Potkáváme je čím dál častěji. Černě zahalené ženy s úzkým průzorem na oči. Vždycky vzbudí naši pozornost a možná i emoce. Někdo je lituje, někdo jimi pohrdá, jiný jen zvědavě pokukuje. Přece jenom jsme si na jejich přítomnost ještě úplně nezvykli.

Možná by tenhle článek slušel spíš společenské rubrice, ale nechci se pouštět do debaty, jestli je dobře, že tyto ženy dodržují přísná kritéria svého náboženství i tady v Evropě.

Spíš mě zajímá jejich oděv z pohledu módní redaktorky a v každém případě mě provokuje k otázkám. Jak jsou oblečené pod tím, z jakého je to materiálu, mohou se napít nebo najíst na veřejnosti? A pokud ano, jak a kudy dostanou sousto do úst? Nikdy jsem se k nim nedostala do takové blízkosti, abych to mohla zjistit.

Až nedávno v Drážďanech. Tam jsem našla odpovědi na všechny své otázky. Ne že bych se s nimi dala do řeči, ale mohla jsem je nerušeně pozorovat z blízka.Niqáb

Seděli u vedlejšího stolu na zahrádce před restaurací. Nejdříve mladá muslimka s dítětem v doprovodu manžela. Ta byla velmi obezřetná a posadila se k případnému „publiku“ zády. Ale i tak bylo z jejího pohybu patrné, že jí. V jedné ruce malé sousto, druhou nadzdvihla roušku, která jí zakrývala obličej, a rychle šup sousto do úst. Jídlo zapíjela brčkem rovnou z lahve. Nechtěla jsem na ni zírat, bylo mi to hloupé, ale i tak jsem se spokojila s tím, co jsme viděla.

Mladá rodina odešla a vystřídaly je dvě postarší ženy. A ty byly ve svém počínání mnohem odvážnější.

Posadily se bokem, jedna z nich si od nás vypůjčila volnou židli a „hodila“ na ni unavené nohy. A vůbec si nedělala problémy s tím, že jí vykukovala spodní, křiklavě zelená kašmírová sukně a kus holého lýtka. Druhá si dokonce sundala hábit, který jí halil hlavu, a seděla u stolu v jakési úpletové kukle, ke které byla přichycena rouška kryjící obličej. Bylo jim asi horko, protože hábit byl sice z tenkého, ale syntetického materiálu.

Chovaly se naprosto nenuceně, živě spolu hovořily a přitom jedly.

Ale roušky odkrývaly tak šikovně, že jsem nezahlédla ani kousek jejich obličeje. Jen ty černé hluboké oči.

Chtěla jsem si je vyfotit, ale k tomu jsem nenašla dost odvahy, takže přikládám jen tuhle zbabělou fotku pořízenou tajně.

A na závěr jen pár informací o tomto muslimském oděvu, který jsem v článku nazývala laicky „hábit“.

 
Tomuto druhu islámského závoje se říká Niqáb. Závoj, který zahaluje celé tělo od hlavy až po kotníky a má jen úzký průzor na oči. Chybně je zaměňován s burkou, která je ke svým nositelkám ještě přísnější. Průzor na oči je kryt ještě hustou mřížkou, takže nevidíme vůbec nic. Možná ani ona ne. Poněkud uvolněnější formou je čádor, který kryje také celé tělo, ale odhaluje ženinu tvář. Nejsvobodnější je nidžáb, což je šátek kryjící vlasy.

lupa

TÉMATA:
MÓDNÍ POLICIE