Byl to les jako z pohádky. Stromy se tísnily k sobě, kývaly huňatými korunami, vystrkovaly ze země bludné kořeny a potřásaly bradami lišejníků. Splašené stádečko mračen se honilo tam a zpátky přes kulaté líčko měsíce a nenechavý divous vítr jim rozfoukával kožichy. Zkrátka noc jako stvořená k nekalým rejdům hejkalů a mavek, jedna z těch nocí, kdy zbloudilé duše mámí pocestné do mokřadů bludiččími světélky a kdy si u křížů na rozcestích podávají ruce bezhlaví rytíři a bílé paní.

Seděla jsem na větvi a na krku měla oprátku. Tedy, ne že bych se chystala ukončit svou existenci v tomto slzavém údolí a přidat se k nočním duchům. Tomu měl zabránit kompletní horolezecký postroj a druhé lano, narozdíl od oprátky pevně uvázané k oné větvi. Oprátku jsem k němu přilepila leukoplastí, spoléhajíc na příslovečnou nekvalitu tohoto výrobku. Kdyby něco, snad se utrhnu v čas.

Té noci jsem se zhoupla už desetkrát, pokaždé, když přicházející dítko u nedaleké svíčky podle instrukcí zaječelo jak na lesy, aby zahnalo strašidla a upíry. No, na mě to neplatilo, naopak, takový vřískot mě probral z letargie a už jsem visela a chroptěla, k neskonalé hrůze našich malých táborníků.
Tentokrát se však výkřik neozval. Jen prasknutí větvičky. „Ha, nějaký chytrák,“ řekla jsem si. „Na to vám nenaletím.“ Vzorně jsem se zhoupla a dramaticky se začala dusit. Za můj herecký výkon by se nemusela stydět žádná z hororových obětí. Právě jsem předváděla úžasné pocukávání pravou nohou, když z houštiny vystoupil... myslivec.
Nebohý muž strnul jak přikovaný a v bělmu rozšířených očí se mu odrazil svit měsíce, který právě zlomyslně vykoukl zpoza mraků. Přestala jsem chroptět a zůstala poněkud rozpačitě viset. To probralo strážce lesa ze strnulosti. Pro změnu zachroptěl on, sklouzl rukou k pasu a s dranžírákem, za který by se nestyděl ani krokodýl Dundee, vyrazil ke mně.

Pohled na blýskající se ocel pro změnu probral ze strnulosti mě. S vyděšeným vykviknutím jsem doslova vylétla zpátky na větev a pokusila se vylézt ještě o kus výš. Smyčka na krku a horolezecký postroj mi to nedovolili, takže výsledný efekt poněkud připomínal netopýra.
Vývoj situace zjevně myslivce zaskočil. Zarazil se a nechápavě zíral vzhůru. Já zírala dolů.
„Dobrý večer,“ přerušila jsem nakonec napjaté ticho opatrně. To, co se z úst toho dobrého muže vyřinulo, by vydalo na slovník kleteb a nadávek a dokonce i já, otrlá táborová vedoucí, jsem se červenala až pod oprátkou.

Celou situaci jsme si nakonec vyjasnili a k žádnému úrazu nedošlo, dokonce ani infarkt nikdo z nás nedostal, ale nepochybuji o tom, že můj domnělý zachránce nikdy nezapomene na to, co našel jedné srpnové noci v lese. Potkat mluvícího oběšence, to se vám hned tak nepoštěstí.

Co jste našly v lese?
Gigantický hřib, plantáž borůvek nebo nějakou kuriozitu?
Dámské spodní prádlo, dětský kočárek nebo pěchotní minu?
Nebo jste v lese něco ztratily?
Peněženku, mobil, dítě nebo sebe?
Objevily jste v lese nějaké zajímavé místo nebo osobu?
Nebo nacházíte jen příslovečné podpapíráky?
Podělte se s námi o Vaše lesní objevy!
A nezapomeňte poslat i fotky!
Nejlepší příspěvek bude odměněn!

redakce@zena-in.cz