druidPřátelé stromů. Tak nazývá někdy historie keltské národy, jejichž hlavními postavami, vedle rozličných bohů, byli nám známí a již popisovaní druidové.

Ti učili své žáky pokoře, moudrosti a úctě ke všemu živému. Zastávali funkci čarodějů, léčitelů, poradců, soudců, filozofů, proroků, lékařů… Posvátným symbolem života zde byl strom. Konkrétně dub.

Velmi významné místo zaujímala ale i jabloň jako strom plodný a symbol ženy a ženských božských postav i mnoho jiných stromů. Bez významu nebyl ale žádný. Vždyť celý keltský horoskop je postaven na povaze stromů, kterou spojovali s povahou lidí. K výrobě čarovných runových amuletů rovněž používáme různé druhy dřeva podle toho, v čem nám má amulet pomoci.

Pro Kelty byl strom viditelným tělem transcendentního stromového božstva, které mohlo vidět „vnitřní oko“ druida. Každý strom ztělesňoval duchovní princip. Netřeba připomínat, že pro ně bylo božské prakticky cokoliv přírodního, co v sobě neslo život.

A právě od Keltů, jejichž filozofie je mně osobně velmi blízká, pro její moudrost a odpor k násilí, je následující rituál.

Chcete přítele na celý život?

Ona zakořeněná láska člověka ke stromům z nás, když se nad tím zamyslíme, vlastně dodnes nezmizela. Jak často zůstáváme stát a v úžasu se díváme do koruny stromu. Na co myslíme? Na věčnost, na krásu i  na majestát, který nelze přehlédnout… mnoho z nás se tulí ke stromům, a kdo to zkusil, ví, jak je to příjemné.

A můžeme udělat ještě víc. Můžeme uzavřít se „svým“ stromem přátelství. Získáme tak přítele, který nezradí. Jaksi se ztotožníme s kouskem přírody a lépe pak zapadneme do tolik krásného světa kolem nás.

Představme se

Pokud chcete tento rituál zkusit, ponejprve si najděte strom, ke kterému z toho lidského pohledu cítíte něco víc než k jiným. Řečí lidskou takový, který je vám sympatický.

Novému příteli bychom se měli představit. Představte se a nezapomeňte přidat malou pozornost. Může to být cokoli. Například předmět, ale je to jedno. Hlavně mu prosím nedávejte plasty.

Můžete s ním pohovořit a říci mu, co byste si nejvíc v životě přáli, a nebojte se. Připusťte jeho moc. On ji má a může pro vás leccos udělat. Požádejte ho o pomoc a nezapomeňte mu říci, co jste schopni udělat vy pro něho. Slib vzájemné podpory a úcty je hezký začátek přátelství.

Třeba ho pohlaďte, polichoťte mu a podobně. Od této chvíle to není anonymní strom. Je to váš přítel. Je dost pravděpodobné, že na celý váš život. Vždycky ho najdete tam, kde ho očekáváte, vždy bude připraven vás vyslechnout a poskytne vám útočiště…

V Praze mám krásnou vrbu

Jako asi patnáctiletá jsem se ve svém předchozím bydlišti takto skamarádila s krásnou vrbou na Okrouhlíku. Vzpomínám, že jsem jí donesla hrnek mléka. Na jednu z jejích větví jsem uvázala provázek. Věřili byste, že tam je dodnes? Chodila jsem se k ní pak učit a ví o mně víc než moje máma. Za ta léta povyrostla a upřímně si neumím představit, že by nebyla. Je to zvláštní pocit.

Tady ve Varnsdorfu jsem si vybrala tenhle... No není krásný?

str

Řekla jsem svému novému příteli hodně o sobě a vyslovila jsem i přání, které bych chtěla, aby opatroval. Snad mu obvyklý hrneček mléka a aventurinový náramek udělal radost.

kam

Mimochodem – víte, proč zaklepáváte nějakou věc, když ji chcete zachovat?
Původ tohoto zvyku je zase u Keltů.

Pokud chtěli zachovat status quo, žádali dub. Poklepáním a vyslovením té konkrétní věci žádali bohy lesa o neměnnost té které věci či stavu. Je to logické, když srovnáme životnost člověka a stromu.

Takže žádné zuby, které neshoří, ty jsou jen výsledkem špatné lidské paměti, co se tohoto rituálu týče...
Zaklepávat tedy do dřeva, kde podle správného výkladu sídlí moc lesních bohů.

Zítra si uděláme med z pampelišek, pokud budete chtít.