S indickým Kašmírem a Himalájí jistě mnohé napadnou jiná spojení než právě lyžování. Však lyžovat v těchto koutech světa - to není jen tak! A navíc jako žena! Být královnou svahu, kdy ženě nehrozí ta nejmenší fronta na vleku, nabízí se půjčení lyžařského vybavení zdarma, neustálé fotografování s kašmírskými lyžníky, předávání cen za lyžařský pohár po boku guvernéra a rozhovor pro kašmírskou televizi – jako první a jediná dáma svahu! A po únavě ze svahu si můžete odpočinout na královských hausbótech na šrinagarském jezeře, vybavených v anglickém stylu, kde se jí na stříbře! To se našinci v Krkonoších nepřihodí!  

Lyžování sice nepatří k tradičním sportům bohatších vrstev, jako je např. koňské polo, tenis či golf, avšak začíná získávat na oblibě. V kašmírském Gulmargu trénují indické národní lyžařské týmy na lyžařské poháry. Svým vybavením a úrovní tréninku se sice nevyrovnají evropským, avšak bojují s pravým zápalem… Ani vlek nejezdí tak často, pokud právě nevypadl proud a když si vlekaři dávají nutnou přestávku na čaj.

To, že se vydáváte do oblasti, kde panuje napětí, si uvědomíte ihned při důsledných prohlídkách na letišti, kterých je hned několik. Nedovoluje se mnohé, co u jiných společností projde, a člověk si připadá, jako by na oné prohlídce byly v případě osobní prohlídky u žen lesby v uniformách převlečené za policistky, co vás důsledně obírají a osahávají, a taky patologičtí fetišisti, co probírají zavazadla.

Ač se turista dnes cítí bezpečně, nemůže nevnímat všudypřítomnou vojenskou patrolu, navršené bariéry z pytlů s pískem a ostnaté dráty, a to  v mnoha městech a osadách, vojáky sedící na střechách domů, za stromy, na svazích u silnice. Návštěvník se také nesmíří s faktem, že po setmění mnozí nevystrčí nos. Idyla tu zdaleka ještě nevládne. Naši přátelé v Kašmíru, outdooroví státní sportovní instruktoři, Nijáz a Kadir, sami studovali v Indii, avšak se narozdíl od jiných vrátili do Kašmíru, kde mají kořeny a rodiny, ač je zde mnoho dobrého nečekalo. Instruktoři tu za symbolické platy vedou své sportovní kurzy, v zimě lyžařské, v létě lezecké. A jsou šťastní, že mají svou práci, která je slušná, nepolitická a nezávislá na přílivu či odlivu turistů.

Lyžařské středisko Gulmarg

Středisko Gulmarg, které svou polohou jistě patří mezi nejlepší lyžařská středisko na světě, bylo opravdu nádherné. Je to široké náhorní údolí, ležící ve výšce necelých 2 800 m. n. m. necelých šedesát kilometrů na jihozápad od Šrinagaru, obehnané čtyřtisícovým hřebenem, nad nímž se ještě tyčí pětitisícové velikány horského pásma Pir Panjal hraničícího s Pákistánem. Ve svahu je nová lanovka, s horní stanicí ve výšce více než 3 500 m. n. m., která se ještě bude prodlužovat.

Na počátku bylo opět setkání s chudobou. Místní muži si tu v zimě přivydělávají tím, že tahají teplomilné návštěvníky v opánkách nezvyklé pohybu na kluzkém sněhu na malých sáňkách, a i když táhne jeden, tak se platí všem (a malý bakšiš si nevezmou, na to jsou prý příliš hrdí). Ubytovali jsme se v poměrně „ luxusním“ vymrzlém hotýlku. Byl to srub obložený smrkovou kůrou, na chodbách chyběla okna a zabloudila tam často nějaká ta sněhová vločka. Komíny od kamen z každého pokoje byly jednoduše vyvedeny rovnou ze zdi, pod úhlem devadesát stupňů, z čehož vyplývá, pokud nefoukalo zrovna tím správným směrem, pokoj se nám vyplnil dýmem… Kohoutky byly zamrzlé a nosili jsem si v kýblu vodu ze spodního patra.

Bájný Šrinagar, hlavní město Kašmíru

Šrinagar je na velikém jezeře zvaném Dal Lake, které je kupodivu průzračné, ač tomu tak nebývalo. Ve spolupráci se zahraniční iniciativou jej místní lidé, především studenti, vyčistili.  

Přítel Ahmad, původně ze Srinagaru, mi vyprávěl, jak se jako student na čištění jezera nadřel. Kolem dokola jsou kouzelné v zimě zasněžené vrcholky a dva vodní gejzíry, takže v mnohém připomíná Švýcarsko. Oživení turistického ruchu ve městě snad pomůže jarní setkání velvyslanců spojené s prestižním golfovým turnajem. Ač jich místo pozvaných čtyřiceti přijelo toliko třináct, odvážně se fotografovali na jezeře a velmi si vyvedený turnaj vychvalovali.

Modroocí Kašmířané se liší od hnědookých Indů, a navíc umějí upéct výborný kynutý chléb a pečou tu výborné housky, které připomínaly židovské bejgle. Bejgle, kulaté housky se sezamem, jsme našli v četných pekárnách, kde měli na výběr také mnoho druhů pečiva a cukroví, jako u nás na Vánoce. V chudém, polorozpadlém a šerém Šrinagaru, to působilo velmi živě a až neuvěřitelně, v kontrastu s obyvateli, kteří na sklonku sychravé zimy a v chátrající zástavbě vypadaly jako vlastní temné stíny.

Přejme jen, ať turisté opět začnou jezdit odpočívat na krásné dřevěné hausbóty, mnohdy vybavené v přepychovém staroanglickém koloniálním stylu, a po čistém jezeře budou brázdit gondoly převozníků a prodavačů šafránu, kteří budou namísto dřímání radostně prodávat toto „kašmírské zlato“, a znovu rozkvetou slavné Zahrady šalimarské, které leží při jezeře.

Z deníku:

 „Tak zdravim po návratu z Kašmíru. Měla jsem se jako královna! Všichni byli strašně milí! Oni musulmáni maj dlouhý kabáty (už mám jeden taky) a pod nima nosej košík s květináčem, co v něm maj žhavé uhlíky, zvané kangri, (to mi taky dali) a tím si pod tím širokým kabátem z vlněné silné látky topěj! Osvědčuje se to od nepaměti a k mému podivu nikdo neplápolal! Jako horský průvodce mi byl přidělen zkušený stařešina Abduláh, a ten si mne k obrazu svému před jízdou vždy láskyplně učesal. Jezdila jsem s ním, vyhýbajíc se okolním vojákům, jak na běžkách, tak i na skilapech. Tyto měl zkušený borec na nohách poprvé v životě, ač jich tam hromádku úplně nových! měli. Na moderní běžky jsem měla boty Solomon s cedulkou made in Czech Republic. Vojáci jsou nejen po lesích, nýbrž i na silnicích, a to za každým bukem. Domorodci je nemaji rádi, protože s nima zacházejí jak s dobytkem. Jinak je tu velká chudoba a pečou tu výborné housky. Kryštof si jich nakoupil před odjezdem celou stovku, jelikož Indové housky vůbec nemaj.“                   
Reklama