Kolikrát jsme to už slyšely a kolikrát jsme tomu musely dát za pravdu. Před pár dny jsem si opět vychutnala Menzelovy Postřižiny. Jak to souvisí? Přece přišla nová doba. Doba zkracování vlasů, vzdáleností, koňských ohonů. Doba zjednodušování a odlehčování, prostě moderní svěží vítr, který měl odvát zatuchlé staré časy. A věřte, že i dnes je toho hodně, čím nás může první republika inspirovat. Jednoduchost byla heslem doby. Čím méně, tím lépe platilo ve všem. V oblékání, v účesech, v zařizování bytu. Prosté jednoduché linie bez kudrlinek a zbytečných sarapatiček.
Slavný architekt Loos se tehdy na stránkách populárního týdeníku rozčiloval nad zvykem hospodyněk zaplňovat své byty horami háčkovaných a vyšívaných deček. Podle něj znamenaly vlastně dvojí zlo: za prvé si ženy ničily oči už při jejich výrobě a za druhé jimi zaneřáďovaly interiér svého bytu, kde působily jako hnusné lapače prachu. Neměl pravdu?
Neměly bychom si někdy ten svěží vítr čas od času pustit do bytu i dnes? Kdo to někdy udělal, poznal, jak chutná svoboda. Vyházet vše nepotřebné, co v našem bytě, šatníku nebo třeba v duši chováme jen ze zvyku, chce notnou dávku odhodlání a odvahy.
Já jsem ji naštěstí nepotřebovala. Za mě ten svěží vítr nahradila špinavá voda povodní a udělala to, k čemu jsem svého muže x let přemlouvala. Vymetla Augiášův chlív. Zpočátku to sice trochu bolelo, protože s sebou vzala i věci, které se i při tom nejdrsnějším generálním úklidu nevyhazují... ale ta úleva po tom. Žádné skříně po strop narvané nepotřebnými hadry, žádné stohy starých časopisů a novin, žádné sklenice od zavařenin, které se mohou ještě hodit, žádné střelnice, jak kdosi vtipně nazval police plné „sběratelských“ pitominek a rádoby vtipných dárků od známých. Nic, jen prosvětlený holý prostor vonící novotou a pro mě prvoživotní výzva zařídit se podle vlastního vkusu.
Teprve tehdy, úplně na začátku, člověk přijde na to, jak málo věcí potřebuje. Copak jste se nikdy nestěhovali? A copak nemáte léta nevybalené krabice plné „krámů“, které vůbec nepostrádáte? Tak vidíte.
Bohužel, jak léta jdou, zjišťuji, že už nám začíná být ta jedna skříň malá, že police určené na knihy se pomalu plní různými časopisy a že v kuchyni se nějak podezřele hromadí sklenice s víčky… Že by se staré zatuchlé časy zabydlovaly i v novém bytě?
Je čas udělat průvan.
Jak jste na tom vy, milé ženy-in?
Rády nostalgicky hromadíte věci, vyžíváte se v romantických budoárech plných dekorativních předmětů, nebo jste pro minimalistické prostory bez zbytečností?
plody
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori: Podobnou máme
vila Františka Müllera od Loose, v Praze -Střešovicích. Tahle je i se stylovým nábytkem.
Nyotaimori: myslím, že není problém najít u Prahy jižní svah a zkopnout projekt
,
Meander: soukromě to samý, a obývák asi ten vlevo, ale přidaly by se kytky a obrazy (ne ty z druhého obýváku vpravo
) Už se nemůžu dočkat, až budu zařizovat vlastní bydlení...
kareta: Ani já ne, taky bych bojovala... Notabene o takovou krásu
souhlasím, že v jednoduchosti je krása. Vila Tugendhat je skvělá, ale nechtěla bych uklízet tu obrovskou plochu a platit náklady na vytápění. Jsem praktická a dečky na lapání prachu nemám, svíčky ale ano.Líbí se mi jednoduchost v bytě a pár drobností pro radost a útulnost. Ale tu onyxovou stěnu bych brala hned...pokud mi ji někdo zaplatí.
kareta: Nedalo mi to a koukla jsem se na net..ta stěna je fakt onyxová, takže jsem se trochu sekla, sorry
Kdyby ta stěna byla opálová, tak tam nemůžu jít, já bych u ní hodiny plakala a chtěla ji
Ale myslím, že onyx má různé odstíny, mj. i béžový
kareta: Onyx je myslím černej s bílým žilkováním a tahle stěna je duhová, když proti ní svítí oknem slunce, tak má neuvěřitelný barvy
. Jinak nám tam říkali , že v prvorepublikový měně stála 1 mega, takže ne malý domek ale pořádnej barák.
Když odcházeli původní majitelé, tak tu stěnu nechali přetřít barvou, aby vypadala jako zeď,aby si ji Němci někam neodtahli, takže tam bez úhony zůstala.
a....ja se snazim to aplikovat i na obleceni...zadne vzory, vsechno jednobarevne - vzory snesu jen na satkach a na letnich satech, a to jeste ne vzdycky
7kraska: Věci,které se dají sežrat a vypít, podarovávám k ke všem příležitostem již několik let
Ke spokojenosti všech
..nic zločinného doma nemám
Ten citát je moc hezký
a....: opály miluju
, ale myslela jsem, že je tam onyx
Viděla jsem to jen v časopise, prý jen ta stěna stála olik, co v té době malý rodinný domek
Amálie: vůbec se těm potomkům nedivím, a za mě- vydat. Strašná škoda, že tam nikdo nebydlí.
Jeste doporucuji, abyste pripadnym darcum (k Vanocum, narozeninam atd.) sdelili/y, ze davate prednost vecem, ktere se daji zkonzumovat - tedy napr. dobremu vinu, exotickemu ovoci, cajum, kave, kosmetice, svickam, ktere jednou shori apod. Rozhodne je nenechte kupovat veci, ktere budete muset mit cela leta na policce. Nebo at kupuji veci prakticke - napr. dozy do mrazaku. Rozumne babicky se dle toho zaridi.
Jak jsem si precetla, tak "Americký architekt Henri Sullivan. řekl „Tvar sleduje funkci“ a v roce 1908 napsal Adolf Loos větu „Ornament je zločin“. A dalo by se říct, že tyto věty plně vystihují pojem funkcionalismu.".
V byte se ridim heslem, ze ornament je zlocin, a jsem vicemene spokojena.
Já jsem taky pro zlatou střední cestu, nelíbí si mi současný trend sklo/kov a k tomu holé podlahy a už vůbec ne kuchyně připomínající umarkatové ze 70. let. Nemám ráda moc nábytku a ujíždím na kytkách, kamenech a dalších "trojefí" z moře. Nicméně na základě článku a reakcí "půjdu do sebe" a zhodnotím, zda opravdu musím z úcty k obdarovateli skladovat a vystavovat dekorační předměty a předmětky, které se mi nelíbí a jsou k ničemu...
mě by spíše vyhovovali ty v pravo,nemám ráda ten styl kov a sklo,
Ťapina: Bylas někdy vevnitř?? Ta opálová stěna např. to je něco fantastickýho a ty různý vymakaný detaily, který předběhly svou dobu nejmíň o půl století...a k tomu ta zahrada.
No ale když nelíbí, tak nelíbí, tvoje věc...
kareta: Já jsem se tam nacpala na rezervovanou prohlídku s partou Poláků... se holt vecpu všude
v jednoduchosti je krása, naprosto souhlasím - sama každý rok dělám průvan a snažím se vyházet všechno, co maminky, tchyně a kamarádky napletly, uháčkovaly, koupily...stejně tak i hnusný nábytek, záclony, koberec...asi dojdu k tomu, že za chvíli budu mít úplně prázdný byt, protože na vybavení, které bych chtěla, prostě nemám
a....: se o ní tahaji úřady a potomci bývalého majitele...či co...
Je to krásná vila a opravu by zasloužila.
funkcionalismus se mi líbí, ale náš byt vypadá úplně jinak, asi jako popisuje Šári, až na tu keramiku a koberečky (kvůli kočce
).
a....: možná ho budou vracet (Tugendhat), minulý týden jsem se chtěla podívat, ale v úterý neprovádějí
. Je to opravdu překrásný dům. Občas ukazují tyto domy v časopisech...je to takové uklizené, vzdušné, čisté