Okamžitě se nám hlavou začaly honit myšlenky, které nebyly jednoznačné. Při pohledu na kožešiny se nám dělalo lehce špatně od žaludku a připadaly jsme si jako v panoptiku. Chyběla jen psychedelická hudba. Kožichů mohlo být kolem padesátky a k tomu různé šálky, čepice či vesty. U nich přichycené cedulky s nápisy: Činčila 2 500 Kč, králík 2 000 Kč či šálka z polární lišky za „pětistovku“. Některé vypadaly opravdu dobře a na chvilku jsme se poddaly představě, jak brázdíme zasněženou Prahou v kočáru oblečené do teplého kožíšku. Po probuzení ze sna však primární otázkou zůstalo: Není tedy jedno, když si zakoupíme takový výhodný kožich? Zvířata už jsou stejně mrtvá, farmy zakázané…

Oslovily jsme proto koordinátora organizace Obránci zvířat Ivo Krajíce, aby nám pomohl s rozřešením. „Nejlepší, co může zákazník v obchodě udělat, když na kožešinový výrobek narazí, je ho tam prostě nechat. Nepodpoří tak poptávku a obchodníci uvidí, že o toto zboží už není zájem. Koupí výrobku z kožešiny lidé zvyšují poptávku po těchto produktech, a tím přímo podporují i krutost na kožešinových farmách, kde jsou zvířata zabíjena elektrickým proudem nebo dušena v komorách naplněných výfukovými plyny z traktoru. Kdyby se provozovatelům kožešinových farem nevyplatilo zvířata pro kožešiny chovat, tak by se to nedělo. Bohužel stále existují lidé, kteří si krutost kožešinového průmyslu buď neuvědomují, nebo jsou jim osudy těchhle zvířat jedno. U nás jsou kožešinové farmy zakázané zákonem, proto už letos od ledna na území ČR žádné nejsou, ale dovoz je stále povolen. Kupující kožešin tak podporují tenhle krutý byznys v zahraničí.“


Krutost podporovat nechceme, a tak nezbylo než zanechat snění a prodejnu opustit s prázdnou. Později jsme sestavily tři body, díky kterým jsme zjistily, že kožichy opravdu nepotřebujeme:

  • O kožichu víme, že je to jeden z nejstarších oděvů vůbec. Odívali se s ním už naši předkové v době ledové a chránili se tím tak proti zimě. Nutno dodat, že ho rozhodně nesešívali z drobných hebkých hlodavců. Později se stal kožich symbolem luxusu a jeho primární funkce tak nějak vyšuměla. Svoje opodstatnění má například v Rusku, ale u nás ho v našich podmínkách opravdu není potřeba. Výmluva číslo jedna – zahřeje, není tedy relevantní. Jdeme dál.
  • Kožich rozhodně není módní záležitostí číslo jedna. Některé světové módních značky jako třeba Calvin Klein či Givenchy se od pravé kožešiny odvrací. Je ale pravda, abychom byly upřímné, že Fendi kožešnickou tradici dále rozvíjí.
  • Častým argumentem je, že stejně nosíme kožené boty. Ano, to je pravda, ale pojďme se na to dívat střízlivýma očima. Boty z kůže jsou většinou z hovězí usně a zvíře se celé zpracuje. V případě takových norků či činčil se použije jen kůže a na jeden kabát padne stovka zvířat. Ale vegani by nás za tento názor jistě nepochválili.

Čtěte také:

Reklama