Vážená redakce,
je mi už skoro sedmdesát let, ale od doby, kdy mi vnučka váš časopis ukázala, snažím se jen alespoň co to jde, pokud možno pravidelně, sledovat. Ale až dnes se odvažuji přijít sama s příspěvkem.

Asi před patnácti lety jsem ležela na Bulovce s problémy se žlučníkem. Byli jsme na pokoji čtyři ženské a legrace jsme si moc neužily. Po týdnu mé hospitalizace na sousední pokoj, ve kterém byli „chlapi“, umístili známého herce. Hned se nám všem zvedla nálada. I když nemohl skoro chodit, vždy kolem sebe rozdával dobrou náladu a nám všem, které jsme ho vždy nadšeně vydržely celé hodiny poslouchat, vyprávěl o své dlouholeté spolupráci s hvězdami českého nebe: panem Kemrem, panem Hrušínským a především s námi milovaným panem Werichem. Všechny nás tím při našem nepříjemném pobytu alespoň trochu rozptýlil.
Marie


Marie,
děkujeme za Váš příspěvek. A to pan herec chodil za Vámi do pokoje? Nebo vyprávěl na chodbě? Každopádně je fajn, že jste sebrala odvahu a napsala nám :-).

 

Reklama