Něco se jí zdálo?

Nemohla si vzpomenout... V hlavě měla podivné prázdno. Myšlenky si vzaly dovolenou. Místo nich zůstal jen matný obraz minulosti.

Převrátila se na záda a protřela si oči. Cítila se unavená, ale věděla, že ji čeká další bezesná noc. Noc, kdy jejím společníkem bude jen měsíc. Tichý, zářivý měsíc, který stojí v cestě ponuré temnotě.

 

Potřebovala bych mít v sobě svůj vlastní, soukromý měsíc. Měsíc, který by dokázal zahnat tu prázdnotu.

Ničivou, nekončící prázdnotu...

 

Samota ji dusila stejně, jako by uvízla pod zamrzlou hladinou. Nemohla se nadechnout, nemohla do plic nabrat čerstvý vzduch...

Její život se zhroutil v jediném okamžiku. Štěstí vystřídala bolest. Místo lásky nastoupila samota.

A samota nedopřává pohlazení, ani polibky... Samota je mrcha, která si libuje v slzách.

 

Potřebuju lásku, něhu, pochopení....

 

Zachumlala se pod deku a snila s otevřenýma očima.

Myšlenky a představy se vracely stejně jako tažní ptáci. Přilétaly pomalu, ale vytrvale... Usedaly v její hlavě a švitořily. Kouzlily nejprve jen rozmazané, nic neříkající obrazce. Postupně se však začaly do sebe vpíjet, až z nich vznikl jasný obraz, obraz pevných tvarů a vůní.

Soustředila se na své představy. Dávala jim veškerou silou své vůle podobu, hmotné tělo, vdýchávala jim život.

Její životní energie jí prýštila z těla jak duhový pramen.

 

Stál tam, v rohu pokoje a usmíval se...

Vysoká postava zahalená do tmy.

Cítila jeho vůni, cítila jeho pohled, cítila jeho dech. Horký a mrazivý zároveň.

 

Pojď... byla to jen pouhá myšlenka, přesto ji slyšel. Jeho kroky byly tiché, až se zdálo, že se vznáší těsně nad zemí.

Zavřela oči a čekala. Čekala na jeho dotek, na jeho polibek. Čekala, až se jeho obrovské ruce dotknou jejích vlasů.

 

Přemýšlela nad tím, co nastane? Ne... Jen vyčkávala. Vyčkávala, až dojde k její posteli, až ucítí jeho paže na svých.

 

Vzal si ji.

Vzal si ji hrubě, bez polibků, bez mazlení. Vzal si ji jak hladové zvíře.

Roztáhl jí nohy jedním prudkým pohybem a vnikl do ní tak prudce, až vykřikla.

Žádné mazlení, žádná slova. Jen přirážel. Tvrdě, vytrvale a bezohledně.

Chceš to? Udělám tě tak, že budeš chtít umřít.... Zašeptal a jeho dech byl horký jak vzduch v parném létě. Žhavý, spalující, nelidský...

 

Otočil ji prudce na břicho a opět do ní vnikl, tentokrát zezadu. Vykřikla.

Bral si ji stejně jako nadržené zvíře.

Cítila jeho chtíč ... jeho vášeň, která byla srovnatelná se zvířecím pudem. S pudem, který ji dostával za hranice vědomí.

 

Nechala ho, ať si ji vezme. Nechala ho, ať si s ní dělá co chce.

Nehýbala se, jen vnímala.

Jeho tělo, jeho dech, jeho výkřiky....

 

V jeden krátký okamžik si uvědomila, že představa na sebe vzala zvrhlou podobu reálna.

Cesta k orgasmu se stala cestou do pekel.

Obskurní sex vedl přímo za brány nikdy nekončící temnoty...

 

Její osud se zkřížil s čistým zlem, které se právě ve chvíli jejího vyvrcholení začalo probouzet.

Cesta zpět se uzavřela, přestala existovat. Bylo už příliš pozdě.