V čem chodit do kostela? A jak se tam chovat?

tomáš: myslím, že oblečení není až tak podstatné...teda pokud otec nepříjde v montérkách od oleje, že ...pokud je léto, nebudu se pařit v několikavrstvém kostýmku černé barvy...prostě slušně a čistě...to je snad normální...ale spíše o to chování ...každopádně ten křest musel být pěkný...a ta výzdoba ...pohádka

Na křtinách naší vnučky jsme byli, všichni oblečení velmi hezky a malá vyšňořená (miminko)...bylo to moc hezké, v malinkém kostelíku vyzdobené slunečnicemi a planým kvítím. Náhodní diváci byli v obyčejném oblečení, jak šli okolo - nikdo nic neřešil, vše proběhlo slavnostně, ani malé děti nedělaly žádný rozruch. Jinak nevím, ten článek se mi zdá trošku nadsazený...

Laura.xy: se "socialistickou generací" tohle nemá nic společného...tohle byli evidentně mladí lide....no asi nějací, ani bych neřekla burani, ajko spíše frajírci...tohle mi připomíná jedny vzdálenější sousedy...trochu zámožnější rodina, ale vychovánu ta tam

nevím, proč teda to dítě křtili ...jinak být autorkou, tak se zvednu a odejdu ....asi jim ani nikdo potom neřekl, že se chovali jako omezenci, co

Při křtu jsem v kostele byla, při svatbě taky a při pohřbu, tom mém, tam budu taky ...doufám

jahůdka: nány pitomé. Klobouk je naopak při takové události velmi vhodný, jsou oblasti kde by Tě pomluvili protože jsi ten klobouk neměla.

Mab: plně souhlasím, důležitější než oblečení je to chování. A to je musí někdo někde naučit. I pokud člověk nění křtěný či patří k jiné víře, měl by se ze slušnosti chovat na takovém slavnostním aktu důstojně.... jinak s Vaším názorem souhlasím.

Ač nejsem věřící, do kostela chodím minimálně 2x ročně. Vždy na půlnočí o vánocích a pak zhruba tak 1 -2x na koncerty. Pokud přijedu do Plzně, tak si jdu chytit andělíčka na mříž pro štěstí a pokud mám čas, tak zajdu dovnitř, prohlédnu obrazy a uvědomím si vlastní maličkost....V každém městě vlezu do kostela podívat se na obrazy, na výzdobu. Kostel je část lidské kultury a nic na tom nemění, že jsem tvrdý ateista. V našich školách se bohužel nedozvíte jak se v kostele chovat, ani jak se oblékat. Ale to můžu přirovnat i například k tanečním, tak taky mládež přijde jako naprosto nevycválaná hříbata - odcházejí pak téměř "dokonalí" pánové v oblecích a dámy v lodičkách. A co tím vlastně chci říci? Asi to, že kultura oblékání a chování se musí někde také naučit - buď v rodině, nebo ve škole......ale to se u nás tak zcela bohužel nedělá..........

Dášule: Takže to bylo vlastně takové malé vydírání ze strany rodiny

Dášule: No, tak kvůli babičce bych teda děti pokřtít rozhodně nedala.... A ještě bych jí byla schopná říct, že když nechce nepokřtěné děti hlídat , tak je vlastně nemusí vůbec vídat....

Nejsem věřící a do kostela se dostanu málokdy...ale když už tam jsem , tak se podle toho chovám a jsem i příslušně oděna.Připadá mi to samozřejmé

malenina: Důvody lidí jsou různé. Měla jsem známou, nebyla věřící ani ona, ani manžel. Svatbu měli v kostele, protože rodiče na tom trvali a dali jim na tehdejší poměry dost vysokou částku jako svatební dar. Děti pokřtít nedali. Potom chtěli jet na dovolenou a babička se štajfla, že nepokřtěné děti hlídat nebude, protože co kdyby se jim něco stalo, třeba je přejelo auto a ony přišly do pekla. Tak dali děti asi 7 a 8 leté pokřtít. Od té doby děti do kostela nevkročily, na náboženství nechodily, ale babička má klid. Jiní to dělají ze zvyku, často taky protože je to módní. Tak jako spousta svatebních obřadů v kostele nemá s vírou nic společného.

OlgaMarie: Děkuji za odpověď

Meander: Samozřejmě, že ne. Také se jen ptám

Do kostela na obřad se oblékám společensky, slavnostně. Když už přijmu, že se dělá obřad, tak se podle toho obléknu i chovám. Mám docela ráda některé konvence v oblékání. I moje zaměstnání vyžaduje určitý protokol. A protože se ráda hezky oblékám, ráda to i dodržuju. V kostele jsem při takové příležitosti byla mockrát, přizpůsobit chování a oblečení mi přijde jako slušnost.

Tady se nedá říct nic jiného, než že to byli pořádní burani . A burani jsou to i mimo kostel. Ať si každý chodí oblíkán jak chce, ale už od malinka mě učili, že když někdo mluví, tak druhý musí zavřít pusu a poslouchat. A vůbec nejde o kostel, i když budu stát na ulici, ve škole, v divadle tak když někdo mluví (nebo dělá jinou činnost - třeba mim v divadle, koncert apod.) tak budu zticha. Já do kostela chodím relativně pravidelně, oblečení tak moc neřeším, klidně přijdu i v minisukni či jiném pro někoho extravagantím oblečením na bohoslužbu. Ani starší lidé, kteří tam chodí mi nikdy nic neřekli a sami také chodí tak jak je jim to pohodlné, tzn. nemá každý oblek či kostým. Při příchodu na bohoslužbu se přivítám s každým - každého oslovím, podám si s ním ruku a dle času prohodím i pár slov. Je pravda, že nás chodí max. kolem 20, takže se to dá.
Jinak křest považuju za slavnostní událost, stejně jako svatbu a budu elegantně oblečená. Na druhou stranu na svůj křest si pozvu lidi, kteří ví jak se chovat (jsou věřící) nebo je budu dopředu instruovat. Na naší svatbě byli skoro samí ateisté, což farářka dopředu věděla, takže do svého proslovu vkládala co se bude dít(kdy vstát a pod.), fotograg to dostal písemně aby se nedivil). Ale co burani jsou a budou.
Taky si myslím, že farář mohl křest dítěte odmítnout , pokud se mu rodiče nezdáli (ale autorka nepíše zda dítě bude vyrůstat v křesťanské rodině a jen hosté byli blbci , či je to jen módní výstřelek).

Jupíí: To máš pravdu, nedávno jsem se bavila na Slovensku s jednou paní a ona říká, že čeká na krstného syna, který ji přivezl na nákupy. Tento vztah tam je, dokonce i tam, kde už dnes ani dítě ani kmotr nevěří v boha.

Solei: Totéž já s maminkou. Pohřeb v kostele bylo její přání, takže jsem to splnila. To byl jediný důvod, jik by pohřeb v kostele nebyl. Farář byl hnusný, troufl si dokonce rejt do veršíku na parte. Jediné štěstí bylo, že po něm mluvil ještě řečník ze SPOZ, který byl mnohem lepší. Když zemřel tatínek, tak jsem se na faře s farářem pohádala o něco, co nemá s náboženství vůbec nic společného, ale pohřeb byl hezký.

OlgaMarie: v křestním listu mého syna (2,5 roku) je kmotr též uvedený

malenina: Maturoval se samými jedničkami,vystudoval MFF-informatiku a FSV-sociální politiku.Na FSV se seznámil s hluboce věřící slečnou z Moravy,ta denní studium ukončila se třemi dětmi a s vyznamenáním.A ode mě věděl,že Bůh je.Souhlasil tedy s manželkou a jeho děti jsou pokřtěné.A když dostanou jídlo na stůl,tak se neofrňujou a pěkně poděkují za to,co na něm je.Já jsem katolička,snacha protestantka.Rodokmen mám až do husitských válek a těchto nábožensky smíšených manželství tam máme hodně.

Solei: Na původních křestních listech a v matrikích se zapisovali i kmotři.Kmotr - kmotra se tak zavazovali,že se o kmotřence postarají v případě,že dítě osiří.Byl plnoprávným členem rodiny a regionálně se tradice udržuje.