Dobrý den,

Kdysi jsem četla někde takový malý článeček, který by se možná hodil i k vašemu dnešnímu tématu.

Hoví si dvě miminka, chlapečci, dvojčátka, v bříšku u maminky. Povídají si spolu o tom, co je čeká, o budoucnosti, o tom, co bude potom...a je nějaké potom? "Uvidíš, bude to krásné," uvažuje první chlapeček. "Budeme se plazit, pak lézt po kolenou a nakonec i chodit, budeme jíst normální jídlo, dýchat vzduch, cítit slunce, zkrátka budeme žít..."
"Hloupost." Druhé jen mávne rukou.
"Víš dobře, že porodem všechno končí. Po porodu nic není, žádné potom. Všechno jsou to jen pohádky. Nikdy se nikdo po porodu nevrátil. Není žádné potom!"
Není síla, která by ho přesvědčila.

Jenže první se nedá jen tak odradit ve své víře: "Víš, MÁMA se o nás určitě postará. Vím to. Nevím proč...ale je to tak. "
"Cha, cha. Ty ještě věříš na MÁMU? Povídačky," směje se druhé: "vždyť ji nikdy nikdo neviděl!"
"Ale to nevadí. MÁMA je tady všude. Všude kolem nás," rozhodí ručkami první miminko. "Nevidíš jí, ale můžeš jí cítit. Cítit, že nás má ráda. A když se trochu utišíme, možná uslyšíme její hlas. Uslyšíme, jak zpívá...

Jsem ateista, nevěřím v Boha, ale po poslechu tohoto povídání mi běžel mráz po zádech a cítil jsem podivný pocit... Možná, kdybych se trochu ztišil...

Krásný den

smajlicka

 Milá Smajlička,

nemám slov. Krásny príbeh! Je to tak... Aj deti v brušku majú svoje emócie a cítia ako sa ku nim správa ich matka. Čím viac lásky zo strany matky- tým viac lásky v dieťatku :-)

Je dokázané. že dieťa v brušku prežíva s matkou všetky jej emócie: dokáže plakať a dokáže sa i smiať.

Krásny deň :-)

 

 

 

 

 

Reklama