Přiznává naše čtenářka s nickem Kobližka, ale na sladkosti si potrpěla. Vrcholem jejího kulinářského požitku byly jedlé svíčky. Jestlipak si na ně některá z vás také pamatujete?
Dobrý den.
Tak téma je o našich chutích, i těch skoro dávno zapomenutých...tak se ponořím do vzpomínek, snad se v nich neutopím....
Já byla jako dítko hrozná nimra, v jídle jsem se jen tak pošťourala a maminka to těžce nesla.Tak se jednoho dne vrátila z lékárny s lahví železitého vína, prý na povzbuzení chuti....zajímavé, že začalo účinkovat skoro po 40 letech :-)
Ale sladkosti jsem milovala, takové eskymo v povoskovaném papíru, to byl sen, který, než jsem si přinesla ze vzdáleného krámku, tak téměř roztál. Ale proč jsem si ho nesnědla hned a vždycky ho donesla domů, to dodneška nepochopím.
Když jsem byla malá, často maminka kupovala takové malé kostičky, snad centimetrové a byla to hrachová polévka, pak taky jeden čas kupovala už naporcovanou mletou kávu. Prodavačka to měla ve velkém kole a vždycky odmotala potřebné množství - jeden pytlíček - jedna porce. Šumáky jsme měli zakázané, tak jsme je lízali tajně...maminko promiň :-)
Bonboniéra Lidka, úplný zázrak, dvoupatrový v krásné umělohmotné krabičce, převázané zlatou nitkou. Dodnes v ní mám knoflíky.
A mejdlíčka, některá mně teda vůbec nechutnala, ale statečně jsem je konzumovala, abych u ostatních dětí nebyla za sraba. Ale „vrchol“ mého kulinářského požitku byly jedlé svíčky. Nevím, kolik z vás si je pamatuje, byly tenké, asi se dávaly na dorty, aby nekapal vosk .Ale my děti, toužící po „opravdové“ žvýkačce, kterou jsme nesměly (to by mě zajímalo proč, mami?), jsme si jednoduše uměly poradit. Tu svíčku jsme rozklousaly, rozmělnily se slinami a ejhle - žvýkačka byla na světě! Sice nevydržela tak dlouho jako ta opravdická a chuť měla prachbídnou, ale hubou jsme mlely úplně stejně. Dokonce mi v nouzi nejvyší, když mně vypadla plomba na předním zoubku, na krátký čas, než si mě vzal do parády pan zubař, vyplnila zející dírku :-)
No jo, byly to časy her a malin nezralých, jak praví klasik a snad i proto vzpomínáme na ty pochoutky tak rádi.
Zdraví Kobližka.
Milá Kobližko, ač se považuji za pamětnici, jedlé svíčky se mi vůbec nevybavují
Text nebyl redakčně upraven
Nový komentář
Komentáře
pěkné vzpomínky
moje mladší sestra odmítala jíst jakoukoli polívku, pokud nebyla uvařena v tábornickém kotlíku
Jedlé svíčky taky pamatuju
alli3 — #23 Ano, ta dřeň byla super.
Hezky napsané
Já sem dřeně nejedla,nic ovocnýho
Ale ty kostky pamatuju,ale myslím,až když sem měla děti.Ty to měly rádi
Jéé,teď sem si úplně ty kostičky vybavila
Na ně sem už dávno zapoměla.
A taky byly takové malinké kostičky Vitana.... veliké o hraně 1 cm, maminka jich měla plnou plechovou krabičku.
také si pamatuji jahodovou dřen v papírovém kelímku co já jich snědla to byla dobrůtka
cena 70 hal
jé ty hra chové kostky
si pamatuji to byla polívčička mnamky
enka1 — #7 V kelímku se prodávala taky tučná polévka.Máma jí přidávala do jídla asi jako masox
Taky vzpomínám na hrachové kostky,polévku z nich mamka dělala často a já mám hrachovku ráda dodnes,ale dělám ji z hrachu.
dadma — #9 Šumavské bylinné víno z drogerie, když se dobře vychladilo, chutnalo jako výborný likér!
Je to divné, ale ty svíčky mě nějak minuly. Vůbec si na ně nevzpomínám
ty jedlé tenounké a barevné svíčky si pamatuju taky a taky jsme je žvýkali
Železité víno začalo účinkovat po 40 letech.
anina4 — #12 ani já ne a že už něco pamatuju
Železité víno jsem nepila, ale rybí tuk na lžičku. Fuj!! Mám z toho "husinu" ještě teď. A když jsem byla už školačka, tak jsem pro zvýšení chuti k jídlu dostávala pivo se sirupem, aby to nebylo tak hořké. Pivaři se asi chytají za hlavu. V té době to smysl nemělo, ta kila přibyla až o mnoho let později.
Roland — #4 I já jsem neměla ráda maso, jeda jsem jen přílohy s omáčkou, nikdo to nechápal
já jedlé svíčky neznám,už se tu zmiňovala některá ze čtenářek,ale fakt si nepamatuju