Takhle kriticky se na sebe dívá čtenářka s nickem v.poho. A jak je na tom s rukavicemi? To se dočtete v jejím příspěvku

„Koukej si vzít tu čepici!“ hudrala na mě přísně maminka a já si ji celá skrčená s fňukáním už navlékala. Bylo mi šest, sedm a maminčino slovo pro mě bylo zákonem:-).

V deseti už jsem se začala bránit a oprávněně zdůrazňovat, že v té čapce vypadám jako čistokrevný debil.

„Co to plácáš, prosím tě!“ maminka to vůbec nemohla pochopit „koukni do zrcadla, moc ti to sluší!“ Byla neoblomná, v oparu mateřské lásky debila nevnímala a myslela si, že i v čepici jsem krásná. A pak mi poslední model - ručně pletenou čepici v barvě sytě béžová a tmavě šedý rantl- sama nasadila něžně na uši.

„Jé, ty vypadáš jako připálená bábovka!“ smály se mi pak kamarádky a já doma fňukala, že tu čepici nosit nebudu. Jenže maminka na můj pláč ani vztekání nedala.

Čepici mi pletla sama ze zbytků vlny po večerech a bylo jí to nejspíš líto, takže jsem zůstala připálenou bábovkou ještě další dva roky.

To teprve později už jsem byla chytřejší a pochopila jsem, že milá hučka se dá taky sundat , sotva nalezu s ostatními děcky do autobusu.:-))

A na střední už jsem se vzbouřila docela. Začala jsem chodit prostovlasá a k maminčině nevoli si nechala narůst namísto čepice delší vlasy, snažíc se jí namluvit, že ty přece taky hřejí.

Čepice nenosím dodnes. Zkoušela jsem různé typy a ve všech jsem dopadla podobně. Debil naklonovaný s blbečkem.

Navíc mám jemné nepoddajné vlasy. Víte, co to dá práce dovést je k nějakému účesu? Co to stojí úsilí? Nosit ještě čepici, tak bych se snad ani nedoplatila laku na vlasy, protože čepice všechnu tu práci úplně zmaří.

A tak nosím čelenky. Protože jezdím na kole, bez zakrytí uší a čela by se to od podzimu nedalo vůbec zvládnout.

Čelenky mi sluší (aspoň si to namlouvám) a zlakovanému účesu neublíží. Navíc mám ty vlasy a tak jsem v pohodě.:-)

Na kole se samozřejmě neobejdu ani bez rukavic. Některý rok mám oblečené nějaké ty slabší taky už v srpnu po ránu. Ono se to nezdá, ale občas bývají i v létě přízemní mrazíky:-)).

No a na zimu vytáhnu palčáky. Takové ty silné beránčí, pamatujete, nosily se jako největší módní novinka cca před 30. lety? Tak tohle je model, který se ze šatníku nevyhazuje a hřeje pořád. Rukavičky k neroztrhání. Často jsem si říkala, že by snad bylo nejlepší, kdyby mi je někdo ukradl, protože dobrovolně se jich nikdy nezbavím.

A tak jsem je láskyplně zapomínala na nosiči u kola a v koutku duše doufala, že až se vrátím, už tam třeba nebudou. Byly tam vždycky a já je nějak nedokázala vyhodit.

Až letos před letošní zimou jsem prohrabala celou šatní skříň a palčáky jsem nenašla. Možná jsem je nakonec opravdu ztratila anebo si někdo chtěl pomoci ke třicetileté sbírce bacilů, co já vím.

Ale je mi to líto.

v.poho

Tak to je opravdu škoda, teď by se vám náramně hodily. Snad je najdete, až je nebudete hledat

Jak jste na tom s rukavicemi vy. milé ženy-in? Nosíte je, nebo je ani v nejkrutějších mrazech nevezmete na ruce. Jaký k tomu máte důvod? Rukavice přece neamjí s parádou nic společného. O rukavicích nemůžete říct, že vám nesluší? Napište nám, jak si zahříváte v zimě své ruce? Máte na to nějaký zaručený recept?

Na vaše příspěvky na dnešní téma se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
PŘÍBĚHY