Minulý pátek jsem si v tomto článku povídala s paní M., zaměstnankyní nejmenované psychiatrické léčebny. Dnes vám nabídnu několik dalších odpovědí, mimo jiné i na otázky, které jste zmiňovaly v diskusi pod článkem...

Je pravda, že pacienti v léčebnách nesmí být přes den na pokojích?
To záleží na léčebně a na oddělení. Někde se postupuje tak, že je pacient v první fázi - tedy když je přijat v akutním stavu - silně utlumen léky, tudíž je možno ho nechat ležet na pokoji v posteli. Pacient totiž obvykle ani není ničeho jiného schopen. Asi tak po týdnu se začnou dávky léků postupně snižovat a pacient je buď přeložen na jiné oddělení, nebo musí přes den opouštět pokoj a trávit čas ve společenské místnosti nebo na chodbě. V jiných léčebnách se z počátku nasazuje nízká dávka léků a podle potřeby se postupně zvyšuje - tam bývá zvykem nechat v pokojích jen pacienty, kteří ze zdravotních důvodů musí ležet, nebo ty, kteří jsou připoutáni k lůžku nebo v lůžku klecovém. I když někdy je lůžko umístěno přímo na chodbě. Může to sice vypadat krutě, ale důvod je jednoduchý - na oddělení jsou obvykle dvě sestry a přes den, kdy jsou pacienti aktivnější, by jen obtížně uhlídaly, co v pokojích dělají, jestli si neubližují, jestli neubližují někomu jinému a podobně. Takže především na příjmových odděleních, kde ještě není příliš zjevné, co od jakého pacienta můžete očekávat, se pokoje přes den zamykají. U déle hospitalizovaných pacientů, na terapeutických odděleních a podobně se tato praxe obvykle neužívá.

Používají se v České republice elektrošoky?
Ano. Ale je to jedna z posledních metod - ve chvíli, kdy už jiná možnost léčby nezbývá a existuje naděje, že tato léčba pacientovi pomůže. Záleží samozřejmě na lékaři a také na přání pacienta, ale v případě, že nezabírá konzervativní léčba - tedy léky - a pacient je na tom skutečně špatně, lze použít elektrokonvulzivní terapii. Jedná se o jakýsi restart mozku, přičemž pacienti jsou pod anestézií a proceduru nevnímají. Obvykle se provádí série několika elektrošoků v rozmezí delšího či kratšího období. Poté většina pacientů trpívá částečnou ztrátou paměti, ale stav se brzy upraví. A skutečně existují případy, kdy se pacienti s dlouhodobými potížemi a naprosto nereagující na jinou léčbu po elektrokonvulzích výrazně zlepšili. Osobně znám případ paní, která trpěla několik let těžkými depresemi, nic jí nepomáhalo, až jsme nakonec vyzkoušeli elektrošoky. Dnes je pacientka prakticky v pořádku, dokázala se vrátit do běžného života, akorát si tak jednou za dva roky zajde nechat "restartovat" mozek.

 

A co lobotomie?
Operace, při nichž dochází k zásahu do mozku spadají spíše pod působnost neurologů než psychiatrů. Z psychiatrických důvodů se provádí zákroky v podstatě jen u sexuálních deviantů a to až po tzv. pulpektomii - odebrání dřeně varlat - tedy v podstatě kastraci, pokud ani ta nepomůže. A obojí, jak pulpektomii tak operaci mozku lze provádět jen s bezvýhradným souhlasem pacienta - a to i v případě, že se jedná o pacienta odsouzeného za násilnou trestnou činnost. Zároveň se také nejedná o nijak drastický zákrok. Nedá se to srovnávat s tím, jak se prováděly lobotomie v historii - skrze očnici vedle oka se zavedla do čelního laloku štěpina ledu a ta se pak nechala rozpustit. Dnes už používáme mnohem šetrnější metody.

Děkujeme za rozhovor.

Co si o elektrošocích myslíte Vy? Znáte někoho, kdo je podstoupil? Byla byste ochotna je podstoupit, pokud by Vám je lékař doporučil? A co kastrace? Měla by existovat možnost nařídit ji soudně, i bez souhlasu pacienta?

Reklama