Kolikrát jsme to už slyšely a kolikrát jsme tomu musely dát za pravdu. Před pár dny jsem si opět vychutnala Menzelovy Postřižiny. Jak to souvisí? Přece přišla nová doba. Doba zkracování vlasů, vzdáleností, koňských ohonů. Doba zjednodušování a odlehčování, prostě moderní svěží vítr, který měl odvát zatuchlé staré časy. A věřte, že i dnes je toho hodně, čím nás může první republika inspirovat. Jednoduchost byla heslem doby. Čím méně, tím lépe platilo ve všem. V oblékání, v účesech, v zařizování bytu. Prosté jednoduché linie bez kudrlinek a zbytečných sarapatiček.

Slavný architekt Loos se tehdy na stránkách populárního týdeníku rozčiloval nad zvykem hospodyněk zaplňovat své byty horami háčkovaných a vyšívaných deček. Podle něj znamenaly vlastně dvojí zlo: za prvé si ženy ničily oči už při jejich výrobě a za druhé jimi zaneřáďovaly interiér svého bytu, kde působily jako hnusné lapače prachu. Neměl pravdu?

Neměly bychom si někdy ten svěží vítr čas od času pustit do bytu i dnes? Kdo to někdy udělal, poznal, jak chutná svoboda. Vyházet vše nepotřebné, co v našem bytě, šatníku nebo třeba v duši chováme jen ze zvyku, chce notnou dávku odhodlání a odvahy.


Já jsem ji naštěstí nepotřebovala. Za mě ten svěží vítr nahradila špinavá voda povodní a udělala to, k čemu jsem svého muže x let přemlouvala. Vymetla Augiášův chlív. Zpočátku to sice trochu bolelo, protože s sebou vzala i věci, které se i při tom nejdrsnějším generálním úklidu nevyhazují... ale ta úleva po tom. Žádné skříně po strop narvané nepotřebnými hadry, žádné stohy starých časopisů a novin, žádné sklenice od zavařenin, které se mohou ještě hodit, žádné střelnice, jak kdosi vtipně nazval police plné „sběratelských“ pitominek a rádoby vtipných dárků od známých. Nic, jen prosvětlený holý prostor vonící novotou a pro mě prvoživotní výzva zařídit se podle vlastního vkusu.

Teprve tehdy, úplně na začátku, člověk přijde na to, jak málo věcí potřebuje. Copak jste se nikdy nestěhovali? A copak nemáte léta nevybalené krabice plné „krámů“, které vůbec nepostrádáte? Tak vidíte.
Bohužel, jak léta jdou, zjišťuji, že už nám začíná být ta jedna skříň malá, že police určené na knihy se pomalu plní různými časopisy a že v kuchyni se nějak podezřele hromadí sklenice s víčky… Že by se staré zatuchlé časy zabydlovaly i v novém bytě?


Je čas udělat průvan.

Jak jste na tom vy, milé ženy-in?
Rády nostalgicky hromadíte věci, vyžíváte se v romantických budoárech plných dekorativních předmětů, nebo jste pro minimalistické prostory bez zbytečností?



plody

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama