Foto: Profimedia

Nepadla na vás už doma ponorka?
Zatím se držíme. Se dvěma malými dětmi ani na nějaké ponorky moc není čas. Včera jsme se s manželkou po uspání divé zvěře podívali na film Někdy v dubnu o genocidě na území Rwandy a to co teď prožíváme my, je proti těm hrůzám ta nejlepší duševní rekreace jednadvacátého století.

Dle vašich postů na Instagramu není o zábavu a pozitivní přístup nouze. 
Optimismus mám prostě v sobě. Věřím, že to bude dobrý. Snažíme se o to víc vnímat chvíle s dětmi a nemyslíme na katastrofické scénáře.  V podstatě by se dalo říct, že si i tohle období snažíme užít. Tak jako každý den na tomhle světě.

Jak jste situaci kolem koronaviru vysvětlili dětem a chápou její závažnost?
Úplně do hlav jim nevidím, ale tváří se, že to chápou. V první chvíli Eliška křičela, že nesnáší Číňany a netopýry. Teď už je smířlivější. Občas si totiž objednává blbosti na Aliexpressu a nerada by o to přišla. Každopádně kontakt s vrstevníky jim oběma samozřejmě každým dnem chybí víc a víc.

V karanténě už jste stihly oslavit narozeniny tří členů domácnosti. Jaké to bylo?
No, zrovna se to trefilo do období velkých oslav. Narozeniny jsem měl v půlce března já, pak hned Eliška a teď i manželka. Bylo to komornější než obvykle. Je to smutné, když nemůžeme být celá rodina pohromadě i se všemi babičkami a dědečky. Naší holčičce jsme slíbili, že až to bude všechno pryč, uspořádáme jí na zahradě tu největší oslavu, jakou kdy měla. Snad tou dobu už nebude zase zima…

Máte ještě nové nápady, jak děti zabavit?
Jsme oba s manželkou veselí a hraví, takže s tím problém vůbec není. Klíčové je, že jsme absolutně v korona době rezignovali na pořádek. Stavíme bunkry, opičí dráhy, spíme v obýváku v postaveném stanu, pořádáme šampionáty v různých hlavně netradičních disciplínách a za chvíli mi začíná na těch pár metrech naší hrbolaté zahrady finále tenisového Wimbledonu. Myslím, že po včerejším MS v jízdě na bobech ten tenisák vůbec na té trávě nevyskočí. Asi prohraju.

A jak zatím s manžekou zvládáte domácí výuku dcery Elišky?
Každé ráno se ze mě stává Vojtěch Hnízdo a zahajuji výuku hodinou českého jazyka. Já mám na starosti humanitní větev, manželka pak řeší matematiku. Je to skvělý záchytný bod a musím říct, že nás to všechny moc baví. I díky výborné paní učitelce, která nám ve všem moc pomáhá. Víte, já tohle všechno vlastně tak trochu kvituju. Dopisuju totiž svojí druhou knihu s názvem Tati, už tam budem? Stejně jako Dvojtáta je psaná formou tatínkova deníku a musím říct, že její poslední čtvrtina bude vlastně věnovaná okamžikům a příběhům z naší rodinné karantény. Samozřejmě opět pokud možno s humorem a vidinou mnohem lepších zítřků.

 

Opatření dodržujete poměrně striktně. Opravdu nikam kromě práce nechodíte? 
Když to chvíli vydržíme bez pikniků a setkávání s rodinami a přáteli, můžeme se třeba těšit na relativně pohodové léto. Každopádně bez čerstvého vzduchu to samozřejmě nejde. Občas vyráží naše zarouškovaná čtyřka na poštu a občas také na malou procházku okolo baráku. Máme naštěstí zahradu a jsem za to moc vděčný. Včera jsme třeba pořádali jarní MS v jízdě na bobech a řeknu vám, že jsem usnul s Matyášem už po Večerníčku. Hybnou silou malých bobistů byl samozřejmě tatínek.

Hodně s rodinou cestujete, zhatil vám koronavirus nějaké konkrétní plány?
S manželkou se shodujeme v tom, že největším bohatstvím jsou pro nás zážitky. Oba milujeme cestování s přáteli. A je vlastně jedno, jestli jedeme do Valtic a nebo na Maledivy. Důležití jsou lidé kolem nás. Prostě ta parta, se kterou cestujeme. Měli jsme toho na letošek naplánováno hodně. Chtěli jsme se v květnu vrátit do New Yorku, chtěli jsme s dětmi k moři, chtěli jsme na Velikonoce s přáteli na Jižní Moravu. To je holt život. Snad ještě bude příležitost si všechno vynahradit. Teď hlavně zdraví.

Co uděláte jako první, až povolí opatření?
Jednoznačně pojedu za tátou, za mámou a pak hned za bráchou. Jsme jedna velká smečka a je mi bez nich smutno. Potřebuju je obejmout. A pak se taky upřímně těším na točený s kámošema.  

Jaké to je vysílat Branky, body, vteřiny, když jsou všechny sportovní události zrušené či odložené? 
BBV jsou nejstarším pravidelným zpravodajským pořadem minimálně ve střední Evropě. Byl by hřích to vzdát. Báli jsme se, že to nepůjde, ale i díky sportovcům, kteří třeba i sami tvoří reportáže, to zatím zvládáme. Moc mě těší, že reakce diváků jsou skvělé a sledovanost Branek je paradoxně nejvyšší za posledních pár let. Je to prostě další záchytný bod, který možná někoho přivede na trochu jíné, světlejší myšlenky. Mimochodem při prvním vysílání s rouškou, jsem se modlil, abych jí nevdechnul. 

Reklama