Příběhy obyvatel, ale i pracovníků trójského Psího domova nejsou vždy jen smutné nebo šťastné. Někdy jsou také pěkně hororové. Při vyprávění, o které se s vámi chci podělit, jsem si chtě nechtě vzpomněla na Sherlocka Holmese a psa Baskervilského. Posuďte samy...

Návštěvník u popelnic
Byl to večer jako každý jiný. Paní Jana, vrátná v lihovaru, si uvařila kafe, postavila ho na stolek, aby vychladlo, popadla baterku a vydala se na obchůzku. V tom zaslechla z koutu za popelnicemi jakési podezřelé zvuky. „Kočka?“ napadlo ji. „Ale hodně velká kočka,“ zachvěla se obavou, když se popelnice pohnula. „Nebo že by bezdomovec?“

 

Jenom opatrně!
Paní Jana měla pro strach uděláno - vrátnou už dělala několik let a jen tak něčeho se nebála. „Hej, vy tam!“ křikla tedy.
Zvuky ustaly.
„Vylezte ven!“ rozhodla se kout železo, dokud bylo žhavé. „Hned!“
Neznámý se ovšem ani nepohnul. Paní Jana tedy pevněji sevřela baterku a vydala se k popelnicím. „Scéna jako z hororu,“ napadlo ji jen tak mimochodem, ale jen se tomu pousmála.
„No tak, vylezte,“ zkusila ještě jednou přivést neznámého k rozumu.
Zpoza popelnice se ozvalo výhrůžné zavrčení.

Murphyho zákon: "Kdo má rád uzeniny a respektuje zákony, nikdy by neměl být u toho, když se tyto dvě věci dělají."

Psí hladovec
„Jo ták, pes,“ vydechla si paní Jana a změnila strategii. „Máš hlad? No tak, pojď sem...“ Přitom se pořád opatrně blížila do temného rohu. Druhou rukou zalovila v kapse a zašustila sáčkem od svačiny, naneštěstí pro nečekaného strávníka už prázdným. Udělala ještě jeden krok a zastavila se. Nechtěla psa zbytečně vyděsit a třeba ho vyprovokovat k útoku. A pak se to stalo...

Lihovarský čert
Popelnice se zhoupla a překotila se. A zpoza ní vyrazilo... Paní Jana by si nikdy nemyslela, že dokáže tak ječet. Zvířata, která se hnala přes spoře osvětlené prostranství, byla dvě. Jedno byl bezpochyby pes, velký a mohutný, zřejmě rotvailer. Ale druhý tvor? Paní Jana zachytila jen záblesk bělem a černý stín s rohy...

Provází ho černý stín
Když se vrátná trochu vzpamatovala, zkusila se za zvířaty opatrně vydat. Oba noční návštěvníci se ovšem drželi z dosahu světla a zřejmě se jí spíš báli. A tak paní Janě nezbylo než zavolat odchytovou službu s tím, že po lihovaru pobíhá rotvailer a pak jakýsi černý, rohatý stín, který psa věrně kopíruje. Dokonce si i sedá, když si sedne pes.

Čert je chycen!
Pracovníci městské policie samozřejmě paní Janu podezřívali z lecčeho, když však přijeli, museli uznat, že má pravdu. Neznámý tvor psa skutečně následoval, vždy tak o půl kroku pozadu. Muži zákona neváhali a pustili se do odchytu. A tehdy byl lihovarský čert konečně identifikován - byl to velký černý kozel!

Šťastný návrat
Protože odchytová služba netušila, co si s kozlem počít, a přitom nechtěla dvojici rozdělit, dohodli se s paní Janou na neobvyklém řešení - obě zvířata zůstala v lihovaru, a jakmile se rozednilo, začal městský rozhlas vyhlašovat jejich nález. Asi po dvou hodinách se skutečně přihlásil majitel - pes i kozel mu prý utekli ze zahrady. Pro nešťastnou dvojici si přijel a vrátnou odškodnil za způsobený šok bonboniérou. Případ lihovarského čerta tak byl zdárně vyřešen...

Zažila jste někdy podobnou hororovou situaci? Vyděsila Vás kočka, myš nebo pes? Nebo třeba bunda na věšáku? Strom za oknem? Kdy jste se naposledy pořádně lekla? Díváte se na horory?

Reklama