Na svůj první den ve škole jako prvňáček určitě do smrti nezapomenu. Maminka mě vyštafírovala, dostala jsem růžovou halenku, modrou sukýnku s volánky a bílé punčošky. S aktovkou na zádech a v ní bačkůrky jsem si vykračovala jako „velká slečna".

(soutěž 17 - jen)

Z jedné strany jsem se držela taťky a z druhé pořád něco štěbetala mamka. Ani jsem jí moc nevnímala, jen jsem stále koukala, kdy se před námi objeví velká budova školy. Konečně! U velkých dveří nás vítá usměvavý školník. Přicházíme k prvním dveřím s označením 1.A. Na nich je jmenný seznam. Bohužel, mé jméno v něm není. Postupujeme ke druhým s označením 1.B. Zde také mamka nenachází mé jméno. Až v těch posledních s označením 1.C jsem zapsaná. Vstupujeme dovnitř.

Třída voní čerstvou malbou a květinami z výzdoby. Protože jsem dost vysoká, usedám do zadních lavic. Rodiče se opírají o zeď u okna. Za malou chvíli zazní poprvé školní zvonek. Všichni si sedáme a vzorně dáváme ruce za záda. Tak, jak nás poučila paní učitelka už v mateřince. Vedle mě sedí můj kamarád z ulice Jaromírek. Usmívá se stejně jako já. Do třídy konečně vstupuje naše milá paní učitelka. Rozhlédla se po třídě a míří ke stolku u tabule.

Já se pozorně na ni zadívám a tvář se mi rozjasňuje. Probůh, vždyť je to naše rodinná kamarádka, paní Zina. Věděla jsem, že s mojí mamkou chodila na stejnou střední školu a u nás byla velmi často jako další člen rodiny. Hrála si se mnou a hlídala, když bylo potřeba. A teď ji budu mít jako svojí učitelku. Neodolala jsem a zamávala na ní. Žádná reakce! Postavila jsem se na židličku a na celou třídu jsem zavolala: „Ahoj, teto, to jsem moc ráda, že tu budeš s náma". Učitelka otočila hlavu za známým hláskem.

Uviděla mě, přistoupila a povídá: „Taky tě ráda vidím, ale tady jsme ve škole a tady na mě nemůžeš křičet, kdy se ti zamane. Když něco budeš chtít, zvedneš hezky ruku a já tě vyvolám, ano?" Začervenala jsem se a otočila hlavu k mamce. Viděla jsem, že se také červená a taťka si kryje pusu rukou, aby utlumil smích. Smíchem zaburácela i celá třída. V tu chvíli jsem se zarazila a chtělo se mi ze třídy utéci. Jen vlídný úsměv paní Ziny mi v tom zabránil. Pak následovalo rozdělování slabikářů, tužek, pastelek, vodovek a dalších pomůcek pro první školní rok. Ten jsem absolvovala v klidu především zásluhou báječné učitelky Ziny.
Všem novodobým prvňáčkům přeji aspoň z polovičky takovou prima "úču".

(soutěž 7 - do)
 
Januše

Reklama