Foto: Se svolením Luďka Jelena
Práce Luďka Jelena začíná dávno předtím, než se kamera poprvé rozjede. „Mým úkolem je připravit herce na konkrétní akční situace a vymyslet složitější kaskadérské scény tak, aby byly bezpečné,“ vysvětluje.
Všechno začíná scénářem
Práce šéfa kaskadérů podle něj začíná u samotného příběhu. „Začíná to čtením scénáře. Pak následuje spousta jednání s režiséry a domlouvání toho, jak budou jednotlivé scény vypadat a co všechno bude potřeba připravit.“ V Kriminálce Anděl se přitom objevují honičky, policejní zásahy, souboje i další fyzicky náročné situace. Připravit je nestačí je jen vymyslet, každá z nich musí mít přesný plán a také se musí vyzkoušet. „Jde vlastně o choreografii. Všechno se musí dopředu připravit a vyzkoušet,“ říká Jelen.
Zajímavé přitom je, že kaskadérský dubl nemusí být automaticky součástí každé akční scény. „Herci jsou šikovní, takže je většinou ani u rvaček a zásahů nezastupujeme. Zvládají to sami a pro výsledný obraz je vždycky lepší, když je v záběru přímo herec.“ Hranice mezi tím, co zvládne herec, a situací, kdy už musí nastoupit profesionální kaskadér, se podle něj neurčuje od stolu. „Většinou to děláme tak, že si scénu nejdřív natočíme nanečisto. Podíváme se, jak vypadá, co v ní hrozí a podle toho se rozhodneme, jestli ji zvládne herec, nebo jestli do některé části souboje či jiné akce nastoupí kaskadérský dubl.“
Akce v televizní kriminálce se podle Jelena od té filmové zásadně neliší v základním principu. „Myslím, že základ je stejný. Člověk se musí na každou akci dobře připravit.“ Rozdíl je především v náročnosti jednotlivých scén. „U akčních filmů bývají scény často složitější samy o sobě, kombinují se tam třeba různé typy akce, výšky, auta a podobně. U kriminálky je to samozřejmě realističtější a většinou i o něco jednodušší, ale příprava je důležitá vždycky.“ A právě výšky budou v osmé sérii výrazným prvkem. „Jsou tam zásahy, nějaké rvačky, zatýkání a také docela dost výškových věcí. Hodně se tam tentokrát pracuje právě s výškami a hloubkami.“
Nejde o to být nejlepší, ale najít správný způsob
Protože herci v Kriminálce Anděl zvládají řadu akčních scén sami, nabízí se otázka, kdo z nich je na kaskadérskou práci nejšikovnější. Jelen ale takové srovnání odmítá. „Ono nejde úplně říct, kdo je nejšikovnější. Snažíme se choreografii vždycky udělat tak, aby vyhovovala konkrétním hercům. Nevymýšlíme pro ně něco, co by jim nesedělo.“ Rozhodující podle něj není ani tak vrozený talent jako ochota herce spolupracovat. „Je to spíš o tom, jak moc do toho herci chtějí jít a jak se tomu dokážeme společně přizpůsobit.“
To, co nakonec divák vidí na obrazovce, navíc není jen výsledkem samotného kaskadérského výkonu. Scéna může být ve skutečnosti velmi náročná, přesto na obrazovce působit jednoduše. Nebo naopak zdánlivě obyčejná rvačka může díky správnému natočení působit mimořádně dramaticky. „Samozřejmě záleží na tom, jak se scéna natočí. Někdy se kombinuje herec s dublem, ale hodně velkou roli hraje kamera a celkový obrazový přístup,“ vysvětluje Jelen. „Když uděláte široký záběr, ve kterém se dva lidé perou naplno, nemusí to vypadat dobře. Dramatičnost vzniká i tím, kam se postaví kamera a jak se celá akce sestříhá.“
A existuje podle něj nějaký jednoduchý trik, který na kameře vypadá efektně? „Je to opravdu hlavně o kameře a o tom, jak se ke scéně přistoupí. Nedá se úplně jednoduše říct jeden konkrétní trik.“ Stejně tak platí opačný princip: „A když je něco složité, většinou se snažíme, aby to na obraz působilo dramaticky. Nechceme, aby to vypadalo jednoduše, pokud má mít scéna napětí.“
Sportovní minulost pomáhá, ale nestačí
Kaskadérská profese přitahuje lidi, kteří mají blízko ke sportu a pohybu. Podle Jelena může být právě sportovní zkušenost dobrým základem. „Ideální je mít za sebou sportovní kariéru. Záleží samozřejmě na tom, na co by se člověk chtěl specializovat, ale hodí se třeba gymnastika nebo jiné sporty, které pracují s tělem, koordinací a pohybem.“ Jenže dobrý sportovec ještě automaticky neznamená dobrého filmového kaskadéra. Rozdíl je totiž v samotném cíli pohybu. „Sportovec má určité návyky, které získával třeba patnáct nebo dvacet let. A my ho pak některé z nich musíme naopak odnaučit.“ Filmová akce totiž není soutěž. „Filmová akce není totéž, co sportovní výkon. Musí vypadat dobře na kameru, být bezpečná a zároveň působit věrohodně.“
Právě v tom spočívá práce kaskadérů, která je na výsledném obrazu často téměř neviditelná. Divák má uvěřit tomu, co se před ním odehrává, a zároveň si většinou vůbec nemá uvědomit, kolik příprav, zkoušení a bezpečnostních opatření za několika vteřinami akce stojí.
Osmá řada Kriminálky Anděl přitom nezůstává jen u akce. Seriál reaguje na proměnu společnosti i kriminality a přináší témata, která jsou současná a divákům dobře známá. Šestnáct nových případů se dotýká například internetových podvodů, zneužívání systému sociální péče, sázkařské mafie napojené na organizovaný zločin, vraždy elitního policisty nebo dětské kriminality. Zároveň se většího prostoru dočkávají osobní příběhy hlavních postav, které se rozvíjejí napříč jednotlivými epizodami. Příběhy tak nejsou pouze o vyšetřování jednotlivých zločinů, ale také o rodičovské lásce, zradě, chamtivosti nebo zoufalství. I epizodní postavy proto dostávají vlastní motivace, slabosti a tajemství.
Výraznou součástí nové řady je také vizuální proměna. Vyprávění je dynamičtější, obraz modernější a drobné efekty pomáhají upozorňovat na důležité stopy a detaily. Divák se tak dostává ještě blíž k samotnému vyšetřování. A právě do tohoto modernějšího a dynamičtějšího pojetí zapadají i akční scény, jejichž příprava podle Luďka Jelena stojí především na dobré choreografii, důkladném zkoušení a spolupráci celého týmu. Na obrazovce pak všechno může působit jako samozřejmá součást příběhu. Ve skutečnosti ale každá rána, pád, zásah nebo scéna ve výšce začíná dlouho předtím, než režisér řekne: „Akce!“
Zdroj: televize Nova
Nový komentář