Ti učili své žáky pokoře, moudrosti a úctě ke všemu živému. Zastávali funkci čarodějů, léčitelů, poradců, soudců, filozofů, proroků, lékařů… Posvátným symbolem života zde byl strom. Konkrétně dub.
Velmi významné místo zaujímala ale i jabloň jako strom plodný a symbol ženy a ženských božských postav i mnoho jiných stromů. Bez významu nebyl ale žádný. Vždyť celý keltský horoskop je postaven na povaze stromů, kterou spojovali s povahou lidí. K výrobě čarovných runových amuletů rovněž používáme různé druhy dřeva podle toho, v čem nám má amulet pomoci.
Pro Kelty byl strom viditelným tělem transcendentního stromového božstva, které mohlo vidět „vnitřní oko“ druida. Každý strom ztělesňoval duchovní princip. Netřeba připomínat, že pro ně bylo božské prakticky cokoliv přírodního, co v sobě neslo život.
A právě od Keltů, jejichž filozofie je mně osobně velmi blízká, pro její moudrost a odpor k násilí, je následující rituál.
Chcete přítele na celý život?
Ona zakořeněná láska člověka ke stromům z nás, když se nad tím zamyslíme, vlastně dodnes nezmizela. Jak často zůstáváme stát a v úžasu se díváme do koruny stromu. Na co myslíme? Na věčnost, na krásu i na majestát, který nelze přehlédnout… mnoho z nás se tulí ke stromům, a kdo to zkusil, ví, jak je to příjemné.
A můžeme udělat ještě víc. Můžeme uzavřít se „svým“ stromem přátelství. Získáme tak přítele, který nezradí. Jaksi se ztotožníme s kouskem přírody a lépe pak zapadneme do tolik krásného světa kolem nás.
Představme se
Pokud chcete tento rituál zkusit, ponejprve si najděte strom, ke kterému z toho lidského pohledu cítíte něco víc než k jiným. Řečí lidskou takový, který je vám sympatický.
Novému příteli bychom se měli představit. Představte se a nezapomeňte přidat malou pozornost. Může to být cokoli. Například předmět, ale je to jedno. Hlavně mu prosím nedávejte plasty.
Můžete s ním pohovořit a říci mu, co byste si nejvíc v životě přáli, a nebojte se. Připusťte jeho moc. On ji má a může pro vás leccos udělat. Požádejte ho o pomoc a nezapomeňte mu říci, co jste schopni udělat vy pro něho. Slib vzájemné podpory a úcty je hezký začátek přátelství.
Třeba ho pohlaďte, polichoťte mu a podobně. Od této chvíle to není anonymní strom. Je to váš přítel. Je dost pravděpodobné, že na celý váš život. Vždycky ho najdete tam, kde ho očekáváte, vždy bude připraven vás vyslechnout a poskytne vám útočiště…
V Praze mám krásnou vrbu
Jako asi patnáctiletá jsem se ve svém předchozím bydlišti takto skamarádila s krásnou vrbou na Okrouhlíku. Vzpomínám, že jsem jí donesla hrnek mléka. Na jednu z jejích větví jsem uvázala provázek. Věřili byste, že tam je dodnes? Chodila jsem se k ní pak učit a ví o mně víc než moje máma. Za ta léta povyrostla a upřímně si neumím představit, že by nebyla. Je to zvláštní pocit.
Tady ve Varnsdorfu jsem si vybrala tenhle... No není krásný?
Řekla jsem svému novému příteli hodně o sobě a vyslovila jsem i přání, které bych chtěla, aby opatroval. Snad mu obvyklý hrneček mléka a aventurinový náramek udělal radost.
Mimochodem – víte, proč zaklepáváte nějakou věc, když ji chcete zachovat?
Původ tohoto zvyku je zase u Keltů.
Pokud chtěli zachovat status quo, žádali dub. Poklepáním a vyslovením té konkrétní věci žádali bohy lesa o neměnnost té které věci či stavu. Je to logické, když srovnáme životnost člověka a stromu.
Takže žádné zuby, které neshoří, ty jsou jen výsledkem špatné lidské paměti, co se tohoto rituálu týče...
Zaklepávat tedy do dřeva, kde podle správného výkladu sídlí moc lesních bohů.
Zítra si uděláme med z pampelišek, pokud budete chtít.
Nový komentář
Komentáře
Jeto pěkný článek
Evika477 — #61 Ano, pomáhá to, ale není fair přisát se na strom jenom v období trápení a špinit tak jeho energii...
Zkuste si zajít do lesa když máte trápení, pomáhá to. Vnímejte sílu stromů, objímejte je. Vyberte si ten svůj, poznáte ho, přivolá vás.
Poznám pani ktorá pravidelne obímala stromy kvoli energii. S priateľom sme dohodnuty že ak sa nám podarí splodiť potomka po jeho narodení zasadíme strom.Lipu alebo dub alebo niečo podobné. Už vieme aj kde bude strom stáť len toho potomka nie a nie splodiť.
zajímavé
stromy jsou krásné, ale jejich řeči nerozumím
Avilo — #54 Na čem si je prosím Tě vážíš???
Moc pěkný článek! Stromy mám ráda, vážím si je. určitě jeden jednou zasadím! :)
něco na tom je
o tom, že jsou i horoskopy a lidé přiřazování ke stromům - tedy stromové horoskopy, abych mluvila rozumně.
Jinak u nás doma všechny tyhle přírodniny tvoří neustálé dekorace - šišky, kaštánci, všechno včetně kamínků
kamarádství je nejlepší se stromem vrbou
Nestyda — #42 nejseš blázen, jsem na tom úplně stejně, po kapsách mám kameny, kaštany, šišky, doma totéž a taky usínám s kaštany pod hlavou a kameny v ruce, měla jsem ametyst, teď jich mám víc, objednala jsem si do práce na prodej a první jsem si vybrala ty, co mě zaujaly, takže jsou doma všude v miskách, na nábytku, malýmu visí v pokoji od jeho narození na lanku od záclony křišťál ve tvaru pyramidy. Na krku mám karneol s čínskými znaky štěstí, prostě paráda. Na podzim zas nataháme všude listí, žaludy, kaštánky, šišky, taky je máme v miskách a na okně mezi kytkama. :-))
Jinak stromy také miluju, měla jsem na chaloupce takovou starou shrbenou švestku, krásnou, obrostlou na pár větvích mechem, vloni nám tam něco dělal bagr a nevybral to, musela se porazit, obrečela jsem to, teď už je na jejím místě nová, vyrostla asi od kořene, ale ta původní....už prostě není. Ale miluji ořešáky, kaštany, břízky, staré hrušně - ty nejlíp osamělé košaté někde v poli, a pak duby a buky. Taky znám ve "svém" lese každý strom. Stomy jsou krásné když kvetou a pak na podzim, když mění barvy ze žluté po rudou, nááááádhera.
Nestyda — #47 jj, přechodné bydliště, můj muž říká, že jsme tady za trest
, ale nejvíce v době, kdy mu práce přeroste přes hlavu a neví kam dřív skočit 
Michaela Kudláčková — #44 Míšo, Ty máš takové krásné zážitky. Já se těm "podivnostem" taky nedivím, já si je užívám. Fascinuje mě to a baví. člověk si pak uvědomuje, že vlastně v tom fyzickém životě nejde o nic. (tak proč ho ale tak trápí, viď?) K čemu to přirovnat; jako by ta naše fyzická těla byla pouhými dopravními prostředky nebo obydlími pro duše, vlastně jenom takové přechodné bydliště, kde něco chvilku studujeme, abychom se zase mohli někam přestěhovat, do lepšího :D...
Sahi — #45 Mně spíš přijde, že podzim už není co býval. Dřív přecházely listy jistou barevnou proměnou a teď rovnou do hněda, protože je příliš sucho. Navíc opadávají už během léta... Příroda se na nás zlobí, není se čemu divit... :(
Stromy mám ráda.Na podzim miluji jejich listy.Škoda že jejich barvy tak rychle vyblednou.
Nestyda — #43 A víš, že ano?! Máš pravdu. To je pěkný :-)
Představ si, že když jsem k němu šla s tím, že se s ním spřátelím, řekla jsem si, že mu dám aventurínový náramek, který mám už asi rok na ruce.
A nebudeš mi to věřit, ale než jsem k němu došla, tak mi ten náramek sám spadl. Prostě se rozvázal a spad. Zvláštní, ale jsou věci, které mě už tak nepřekvapují . .. Přeji pěknou noc.
P.S. Já zase usínám pohledem na takové dva lidi, o kterých se mi zdálo a kteří mě naučili malovat. Oni také byli první, co jsem namalovala.... Tehdy jsem to nechápala, ani kdo to je, ale teď už tovím :-)