Díky svým vlasům byla naše čtenářka s nickem femme slavná už jako novorozeně. Jak to bylo dál? To se dočtete v jejím příběhu, za který děkujeme

Téma  „Účes z dětství“ mi je hodně blízké. Už v porodnici ze mne byli prý všichni paf, narodila jsem se totiž s často nevídaným, dlouhým a jako uhel černým hárem. K tomu jsem dostala do vínku velikánské azurové oči. Někomu jsem se asi hodně líbila, protože se tak nějak stalo, že se tehdy moje fotka dostala na obálku knížky „Naše dítě“

Sestřičky se prý hádaly, kdo mě bude česat, tehdy oblíbeného kohouta. Byla jsem drobeček, v nejmenších dupačkách jsem prý „plavala“, ale čepička, kam by tu mou nadílku nacpali, se musela uplést. Z kohouta jsem časem vyrostla a naši mi vybrali ofinu, i když já jsem chtěla patku. Ale ta by mi prý padala do očí a celá rodina se bála, že bych mohla začít šilhat – ať žijou pověry.  

Na každém rodinném srazu se vzpomíná historka, kdy jsem šla se svým otcem k holiči a když se mě holička ptala: jakpak to, holčičko, chceš? jsem odpověděla, že přece jako tatínek a tím jsem odbourala celou holírnu, bo můj otec měl na hlavě jen čtyři vlasy v šesti řadách.

Časem jsem si vybojovala tu patku, bylo přece tak in pohazovat hlavou při odhazování vlasů z očí  :o))  Někdy kolem 13.roku jsem měla málem na svědomí svého otce. On si nejvíc z celé rodiny zakládal na mých bohatých a dlouhých vlasech a já jsem se nechala od své kámošky ostříhat na anglický trávník. Nechtěl mě vůbec pustit domů a nemluvil se mnou tenkrát ani špunt od vany.

Ale to mi nevadilo, bo jsem měla těch svých dlouhých vlasů už plný zuby, chodili jsme totiž skoro každý den s partou plavat do bazénu a po plavání měli ostatní už v sobě několik housek se šunkovou pomazánkou, mmch lepší jsem od té doby nejedla, a já jsem si pořád fénovala vlasy a umírala hlady.

Od té doby jsem se k dlouhým vlasům nevrátila a ani mi nechybí. Nosím je kratší a mám štěstí, že je moje kamarádka kadeřnice, vždycky se tak zapovídáme, že nemám čas přemýšlet nad tím, jak nemám ráda, když se mi někdo hrabe ve vlasech. Postupně se mi narodily tři děti, ale ani jedno s takovým hárem, jako jsem měla já, i když vlasy, černé jako uhel, mají všechny

femme

Náhodou, mně se krátké sestřihy na ženách líbí. Jsou sexy. Ale muži pro ně, bohužel, nemají pochopení.

Jaké vlasy jste měly v dětství vy, milé ženy-in? Nosily jste dlouhé, nebo krátké? Oplakaly jste je někdy? Také jste se staly obětí pověr, že patky způsobují šilhání a že stříhání je dobré na houstnutí kštice? Jaký účes nosila vaše maminka? Po kom z rodiny jste zdědila kvalitu vlasů? Máte nějakou „vlasovou“ příhodu?

Napište nám na dnešní téma na redakce@zena-in.cz

Obrázek č. 2 do dnešní soutěže

účes2

Reklama