Jak se oblékat na slavnostní události? Jak se při nich chovat? Řeknete si, že to snad každý ví. Ale ouha! Vždy tomu tak není.
Byla jsem na křtinách. Syn kamarádky se s manželkou rozhodli, že své novorozeňátko nechají pokřtít. Tím, jestli jsou věřící nebo ne, se zabývat nebudu. Ani tím, že do kostela nechodí.
Přišla jsem ke kostelu a spatřila dvě skupiny. V první měli pánové obleky, dámy kostýmky, děvčátka v sukýnkách a kluci ve světlých košilích a sáčkách. Byli decentní, mluvili ztišenými hlasy. 
Druhá skupina se výrazně odlišovala. Všichni halasili, kouřili jednu cigaretu za druhou. A oblečení? Jen jediný muž měl oblek. Ostatní trička, džíny nebo světlé kalhoty. Ženy byly oblečeny porůznu. Tu tílko na ramínka a minisukně, tu obtažené bílé kalhoty a k tomu tričko s nápisem, jen babička děťátka na sobě měla halenku a tmavou sukni. O dětech ani nemluvě – kluci v plandavých kalhotách, dlouhá barevná trika s nápisy, jeden měl ty kalhoty jen ke kolenům, k tomu okopané kecky, na zádech batohy, ze kterých vykukovaly lahve s vodou... A rodiče? Maminka v hnědých tříčtvrťákách, žlutou halenu s velkými geometrickými vzory, otec ve světle zeleném károvaném manšestrovém saku a džínách.
Já, bohužel, patřila k té skupině druhé. Připadala jsem si tam jako bílá vrána. Nebo spíš černá. Tmavý kostýmek, bílá halenka. Brala jsem to jako samozřejmost, i když bylo vedro, nenapadlo by mne přijít do kostela ve svých oblíbených kapsáčích, tílku a teniskách.
soutěž - "na funkci" 2x
Při samotném křtu už jsem se přímo styděla. Ne za sebe, ale za ty, ke kterým jsem přináležela. Když vešli do kostela, jen málokoho napadlo pozdravit faráře a kaplana, kteří se s nimi vítali. Nebo spíš chtěli se přivítat. To, že pan farář mluví, je nezajímalo. Chichotali se, halasili. Nezapomenutelný byl výkřik matky dvouletého klučiny, který pobíhal kolem oltáře a vřískal. „Dostaneš na prdel, hajzlíku!“ V tu chvíli už jsem zírala k zemi a modlila se, aby obřad skončil. Leč následovala další věta jedné slečny, poté, co kněz vysvětlil, jaká slova po něm mají přítomní opakovat. Dotyčná nahlas řekla: „A proč to mám po něm opakovat?“ To už jsem se toužila pod tu zem zakopat a nenápadně se přesouvala k druhé skupině, která to vše překvapeně sledovala. Když se nahlas ozval zvonící mobil, bylo mi vše jedno. To, že se ta „má“ skupina při samotném křtu, když se dítěti lije na hlavičku voda, nacpala k faráři tak, že málem upadl, mne uvedlo do stavu naprosté rezignace. Pozdrav jednoho z puberťáků: „Tak nashle, pane farář!“ mi zněl v uších ještě večer. Rychle jsem se rozloučila a uháněla pryč.
Přišlo mi to líto. Bylo mi líto faráře, který shovívavě snášel to buranské chování a oblečení, bylo mi líto rodiny druhého křtěného děcka, že místo slavnostního křtu zažila takovou ostudnou estrádu. A bylo mi líto i sebe samé. Protože jsem brala jako samozřejmost, že lidé vědí, jak se do kostela obléct a jak se tam chovat. A protože jsem se na ty křtiny těšila. A také jsem nechápala, proč vlastně někdo jde na křtiny, když se u samotného obřadu neumí slušně chovat.
Víte v čem jít do kostela?
Jak se tam chovat?
Byla jste někdy při příležitosti křtin, svatby nebo pohřbu v kostele?
V čem chodit do kostela? A jak se tam chovat?
Že nechodíte do kostela? Většina z nás se tam občas dostane.
Doporučujeme
Komerční tipy
-
Kdo hlídá naše zdraví? Jak pomoct imunitě Naše tělo se neustále setkává se spoustou cizích látek a nepřátelských mikroorganismů, které na nás útočí. Kdo hlídá naše zdraví, když to nejvíce potřebujeme?
-
Jak pečovat o pleť? Tyhle dvě holky vás to naučí Jestli si nejste tak úplně jisti, jak používat kosmetické přípravky, jak je nanášet, vrstvit či jak aktivní látky z kosmetiky fungují? Nebojte, nejste první a pravděpodobně ani poslední.
-
Pořiďte si dokonalou matraci – na míru vaší postele a tak pohodlnou, jak si jen přejete Český výrobek - lehací systém VALTY® - již více než 25 let pomáhá se spánkem mnoha desítkám tisíc spáčů. Pružný rošt s matrací VALTY® lze opravdu nazvat dokonalou matrací.
-
Redakční testování přenosného reproduktoru Audio Pro T3: Super věcička co hraje jak o život! Posloucháte rádi hudbu? Máte ji v telefonu a posloucháte ji ve sluchátkách? Přesně tak jsem byla na oblíbené muzice závislá já.
-
Největší vynález průmyslové revoluce? Tipněte si Značku Electrolux založil vynálezce a podnikatel Axel Wenner-Gren ve Švédsku roku 1919. Ta již 100 let usnadňuje život miliónům domácností. Electrolux byl založen s myšlenkou, že vysavače budou lehčí a snadno použitelné v domácnostech. Po celém světě potom značka propagovala vysavač jako nástroj ke zlepšení zdraví a hygieny. A jejich vývoj pokračoval. Od praktických kolejnic, které zakladatel Axel Wenner-Gren umístil na model V, až po uvedení prvního robotického vysavače na světě.
-
Testování kolagenu The Solution: Pokožka je pevnější a pružnější Měli jsme možnost v redakci testovat neochucený kolagenový prášek The Solution a velmi rády jsme této možnosti využily. Jaké máme pocity po 8 týdnech testování?
-
Bojujte s žilními problémy dříve, než opravdu přijdou Z dlouhodobé statistiky Žilní kliniky v Praze vychází jeden operovaný muž na pět žen. V minulém rozhovoru na webu Žena-in nám primář této kliniky MUDr. Ota Schütz objasnil, proč tomu tak je. Jako hlavního viníka nehezkých metliček na dámských nohách, a v horším případě křečových žil, označil genetické dispozice. Dnešní povídání jsme zaměřili především na prevenci.
-
Připravte se na miminko společně Počít miminko není vždy jednoduché. K dobré plodnosti přispívá zdravotní stav obou partnerů, je tedy důležité zaměřit se nejen na nastávající maminku, ale také na budoucího tatínka. Udržet si kondici a k tomu se správně stravovat dá mnohdy zabrat.
-
Manner Cacao rozpustný nápoj: čokoláda pro všechny! Značka Manner uvedla kakaový nápoj již v roce 1898, ale v roce 2018 se produkt dočkal nového uvedení na trh. Kultovní nápoj v prášku, který lze rozpustit v horkém, ale i ve studeném mléce, byl přizpůsoben moderním potřebám, je veganský a nově získal i certifikát fairtrade.
-
Dieta, která chutná? Lucie díky ní zhubla 14 kilogramů za 2 měsíce! Ze slova dieta se mnohým překrucují oči. Představí si desítky jídel, kterých se budou muset vzdát, a mají stres už jen z toho, že se pořádně nenají.
Nový komentář
Komentáře
tomáš: myslím, že oblečení není až tak podstatné...teda pokud otec nepříjde v montérkách od oleje, že
...pokud je léto, nebudu se pařit v několikavrstvém kostýmku černé barvy...prostě slušně a čistě...to je snad normální...ale spíše o to chování
...každopádně ten křest musel být pěkný...a ta výzdoba
...pohádka
Na křtinách naší vnučky jsme byli, všichni oblečení velmi hezky a malá vyšňořená (miminko)...bylo to moc hezké, v malinkém kostelíku vyzdobené slunečnicemi a planým kvítím. Náhodní diváci byli v obyčejném oblečení, jak šli okolo - nikdo nic neřešil, vše proběhlo slavnostně, ani malé děti nedělaly žádný rozruch. Jinak nevím, ten článek se mi zdá trošku nadsazený...
Laura.xy: se "socialistickou generací" tohle nemá nic společného...tohle byli evidentně mladí lide....no asi nějací, ani bych neřekla burani, ajko spíše frajírci...tohle mi připomíná jedny vzdálenější sousedy...trochu zámožnější rodina, ale vychovánu ta tam
...jinak být autorkou, tak se zvednu a odejdu
....asi jim ani nikdo potom neřekl, že se chovali jako omezenci, co
nevím, proč teda to dítě křtili
Při křtu jsem v kostele byla, při svatbě taky a při pohřbu, tom mém, tam budu taky ...doufám
jahůdka: nány pitomé. Klobouk je naopak při takové události velmi vhodný, jsou oblasti kde by Tě pomluvili protože jsi ten klobouk neměla.
Mab: plně souhlasím, důležitější než oblečení je to chování. A to je musí někdo někde naučit. I pokud člověk nění křtěný či patří k jiné víře, měl by se ze slušnosti chovat na takovém slavnostním aktu důstojně.... jinak s Vaším názorem souhlasím.
Ač nejsem věřící, do kostela chodím minimálně 2x ročně. Vždy na půlnočí o vánocích a pak zhruba tak 1 -2x na koncerty. Pokud přijedu do Plzně, tak si jdu chytit andělíčka na mříž pro štěstí a pokud mám čas, tak zajdu dovnitř, prohlédnu obrazy a uvědomím si vlastní maličkost....V každém městě vlezu do kostela podívat se na obrazy, na výzdobu. Kostel je část lidské kultury a nic na tom nemění, že jsem tvrdý ateista. V našich školách se bohužel nedozvíte jak se v kostele chovat, ani jak se oblékat. Ale to můžu přirovnat i například k tanečním, tak taky mládež přijde jako naprosto nevycválaná hříbata - odcházejí pak téměř "dokonalí" pánové v oblecích a dámy v lodičkách. A co tím vlastně chci říci? Asi to, že kultura oblékání a chování se musí někde také naučit - buď v rodině, nebo ve škole......ale to se u nás tak zcela bohužel nedělá..........
Dášule: Takže to bylo vlastně takové malé vydírání ze strany rodiny
Dášule: No, tak kvůli babičce bych teda děti pokřtít rozhodně nedala....
A ještě bych jí byla schopná říct, že když nechce nepokřtěné děti hlídat , tak je vlastně nemusí vůbec vídat....
Nejsem věřící a do kostela se dostanu málokdy...ale když už tam jsem , tak se podle toho chovám a jsem i příslušně oděna.Připadá mi to samozřejmé
malenina: Důvody lidí jsou různé. Měla jsem známou, nebyla věřící ani ona, ani manžel. Svatbu měli v kostele, protože rodiče na tom trvali a dali jim na tehdejší poměry dost vysokou částku jako svatební dar. Děti pokřtít nedali. Potom chtěli jet na dovolenou a babička se štajfla, že nepokřtěné děti hlídat nebude, protože co kdyby se jim něco stalo, třeba je přejelo auto a ony přišly do pekla. Tak dali děti asi 7 a 8 leté pokřtít. Od té doby děti do kostela nevkročily, na náboženství nechodily, ale babička má klid. Jiní to dělají ze zvyku, často taky protože je to módní. Tak jako spousta svatebních obřadů v kostele nemá s vírou nic společného.
OlgaMarie: Děkuji za odpověď
Meander: Samozřejmě, že ne. Také se jen ptám
Do kostela na obřad se oblékám společensky, slavnostně. Když už přijmu, že se dělá obřad, tak se podle toho obléknu i chovám. Mám docela ráda některé konvence v oblékání. I moje zaměstnání vyžaduje určitý protokol. A protože se ráda hezky oblékám, ráda to i dodržuju. V kostele jsem při takové příležitosti byla mockrát, přizpůsobit chování a oblečení mi přijde jako slušnost.
Tady se nedá říct nic jiného, než že to byli pořádní burani
. A burani jsou to i mimo kostel. Ať si každý chodí oblíkán jak chce, ale už od malinka mě učili, že když někdo mluví, tak druhý musí zavřít pusu a poslouchat. A vůbec nejde o kostel, i když budu stát na ulici, ve škole, v divadle tak když někdo mluví (nebo dělá jinou činnost - třeba mim v divadle, koncert apod.) tak budu zticha. Já do kostela chodím relativně pravidelně, oblečení tak moc neřeším, klidně přijdu i v minisukni či jiném pro někoho extravagantím oblečením na bohoslužbu. Ani starší lidé, kteří tam chodí mi nikdy nic neřekli a sami také chodí tak jak je jim to pohodlné, tzn. nemá každý oblek či kostým. Při příchodu na bohoslužbu se přivítám s každým - každého oslovím, podám si s ním ruku a dle času prohodím i pár slov. Je pravda, že nás chodí max. kolem 20, takže se to dá.
, pokud se mu rodiče nezdáli (ale autorka nepíše zda dítě bude vyrůstat v křesťanské rodině a jen hosté byli blbci 
, či je to jen módní výstřelek).
Jinak křest považuju za slavnostní událost, stejně jako svatbu a budu elegantně oblečená. Na druhou stranu na svůj křest si pozvu lidi, kteří ví jak se chovat (jsou věřící) nebo je budu dopředu instruovat. Na naší svatbě byli skoro samí ateisté, což farářka dopředu věděla, takže do svého proslovu vkládala co se bude dít(kdy vstát a pod.), fotograg to dostal písemně aby se nedivil). Ale co burani jsou a budou.
Taky si myslím, že farář mohl křest dítěte odmítnout
Jupíí: To máš pravdu, nedávno jsem se bavila na Slovensku s jednou paní a ona říká, že čeká na krstného syna, který ji přivezl na nákupy. Tento vztah tam je, dokonce i tam, kde už dnes ani dítě ani kmotr nevěří v boha.
Solei: Totéž já s maminkou. Pohřeb v kostele bylo její přání, takže jsem to splnila. To byl jediný důvod, jik by pohřeb v kostele nebyl. Farář byl hnusný, troufl si dokonce rejt do veršíku na parte. Jediné štěstí bylo, že po něm mluvil ještě řečník ze SPOZ, který byl mnohem lepší. Když zemřel tatínek, tak jsem se na faře s farářem pohádala o něco, co nemá s náboženství vůbec nic společného, ale pohřeb byl hezký.
OlgaMarie: v křestním listu mého syna (2,5 roku) je kmotr též uvedený
malenina: Maturoval se samými jedničkami,vystudoval MFF-informatiku a FSV-sociální politiku.Na FSV se seznámil s hluboce věřící slečnou z Moravy,ta denní studium ukončila se třemi dětmi a s vyznamenáním.A ode mě věděl,že Bůh je.Souhlasil tedy s manželkou a jeho děti jsou pokřtěné.A když dostanou jídlo na stůl,tak se neofrňujou a pěkně poděkují za to,co na něm je.Já jsem katolička,snacha protestantka.Rodokmen mám až do husitských válek a těchto nábožensky smíšených manželství tam máme hodně.
Solei: Na původních křestních listech a v matrikích se zapisovali i kmotři.Kmotr - kmotra se tak zavazovali,že se o kmotřence postarají v případě,že dítě osiří.Byl plnoprávným členem rodiny a regionálně se tradice udržuje.