Víte, že hladový živočich je mnohem výkonnější? Že člověku s prázdným břichem to dokonce lépe myslí a lépe kombinuje? Už jste slyšeli o ghrelinu?

Z vlastního života víme, že například v práci klidně jedeme půl dne bez přestávky. Kmitáme a přemýšlíme a všechno nám jde od ruky. V půl druhé se pak kolega zeptá, jestli si nechceme dojít na něco k jídlu, a nám dojde, že vlastně máme hlad.  
Nejraději bychom ale ještě tohle a tamto dodělali. Kolega nedočkavě poskakuje u naší židle a my si náhle musíme přiznat, že náš žaludek skutečně začíná mlsně pokukovat po našem játru. S vidinou žvance vstaneme…

Po návratu z jídelny sebou ovšem zpravidla člověk plácne do židle a tupě zírá do monitoru, neschopen se soustředit ani na rybičky na spořiči. Je mu pojednou šumafuk, že zbývá pár řádků dopsat a má hotovo. Výkonnost je v háji a představu dokončené práce střídá lákavá představa postele a těla v poloze ležícího střelce. A přitom by to mělo být obráceně.
Jak to, že sytý = líný?

Hovoří pokusné myši

Za výsledkem nejnovějšího výzkumu (*) světových vědeckých kapacit vězí hormon ghrelin. Ten se uvolňuje při hladu a jeho hlavním úkolem je nás donutit ke shánění potravy. Fyziologové zkoumali, jak se budou pokusné myši tvářit na upravenou hladinu této látky.
Napřed nechali nebohé hlodavce dlouho hladovět. Pak některým napíchal ghrelin přímo do žíly a některým zapsali do genetických plánů zákaz na hormon jakkoli reagovat. Výsledky byly zajímavé.

Sytý je laxní
Myši bez ghrelinu život ale vůbec nezajímal. Bylo jim srdečně jedno, co s nimi výzkumníci provádějí. Při potopení do studené vody odevzdaně ležely a nějaké plavání je ani nenapadlo. Poté, co byly uzavřeny v bludišti, dřepěly na původním místě a vůbec se nenamáhaly hledat cestu ven. Pokud je vědci umístili ke skupině dalších zvířat, nevšímaly si jich. Podivné chování vymizelo po dávce antidepresiv.

Naproti tomu myši „sjeté“ vyššími dávkami ghrelinu ve studené vodě plavaly jako Venclovský, v bludišti akčně prozkoumávaly chodbičky a ve skupině se chovaly přímo učebnicově. Vědci z toho usoudili, že pokud budeme hladoví, máme údajně více chuti do života než s plným břichem.

Tajuplný hormon ghrelin se vylučuje v žaludku a povzbuzuje tělo ke konzumaci potravin a k celkové aktivitě. Na uzdě ho podle odborníků umí udržet přijaté bílkoviny.

Srozumitelněji řečeno, kdo se cpe stravou bohatou na cukry a tuky, tomu hladina ghrelinu kolísá a pocity hladu se dostavují častěji. Ovšem jak výše uvedeno, zase je výkonnější.

Naopak pokrmy bohaté na bílkoviny se zdají být nejlepším řešením pro rychlé a dlouhodobé zasycení. Ale také výpadek výkonnosti.

Mezi potraviny bohaté na bílkoviny patří libové maso, játra, ryby, mléko, některé mléčné výrobky, houby, některé ořechy a fazole.

Aha. Takže jestli tomu dobře rozumím, bylo by nejlepší, kdyby člověk v práci poobědval tabulku čokolády, pak po příchodu domů pojedl něco oříšků, protože doma, alespoň v našem ženském případě, čeká druhá směna, a nafutroval se pořádně až na noc, protože tehdy může konečně bezpečně ležet a netřeba mu myslet.
Tedy, mně to nevadí, já to vcelku takto praktikuji, ovšem umím si představit, co na to řeknou ti, kdo nevypadají jako z koncentráku (jako já).

Tak co je správně??

V poradně na zdravou výživu, kde jsme se pokoušeli zjistit, jak to s tím ghrelinem je, o něm zatím nic nevěděli a odkázali nás na endokrinologa. Nicméně doktorka Zdena Schejbalová se domnívá, že takovým dobrým salátem k obědu bychom si výkonnost až tak úplně zazdít neměli, pokud nebude plavat v majonéze a fazolích a nebudou ho dvě kila.

Na endokrinologii pak už náš rozmilý ghrelin znali. „Ano, je to teď taková nová módní světová záležitost a ponejvíce se vědecká obec zabývá funkcí ghrelinu u obézní části populace, kdy tito lidé ne a ne zhubnout. Tento hormon skutečně existuje, ovšem nedomnívám se, že by měl jako jediný na svědomí snížení výkonnosti bezprostředně po jídle.

Tato, jak říkáte, otupělost, kterou známe všichni, má mnohem prozaičtější důvod. Po nasycení se totiž velká dávka krve přesune do trávicí oblasti, a to se odrazí na snížení akceschopnosti těla a dílem i na menší výživě mozku.

Zkoumání ghrelinu je ještě v plenkách, byť je to bezesporu zajímavé a svou logiku to má. Má vliv na agresivitu, je tu v činnosti i pud sebezáchovy a podobně. Pokud se chtějí vaše čtenářky částečně vyhnout únavě po jídle a neusnout na stole, doporučuji se nepřejídat, případně pojíst před odchodem ze zaměstnání. Jistému klidovému stavu, do kterého přechází náš organismus po jídle, se patrně vyhnout nelze. Je přirozený. Každopádně nám mikromolekulární medicína určitě připraví ještě hodně překvapení,“ uvedla doktorka Ivana Kovaříková, specialistka v oboru endokrinologie a interního lékařství v Jihlavě.

Možná, že některé věci děláme podvědomě a nepotřebujeme mít o hormonech ani páru. Nejeden člověk se totiž opravdu chová tak, že odkládá například oběd, dokud nebude hotov s prací. Možná z toho důvodu tolik lidí ráno nesnídá. Možná proto i mě budí hlad hlavně v noci a do teď (14.28) jsem ještě nepozřela kromě přeslazeného kafe vůbec nic. Možná proto i ten sebezamilovanější muž po té, co mu předložíte večeři, do několika minut spolehlivě usne jako špalek a kolem sedmé ráno je z něho sexuální činidlo.

Možná, že zadnice koukající z lednice kolem půlnoci není tak úplně iracionální model.

(*) Použitý zdroj: Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism.