem ji omylem oslovila jménem mé nejmladší sestry

Nevím jestli bych poznala své dítě při odchodu z porodnice, ale nerozeznávám své tři děti na fotkách, kde jsou mimina, batolata, ve školkovém věku a to ještě chodí na základku

no, kdyby to mělo záviset na rozdílu mezi bambulíkem a prckou, tak bych to asi poznala, ale jinak půjdu na sál s lihovkou Každý den mě děsně rozněžní ten obrázek tady vpravo na stránkách-šetrné koupání novorozence-je to super fotka!

Radka27: Brzo ne....Do té doby toho ještě dooost uvidí, oni ti její spolužáci jsou skoro všichni lumeni . Já jí to taky vysvětlila po medicínsku a podrobně (včetně hlediska hygienického a náboženského - když už, tak už...). Nakonec mírně zezelenala a prohlásila: "Už se o tom nebudeme bavit. Jo?!" Tak jsem jí upozornila, že já s tím nezačala a ona na to: "Jak to, že nezačala? Chtěla jsi přece vědět, co bylo na plavání!" ......Nechci ani domyslet, co budu muset vysvětlovat, až budou mít ten přírodopis a následně biologii

phoebe24: Já jsem ten typ, co by vzal nákresek a ukázal to po medicínksku. Však co, brzy to budou mít stejně v přírodopise. Než něco tajit.

michaela.kudlackova: s bambulínkem bych doma neuspěla. Naše holky (9 a 10)tomu říkaj pindík nebo penis. Ovšem včera jsem měla problém. Jeden exhibicionisticky založený spolužák mé mladší dcery se vytahoval v šatnách u bazénu, čím se liší od spolužaček. To by ještě dcera zkousla, ale vrtalo jí hlavou, že o onom pidipenisu další spolužák prohlásil, že je uříznutej. Že mu ho museli doktoři uříznout, aby si nečůral do kalhot. A vysvětlete potom devítiletý holce, co je to obřízka.

My si dítě bezprostředě po porodu vyfotili, hned mu na hruď napsali číslo, to mu zmizelo až za pár dní, navíc je neuvěřitelně od prvního okamžiku podobný do rodiny. Záměna by v našem případě byla nemožná. Na své dítě jsem se těšila a třásla jako blázen a od první vteřiny jsem se do té tváře v porodnici zamilovala a poznala bych ji. Věřím ale, že některé dítě si může někdo splést.
Co se týká označení penisu, tak je to doma pindík, a u pediatra penis. Bambulínek je snad v pohodě, ne? Slyšela jsem i vendelín, bimbásek... normálně ne...