České děti tloustnou. To je fakt, na který upozorňují nejrůznější průzkumy. Například studie z roku 2018 přišla se zjištěním, že nadváhou, nebo dokonce obezitou trpí pětina dětí ve věku mezi 11 až 15 lety. Závěry jsou vyvozené ze vzorku kolem 13 tisíc školáků z 230 českých škol.
Při posuzování toho, zda váš potomek nenabírá až příliš, je důležité odhadnout situaci, kdy je potřeba zakročit. To, že se dítěti mění tělo, a mnohdy i trochu zakulacuje (zvlášť v případě dívek), je totiž běžnou součástí dospívání.
Foto: Shutterstock
Vyroste z toho, nebo ne?
Nápovědu, jestli dítě přeci jen nemá až příliš kilogramů navíc, poskytuje takzvaný BMI index. Na internetu se dá dohledat i v podobě kalkulačky, do které jen doplníte údaje a ona vám řekne, zda má dítě na svůj věk, pohlaví a výšku optimální váhu či nikoli.
Pokud výsledek hovoří ve prospěch nadváhy či obezity, je vhodné situaci konzultovat s dětským lékařem, popřípadě i nutričním terapeutem. Berte ovšem v úvahu, že index může také trochu zkreslovat, například pokud má dítě sportovec hodně svalů apod.
Jsou-li kila převážně z tuku, což může být viditelné i na první pohled, a tabulka ukazuje, byť i lehkou nadváhu, je dobré zakročit. Co se týče lehké nadváhy, a tedy pár kilogramů, které má dítě navíc, není třeba ho nutit do hubnutí, ale spíše se snažit, aby se jeho váha již nezvyšovala. Při takovém postupu totiž může snadno dojít k tomu, že jeho růstem se poměr váhy a výšky ustálí v odpovídající hladině. U větší nadváhy a obezity to ovšem obvykle neplatí a až osmdesát procent obézních dětí je obézních i v dospělosti.
Stává se, že rodiče před kily, která mají jejich děti navíc, zavírají oči. Zvlášť když oni sami mají nadváhu nebo jsou obézní. Hovoří o genetice, kvůli které se nemá cenu ani snažit. Ano, genetika roli hraje, ale vědci nemají přesně jasno v tom, jak velkou. Podíl genetiky na obezitu odhadují v rozmezí 20 až 50 %. Takže tak jako tak je tu dalších 80, respektive 50 %, které se lze pokusit ovlivnit.
Začít musíte u sebe
V případě, že rodič zpozoruje, že se dítě přibližuje nadváze, popřípadě už jí trpí, je podle psycholožky Anety Rychové důležité zmapovat nejen stravovací návyky a životní styl dítěte, ale celé rodiny.
„Hlavní příčinou nadváhy a obezity je kalorický přebytek, který může mít mnoho podob. Například nesprávný výběr kalorických potravin, přemíra sladkého pití, problém s velikostí porcí, nedostatek pohybu a samozřejmě i psychologické příčiny. Jídlem může být kompenzována nuda, napětí, smutek, stres nebo naopak zpříjemňovány pohodové situace, například televize, počítač či setkání s kamarády,“ upozorňuje Aneta Rychová, psycholožka Olivovy dětské léčebny a kliniky funkční medicíny Endala.
Za zcela zásadní potom považuje, aby se celá rodina snažila společně. Není možné dítěti servírovat zeleninový salát, zatímco si ostatní příbuzní vychutnávají smažený sýr a hranolky a dům je plný lákavých nezdravých pochutin. Může hodně pomoci, když se budou příbuzní navzájem motivovat a zdravější stravu vezmou jako společnou zábavu a něco, co je spojuje. A když už si nemůžete pomoct, svoji zásobu sladkostí si pečlivě schovejte a před potomkem ji nevytahujte.
U dětí by rodiče neměli zařazovat žádné výrazné redukční diety, protože jejich organismus je stále ve vývoji. Stačí ovšem více kalorická jídla nahrazovat těmi méně kalorickými. Neznamená to dělat vše na vodě či zcela bez tuku apod. Každé jídlo se dá přetvořit do kaloricky přijatelnější varianty – je to například řízek v obalený v cornflakes a připravený v troubě místo ve friťáku, omáčka s bramborem místo knedlíku apod.
Pokrmy pro tělo i pro duši
Důležité je jídelníček ozdravit, ale striktně z něj dítěti nevylučovat určité potraviny. Rozmanitost je stejně důležitá jako míra a stejně jako se po jednom zdravém jídle nehubne, po jednom nezdravém se nepřibírá. Roli hraje i psychika. Pokud se dítěti něco direktivně zakazuje, vede to obvykle k ještě větší touze po dané potravině. A na stejném principu je to i u dospělých.
I sladkosti tak mohou mít v rodině místo. Jen je třeba nastavit nějaké hranice a mantinely. Může se stát, že dítě bude vámi servírované ozdravené pokrmy odmítat. V takovém případě je dobré mu dát před tím, než začnete vařit, vybrat z okruhu několika jídel.
Když dítě nechce jíst brokolici, je kontraproduktivní mu ji nutit. Nabídněte mu raději jiné alternativy. Pokud se nechytá ani na ty a volá jen po čokoládě, nemusí jíst vůbec. Po jednom vynechaném jídle opravdu hlady nezemře a hladovému člověku přijde lákavá i treska se zeleninou, kterou běžně třeba moc nemusí. Důležité je nenutit, ale ani neustupovat s tím, ať si radši dá čokoládu, když nic jiného.
Už to nejez, podívej se, jak vypadáš
Je třeba také myslet na to, že dětská psychika je velmi křehká a podle toho se chovat. Necitlivé poznámky mohou vést k tomu, že dítě si k jídlu vypěstuje nezdravý vztah a vybuduje si poruchy příjmu potravy – ať už v podobě odmítání jídla, nebo tajného přejídání. 
Foto: Shutterstock
„Doporučuji, aby se nejen rodiče, ale všichni zdrželi jakýchkoli komentářů a narážek, které hodnotí vzhled. Nevhodné je i srovnávání jednoho dítěte s jiným. Děti pak mohou nabýt přesvědčení, že váha a vzhled jsou filtr, skrz který mají posuzovat svoji hodnotu a to není dobré. To vše může mít negativní vliv na sebelásku a vztah ke svému tělu, které si nesou až do dospělosti, což vede k psychickým problémům,“ upozorňuje Aneta Rychová.
Už to nejez, podívej se na sebe, jak vypadáš tedy rozhodně není vhodný začátek k ozdravení stravovacích návyků. Dítě by podle psycholožky mělo vědět, že nadváha nebo obezita je něco, co se vyvinulo nesprávnými návyky a něco, co se dá vyřešit, nikoli určující hodnota člověka.
Je také třeba vypozorovat, jestli dítě nejí příliš jen proto, že se nudí. A pokud ano, vymyslet mu nějakou aktivitu. Stravovací návyky by tedy jednotlivé rodiny řešit měly, nejde však o středobod vesmíru, kolem kterého se všechno točí.
Čtěte také:
- Každé dítě je připravené na chyby svých rodičů, říká jejich koučka
- Retro aktivity, které nic nestojí a můžete jimi zabavit děti
Nový komentář