...říká pravidelně naše spolupracovnice Magda. Na její názory a postoj k výchově si vzpomenu vždy, když naše holčiny kňučí, odmlouvají, škemrají o další čokoládu nebo nás přesvědčují, že „všichni ve třídě mají rifle značkové nebo alespoň z Kenvela“.

 

Magda pochází z pěti dětí, všichni sourozenci úspěšně vystudovali vysoké školy. Její manžel měl velmi přísného a pedantického otce.

Mají spolu tři syny ve věku od 9 do 14 let. Dva starší studují víceletá gymnázia, mladšímu ve škole navrhli složení vyrovnávacích zkoušek a přeskočení jednoho ročníku.

Všichni tři dosahují výborných výsledků. Jako rodina si velmi váží vzdělání, pro své děti plánují vysokoškolská studia, platí jim výuku cizích jazyků, různé další vzdělávací aktivity a hlavně intenzivně šetří na budoucí školné. Každému dítěti ukládají ročně 18 000 Kč na stavební spoření, přesto že rodina má nízké příjmy a musí se velmi omezovat.

 

Šetří se na jídle a zábavě. Magdě stačí na jídlo a provoz domácnosti neuvěřitelně nízká částka. Daří se jí to díky propracovanému systému. Pro každé z dětí denně kupuje 2 rohlíky. Během týdne nevaří maso, stejně je nezdravé a kluci jej mají denně ve školní jídelně. K zakousnutí mezi jídly je k dispozici chléb a máslo. Na svačiny do školy připravuje střídavě chléb s máslem nebo s marmeládou (bez másla). Za mimořádné výkony se dává odměna – ke svačině 1 tatranka rozdělena na tří díly.

Jako odměnu za vysvědčení Magda koupila polárkový dort. Synové se na něj těšili celý týden.

Omezování v jídle nemá pouhý ekonomicky přínos – je to i výchovný prvek. Kluci vědí, že se musí učit a usilovně na sobě pracovat, aby se jednou měli lépe.

 

Podobně je to s oblečením, sportovním vybavením a pomůckami do školy. Kluci dostávají 1x ročně nové kalhoty. Pokud je zničí, rodiče jim příslušný obnos strhnou z rozpočtu na vánoční a narozeninové dárky. Totéž platí při ztrátě nebo zničení školních pomůcek.

 

Denní program je pevně stanoven a dodržuje se bez odmlouvání. Kluci mají školu, poté kroužky (většinou jazykové nebo šachy), po příchodu domů následuje příprava do školy. Od 20.00 musí být v postelích a mohou si číst. Televize je během týdne tabu. Pokud je v televizi nějaký vhodný program, rodiče jej nahrají na video. Páteční odpoledne mají kluci volné. Mohou se rozhodnout, zda se chtějí podívat na programy nahrané na video, nebo jít ven s kamarády.

 

Jak jsem napsala v úvodu, všichni tři synové dosahují ve škole výborných výsledků. V rodině Magdy neexistuje odmlouvání nebo smlouvání. Řád je pevně stanoven jednou provždy a nikoho ani nenapadne o něm diskutovat. Kluci si opravdu váží všeho – jídla „navíc“, jakéhokoliv dárku. Ve škole ale nemají kamarády. Na jedné třídní schůzce rodiče protestovali proti dle jejich názoru nespravedlivému testu. Ve škole došlo ke změně rozvrhu, obávaný předmět byl v rozvrhu posunut ze středy na úterý. Učitelka přesto dala test a 80 % třídy dostalo pětku nebo čtyřku. Magdin syn jako jediný byl oceněn jedničkou a prohlásil, že: „dle školního řádu má žák být soustavně a pravidelně připraven i na předměty, které nejsou toho dne na rozvrhu.“

 

Ráda bych doma měla ukázněnější děti, ale taky chci, aby mé dcery prožily šťastné dětství. Nechci je izolovat od jejich vrstevníků.

 

Je přístup Magdy pouhým ojedinělým experimentem, nebo se s podobnými metodami setkáváte častěji? Myslíte si, že výborné školní výsledky jsou v dnešním světě jedinou cestou k životnímu úspěchu?

Zaráží Vás stejně jako mne to, že Magda a její čtyři VŠ sourozenci sice mají vzdělání, ale taky hluboko do kapsy? Všichni pracují v rozpočtové sféře nebo státním sektoru, a moc nevydělají.

 

 

 

Reklama