píše čtenářka s nickem Maryene. Celý život tvrdě parcovala a toužila po dni pro sebe. Pak přišla o práci a dnů jen por sebe bylo až dost. Ale copak se dají využít k nějaké relaxaci a lenošení? Více se dočtete v tomto nepříliš veselém příspěvku
Milé ženy. Často jsem snila o tom, jaké by to bylo, kdybych měla den jen pro sebe a co všechno bych podnikla. Však to většina zaměstnaných matek zná sama. Práce, domácnost, vaření, úklid, nákupy, děti, úkoly, zahrada. My jsme za svůj život stačili ještě postavit vlastníma rukama dům, další přestavět, nakonec se rozvést a v padesáti jsem začala nanovo.
Občas mi zbyla půlhodinka, kdy jsem si sedla ke kávě, vzala do ruky časopis, vyluštila křížovku...a to byl luxus. Někdy jsem se začetla do článku o tom, jak si udělat den jen pro sebe. Vana plná pěny, pyžamový den nebo masáže, kosmetika a nákupy s kamarádkou. Nikdy na to nezbýval čas a abych se přiznala, ani peníze.
Ještě nedávno jsem odcházela z domu za tmy a za skoro tmy jsem se vracela, všechnu práci jsme museli stíhat o víkendech. Toužila jsem doslova po volném dnu.
Před čtyřmi měsíci se to změnilo a já už mám dny opravdu jen pro sebe. Jak se to mohlo stát? A plním si své sny?Můžete hádat.
Propustili mě z práce. Děti už jsou dospělé, žijeme s manželem sami. Takže bych se ráno mohla povalovat v posteli, udělat si vanu plnou pěny a věnovat se jen sobě? Nikoliv. Neumím to a ani to nestíhám. Velkou část dne mi zabere hledání práce. Odpovídám na nabídky, píšu dopisy, hledám a hledám, abych se nakonec dozvěděla, že už jsem nejspíš příliš stará na to, aby o mě někdy měli zájem. Ale nevzdávám to a hledám dál.
Také mi konečně zbývá čas na to, abych pomáhala svému synovi v internetové cestovní agentuře. Je to krásná a zajímavá práce a mám z ní dobrý pocit. Lidé cestují po celý rok a já jsem s nimi vlastně také na dovolené, alespoň virtuálně. Už znám kdejakou destinaci ve světě a přestože jsem toho zas tak moc neprocestovala, znám kdejakou pláž i kdejaký hotel. Občas napíšu sem tam i nějaký článek do časopisů a když se potřebuji odreagovat, kouknu na ženu-in.
Manžel si libuje, že má denně navařeno, napečeno, doma uklizeno jako v klícce. Říká mi už sám, ať si někdy udělám čas pro sebe. Budu na tom muset zapracovat. Snažím se alespoň nelenošit a každý den sedám na rotoped. Těším se na slunné dny a na zahradu a také na první vyjížďku na kole. Na prvním místě je ale hledání práce. Ode dneška budu mít ale ještě jeden plán. Než opět najdu novou práci, v což doufám, udělám si alespoň jeden den, kdy hodím všechny starosti za hlavu, půjdu si zaplavat nebo na masáž, ke kadeřnici nebo na kosmetiku a také zhřeším a koupím si něco hezkého na sebe.
Udělám si den jen pro sebe.
Maryene
Milá Maryene, určitě to udělejte, a neztrácejte naději, že najdete práci. Držím vám moc palce a věřím, že nám brzy pošlete dobrou zprávu
Nový komentář
Komentáře
Jsem invalidní jednou částečně pak zase plně asi si myslí vždy že jsem se zázrakem uzdravyla je to pro mě jak noční můra ale z důchodu se toho moc pořídit nedá a práci taky neseženu jelikož mám omezenou pohyblivost.Článek je pěkně napsaný držím pěsti.
Moc hezky napsaný příběh, obdobný v dnešní době zažívá čím dál víc žen středního věku. Šance najít alespoň trochu slušnou práci, je dost malá, a to nejen pro starší generaci. Moje budoucí snacha (20-ti letá) taky marně hledá už od srpna. Paní Maryene přeju, aby její příběh měl šťastný konec a vyšla jí ta práce i plánovaný relaxační den
Moc hezky napsaný příběh, obdobný v dnešní době zažívá čím dál víc žen středního věku. Šance najít alespoň trochu slušnou práci, je dost malá, a to nejen pro starší generaci. Moje budoucí snacha (20-ti letá) taky marně hledá už od srpna. Paní Maryene přeju, aby její příběh měl šťastný konec a vyšla jí ta práce i plánovaný relaxační den
anina4 — #20 Jsem na tom také stejně - bez práce (přes rok) a věk přibližně stejný. Když se někde hlásím, třeba i na prodavačku - řeknou : My hledáme někoho do 30 let.Na recepci chtějí 3 světové jazyky slovem i písmem, pokojská - vyžadují praxi v hotelu - fakt těžké. Myslím, že si dnes člověk nemůže bohužel vybírat a musí vzít, co se najde.
Hlavu vzhůru-určitě se nějaká práce najde!!!
Držím palce, ale práce je nyní úzkoprofilové zboží, aspoň tady u nás.
zsuzsika — #21
Ať to brzy vyjde

!
S hledáním práce to není vůbec jednoduché,já momentálně chodím do práce jen jeden den v týdnu.Ale i tak jsem vytížena dostatečně-domácnost,zahrada,hlídám dceři psa a den uteče,ani nevím jak.
dnes je to s hledáním práce moc špatné
anina4 — #20 založíme si klub odložených žen
přeji ,aby se štěstí unavilo a konečně se práce našla,vím jaké to je,jsem 13 měsíců bez práce a věkově jsem na tom také podobně
Přeji, aby se práce pro Tebe brzy našla a hlavně taková, která Tě bude bavit a kam budeš chodit ráda, musíš si věřit a ono to přijde.
Přeji úspěch a nevěšte hlavu,jednou to vyjde.Děláte spoustu práce doma, synovi pomáháte,jsem taky doma,ale zbytečná si nepřipadám.
Hurá do života...
Přeji Vám,abyste práci našla co nejdříve. Myslím si,že pokud je žena bez práce delší dobu, poznamená to její psychiku - přijde si za chvíli jako k ničemu, nepotřebná. Proto dbejte i na svůj zevnějšek - takový přijímací pohovor - musíte být krásná, svěží, odpočinutá, když už nejste bohužel dvacítka. to je dnešní doba - škoda .
Potrebuju manzelku - taky bych si libovala, kdybych mela denne navareno, napeceno a uklizeno jako v klicce.
dneska sehnat zaměstnání , tak to je hrůza
Držím pěsti, vím o čem mluvíte
držím ti všechny pěsti, ty co přinášejí štěstí