Stresovou inkontinencí trpí velký počet žen. Odhaduje se, že by to mohla být až třetina starších 40 let.
Postižené trpí samovolným únikem moči při kašli, ohýbání, zvedání těžkých předmětů nebo smíchu, tedy všech činnostech, při nichž jsou namáhány břišní svaly.
Některým ženám se může stávat i to, že stopy moči prosáknou prádlem a objeví se na sukni nebo kalhotách.

V létě se přitom jejich situace ještě horší, protože oblečení pro slunečné dny odhaluje více, je z jemnějších látek a má světlejší barvu. Navíc většina lidí vyvíjí v létě více aktivity než v průběhu zbytku roku. Přitom právě například jogging, tenis nebo práce na zahrádce se stálým předkláněním patří k činnostem, které jsou pro možný únik moči rizikové.
Ještě hůře jsou pak na tom alergičky, které v prostředí plném různých pylů mohou být drážděny ke kašli, a ten opět může vyvolat nežádoucí reakci močových cest. Odborníci přitom všechny ženy, jichž se problém týká, upozorňují na to, že léto pro ně nemusí být noční můrou – místo skrývání obtíží by měly totiž vytáhnout do boje.

V současnosti existuje celá řada léčebných postupů, které mohou proti stresové inkontinenci pomoci.
V první řadě se jedná o cvičení, z nichž nejznámější jsou tzv. Kegelovy cviky na posílení svalů pánevního dna. Pokud ale cvičení nebo další způsoby posílení pánve a úpravy životního stylu nepomohou, existují i efektivní operační metody.
Řada z nich dnes navíc probíhá velmi šetrnými metodami, které nezanechají jizvy a nežádají si dlouhou hospitalizaci.

I když se ale medicína pohybuje kupředu a může nabídnout pacientkám stále dokonalejší léčebné postupy, nejdůležitější krok nikdy lékaři udělat nemohou: Musí to být sama žena, která se rozhodne svůj problém řešit a konzultovat jej s odborníkem, místo aby ve strachu před trapným momentem nosila dlouhé tmavé oblečení a hygienické vložky. Ženy by přitom měly vědět, že je velmi pravděpodobné, že jim lékař může pomoci.

Je tomu opravdu tak, stresová inkontinence je dobře léčitelná.
Měla by si to pamatovat každá žena, i ta, která třeba v současnosti problémy nemá, protože i ji by jednou postihnout mohly.
Výzkumy potvrzují, že pokud žena má informace o léčitelnosti inkontinence, je více motivovaná se svým problémem zajít k lékaři.
Jak s nadsázkou říká specialistka z USA: Jediná věc, o kterou můžete při návštěvě lékaře přijít, je košile, kterou máte ovázanou kolem pasu, abyste skryla únik moči.

Operací inkontinence přibývá
V USA se stále více žen podrobuje operaci, která je má zbavit stresové inkontinence. Jedná se o nejčastější typ inkontinence, který má u žen mladších 60 let celkově na svědomí asi polovinu všech problémů s udržením moči.

Vědci z Kalifornské univerzity se zajímali o to, zda se pro léčení inkontinence používá chirurgických postupů. Při výzkumu vycházeli z údajů sčítání lidu a výzkumu osob propuštěných z nemocnic (National Hospital Discharge Survey) v roce 1998.

Ukázalo se, že počet operací inkontinence mezi lety 1988 a 1998 vzrostl téměř o polovinu. Přesněji, ze 78 000na 135 000, přičemž věkový průměr operovaných činil 54 let. Počet provedených zákroků se pohyboval v jednotlivých státech USA od necelých 10 do 15 na 10 000 žen starších 20 let. Celkem u 18 procent operovaných se po zákroku objevily komplikace.

Zjistilo se také, že operace tohoto druhu se většinou (v 68 procentech případů) provádí v souvislosti s jinou velkou gynekologickou operací, například hysterektomií – není to tedy vždycky tak, že by si žena šla lehnout do nemocnice a nechala si jen upravit funkce močových cest. Operace je velmi bezpečná – úmrtí byla zaznamenána jen u jednoho z deseti tisíc provedených zákroků.

A co si vědci o svých zjištěních myslí? Jsou prý jak pozitivní, tak i negativní.
I když odrážejí rostoucí pozornost, kterou inkontinenci věnují lékaři i pacienti, na druhou stranu je možné, že se chirurgická léčba nadužívá - není totiž vždycky nutná .

Zdroj: Newswire a Yahoo Reuters Health News – Obstetrics and gynecology 2003; 101: 671-676  

            
Reklama